Následovala krátká hudební přestávka, kterou vyplnil mluveným a čteným slovem další vážený host programu, kamarád Dušana Vančury, člověk, který se zapsal do povědomí lidí jako český básník, nakladatelský redaktor, kulturní publicista, scénárista a překladatel, ale pro mnohé především skvělý moderátor PhDr. Ivo Šmoldas. Jeho úvaha o stáří a s věkem přicházející moudrosti sklidila velký úspěch. „Okřídlený bonmot praví, že s věkem přichází moudrost. Z vlastní zkušenosti vím, že věk mnohdy přichází zcela osamocen, a to prosím, vzdor všem bonmotům, až na nejvyšší místa,“ zněl z úst Iva Šmoldase jeden vtipný výrok za druhým. Diváci buráceli smíchem a nadšeně tleskali. „To samozřejmě neplatí pro Dušana Vančuru, ten to dotáhl tak vysoko, neboť k němu moudrost nepřišla až v takto vysokém věku, ale mnohem dříve,“ pokračoval Ivo Šmoldas. Též vtipný text o sportovním utkání, jehož autorem je Dušan Vančura, v nezaměnitelném podání Iva Šmoldase rozesmál pobavené publikum.
Iva Šmoldase vystřídal po divácké přestávce známý český písničkář Jarek Nohavica, který doslova sršel humorem, výřečností a energií, kterou přenesl i na lidi v hledišti. Ti s ním nadšeně zpívali všechny jeho hity: Dokud se zpívá, Přítel, Kometa, Himaláje, Divoké koně. Velký aplaus sklidil též „aktuální politický současný protest song“ s doprovodem harmoniky, do kterého zapojil i diváky. Ty rozdělil uličkou mezi řadami na dvě skupiny národa – na tu spokojenou a na věčně nespokojenou. Podle toho na pokyn zpívali buď „Sláva, sláva“ nebo „Hanba, hanba“. Vtipně zapojil i Dušana Vančuru, který po celou dobu seděl na židli za vystupujícími hosty, pokud s nimi tedy zrovna u mikrofonu nezpíval nebo nehrál. Bylo evidentní, že se všichni skvěle baví, diváci výborně spolupracovali a od srdce se zasmáli i Jarkově „světové premiéře“ jím přetextované árie z Kouzelné flétny, kde hlavní roli měl v jeho podání místo Papagena tramvajový revizor. Jarka Nohavicu doprovodil na klavír skvělý, velice významý a oblíbený dirigent Oliver Dohnány.
Vyvrcholením večera bylo mnohými toužebně očekávané vystoupení Spirituál kvintetu, seskupení, které je pro mnohé zlatým slavíkem mezi folkovými skupinami a se kterým si spojují Dušana Vančuru asi nejvíce. Dušan Vančura sám uvedl svou milovanou kapelu slovy: „Já jsem strašně rád, že mohu na pódium pozvat kapelu, ve které už léta funguju, kapelu, bez které já bych nebyl nic, asi bych tady s vámi ani nestál. Spirituál kvintet!“ Spirituál kvintet nastoupil na pódium v před několika lety nově ustálené sestavě: Zdeňka Tichotová (zpěv, perkuse), Veronika Součková (zpěv perkuse), Jiří Holoubek (zpěv, dvanáctistrunná kytara), Dušan Vančura (zpěv, kontrabas), Jiří Cerha (zpěv, perkuse), Jiří Tichota (šestistrunná kytara, kapelník), Pavel Peroutka (zpěv, kontrabas). Natěšené diváky nadchly jak jinak než úžasně zazpívané kusy z jejich širokého repertoáru. Zazněly spirituály a písně: Do ráje nevede most, Babylonská věž, Starý příběh, Krásný ráno, Sally Gardens s českým textem, Růžička, Beránek a vlk, Batalion a nesměl chybět ani přídavek – tím byla píseň Trudova žena.
Po doznění posledních tónů Spirituál kvintetu přišla na pódium naše oblíbená a známá herečka Hana Maciuchová, která procítěně přednesla oslavenci tři básně od Christiana Morgensterna. Závěr koncertu patřil pěveckému sboru Canticorum Iubilo pod vedením Olivera Dohnányho. Během zpěvu jejich první písně to v hledišti zašumělo a Dušan Vančura poté diváky v předních řadách ujistil, že vidí dobře, pokud našli mezi členy sboru i profesora Jiřího Drahoše, druhého kandidáta na prezidentský post. Diváci Jiřího Drahoše nadšeně podpořili potleskem a producent Tomáš Ságl mu slavnostně předal stříbrnou medaili jako podporu a cenu útěchy, což diváci ocenili mohutným aplausem. Sbor Canticorum Iubilo dozpíval, členové sboru předali oslavenci osmdesát růží. Po oslavné básni byl Dušan Vančura slavnostně jmenován členem sboru Canticorum Iubilo.
Úplný závěr večera byl noblesní a zároveň dojemný, mohli jsme vidět a hlavně slyšet všechny zúčastněné formace spolu na pódiu v písni Imagine od Johna Lennona, s českým textem Dušana Vančury. Následovala notoricky známá Kocábka, kde si sólo zazpíval František Nedvěd. Zpíval celý sál, aplaus nebral konce a po další písni následovala standing ovation. Posluchači si vytleskali několik dalších přídavků.
Mě a pana fotografa tlačil čas a museli jsme chtě-nechtě odejít před úplným závěrem koncertu, který se i díky nadšeným divákům poněkud protáhl. Tak ještě naše oblíbená Mlýnský kámen a honem na vlak! Nahoře na schodech jsme zaslechli, že se dál přidává a snažili se rozpoznat skladbu. „To ještě dál zpívají? A to ještě můžou, po čtyřech hodinách?“ napadalo nás. A mě napadlo hlavně: „A teď nevíme, čím skončili a kdy...“ Pohotový fotograf mi odpověděl: „Tak tam napíšeme, že jestli neumřeli, tak tam zpívají dodnes.“ (Poznámka redakce: Tento komentář je vzhledem k věku oslavence i některých dalších účinkujících poněkud nevhodný, ale vznikl spontánně a nevhodnost obsahu svých slov si uvědomil fotoreportér až po jejich vyřčení. Pobavilo nás to, a tak jsme nechtěli čtenáře o tento nečekaně humorný závěr ochudit. Věříme, že nám to tito skvělí a vážení umělci se smyslem pro humor odpustí. Všem samozřejmě přejeme pevné zdraví! Redakce Musicgate.cz si dovoluje též speciálně poblahopřát váženému panu Dušanu Vančurovi: „Mistře, přejeme Vám hodně zdraví, štěstí, spokojenosti a spoustu další krásné muziky a vyprodaných koncertů! Jako dárek posíláme na památku tento článek a pár fotografií z akce.)
Koncert Dušana Vančury k jeho osmdesátým narozeninám byl prostě opravdu nezapomenutelný, děkujeme všem účinkujícím za úžasný neopakovatelný zážitek!