Farewell Benefiční Show tvrdý hardcore jako je někdy sám život 17. září 2018 (18:27)„Máma vždycky říkala: Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš.“ Tento citát jistě všichni známe. Bohužel, člověk kromě sladkých bonbónů někdy ochutná i ty hořké, plné smutku a bolesti. Bolesti, která přichází náhle, drsně a nemilosrdně. Ale když má člověk přátele, kteří v těchto situacích dokážou podpořit a pomoci, dají se ty hořké bonbóny alespoň trochu lépe strávit.

Vladimíra Suchanová

71 fotografií v galerii Meresiew (7 / 71)

Pár takových dobrých přátel se rozhodlo uspořádat benefiční akci pro pozůstalé po svém kamarádovi Tomovi, který náhle odešel. Komunitní nadace Blanicko-Otavská v čele s p. Milanem Bubeníčkem věnovala 20 000 Kč, dalších 14 000 Kč bylo vybráno do skleněných kasiček přímo na akci. Pevně věřím, že tyto srdcem darované peníze přinesou pozůstalé rodině už jenom všechno dobré.

Show začíná. Je pozváno pět kapel a jako první se na pódium řítí táborská skupina Meresiew. Svým drsným projevem a energičností si okamžitě podmaňuje publikum (i když to zatím není ještě tolik početné). Frontman zpívá s obrovským nasazením a ještě do toho zvládá skákat a házet nohama až do stropu, jak jenom to ta děcka dělají?

Jako druzí se nám ukazují písečtí Sail This Ship Together. Dav fanoušků se najednou rozrůstá asi tak trojnásobně. Kapela oznamuje, že se Míra (zpěvák) musí nejdřív dojít vyčůrat, a pak že tedy začnou. A pouští se do toho opravdu ostře. Drsná rychlá hudba a texty, ze kterých je rozumět pouze „fuck you“ nebo „motherfucker“ (pokud tedy rozumím dobře). V průběhu vystoupení mě Míra velmi těší výzvou na nás všechny zúčastněné, že nemáme chodit do cirkusu, protože je to největší pí*ovina, s čímž se nedá než jen souhlasit.

Písecká kapela UNRAVEL přilákala snad největší počet fanoušků. Melodický hardcore rozproudil lidi natolik, že některé slečny radostně skáčou na pány kolem sebe. Jenom je škoda, že toto bylo poslední vystoupení kapely. Po posledním songu přichází na pódium paní Dominika a je jí předáván finanční dar od nadace Konabo.

Brighter Days – roudnicko-pražská parta stylových kluků ve sportovních kraťasech nás po té vší surovosti hladí na duši svým něžným melodickým hardcorem. Frontman považuje za důležité mít kontakt s publikem, a tak po prvním songu skáče mezi lidi a už zde zůstává. Když se mu zdáme být poněkud mdlí, trochu do nás šťouchne a hned je veseleji.

Poslední přichází na scénu pražsko-písecká skupina Homesick. Je znát, že divoké řádění už lidi trochu zmáhá, někteří vlají jako loutky a někteří už ani neudrží v ruce kelímek s pivem. Kluky však poloprázdný sál neodrazuje a do svého vystoupení dávají veškerou energii.

Po půlnoci doznívá poslední song a klub je téměř prázdný. Nezáleží však na tom, kolik lidí přišlo, ale na tom, z jakého důvodu. A já vím, že všichni přišli z lásky pro dobrou věc.