Publikum se skládá ze všech věkových kategorií, od těch nejstarších až po úplně mrňavé,… vepředu u pódia stojí malá blonďatá holčička, (pravděpodobně nejmladší účastník dnešního koncertu, tipuji tak na 6 let), je o něco málo vyšší, než pódium a tak tak přes něj vidí. Obklopuje ji hlouček o něco málo starších slečen, již školou povinných. Musím říct, že i tyto malé a mladé posluchačky se nenechaly zahanbit a zpívaly s celým sborem fanoušků a fandily kapele, co to jen šlo. Atmosféra byla přímo výborná, sál zaplněný takřka do posledního místa a jsme moc potěšeni, že na tomto jarním turné kapely Jelen, může být město Beroun a KD Plzeňka hned na první štaci.
Společně jsme se zaposlouchali a zanotovali další písně Až příště přijdeš, Nebe nad Prahou, Smutný pocit, Listopad a pak přišla na pódium znovu zpěvačka Patricie z VESNY a společně se zpěvákem Jindrou Polákem vystřihli duet Co bylo dál? Nebylo zde človíčka, který by neznal nápěv této známé písničky ze seriálu Všechny moje lásky a tak se celým sálem neslo: „Někdy si říkám, jestli ještě znáš mý jméno, a jak často na mě myslíš, když jdeš spát. Na zítřek v televizi hlásí zataženo, a v mý hlavě už tak bude napořád. Život jde dál, lásko, musíme si zvykat, a není dobrý na tý cestě zůstat sám, pro jeden smutek nemá cenu stokrát vzlykat, když má svět otevřenou náruč dokořán. A co bylo dál, jenom vítr, aaa, po nebi se mraky honily. A co bylo dál, jenom vítr, aaa, stromy se až k zemi sklonily.“