Přichází kapela E!E a jsou znát hlasité ovace jejich fanoušků. Bořek se chopí mikrofonu, uvádí první písničku slovy: „Víte co? Víte co...nasrat!“. Spouští tím vlnu šíleného pogování, téměř všichni jsou na nohou a Kalikovák začíná být těsný. Dokonce i ti, co sedí u stolů se pohupují do rytmu jejich hudby. Song Indiáni věnovali Bakčovi a další ze seznamu je skladba Rock´n´roll. Když vidím kluka oblečeného v hip hopovém stylu s kšiltem pogovat před pódiem, přemýšlím, zda mi na baru opravdu natočili nealkoholické pivo. Chvílemi jsem si říkala, jestlipak všichni účastníci zájezdu E!E a The Fialky v Kalikováku přežijí celí, ale pokud vím, nikdo nepřišel k újmě na zdraví. Bořek před písní Práce pronáší směrem ke zvukaři: „Celý to ztlum, uděláme si to takový komornější. To asi píská Stawyho kytara, tak jí vypni.“. Jeho hlášky nás baví celý večer. Během Práce mi odjíždí stůl pod rukama. Slečna sedící vedle mě se snaží přinést od baru pivo, ale dorazí asi s polovinou v kelímcích a s polovinou na sobě. A další Bořkova perla přichází vzápětí: „On neni pátek, on je čtvrtek a ještě zelenej. Jděte do prdele se zelenou....“, čímž uvádí další umělecký počin Deprese. Po O ženách a Mickey Mouse uvádí song Kapavka: „Písnička pro všechny, co mají kapavku!“, následuje Míša a O králi. Jakým způsobem dokáží dostat do varu lidi je pro mne velkým zážitkem. Za těch 30 let jejich písně zlidověly, Ferdu mravence zpívali všichni do jednoho. Ani nespočítám množství songů, které jsme zde dnes slyšeli a mohu jen obdivovat kapelu, že toho na jeden zátah zvládnou tolik. Dokonalý zvuk asi ani nemusím zmiňovat, ten byl samozřejmostí. Spousta českých interpretů by se od nich mohla učit. V momentě, kdy odcházejí do šatny, začíná jednohlasné skandování fans: „Nemůžou, nemůžou,....“, následuje: „Ještě jednu, ještě jednu,....“ a chlapi se vrací zpátky s přídavkem.