Po krátké úpravě pódia zaznělo intro a na pódium nastoupil Harlej. Chválím, že Harlej nepodcenil přípravu koncertu a přivezl velkoplošnou obrazovku, která vyplňovala celou kovářovskou stage, a také slušný světelný park. Kluci nezůstali nic dlužni své pověsti a hned ze začátku se do toho pořádně opřeli. U téhle skupiny vždycky platilo, že co zahraná skladba, to hit. Songy jako Přirození, Proč pocit mám, Zfetovanej nebo Hodný holky zlý kluky chtěj – song, který skvěle reprezentuje zatím poslední řadovou desku Harleje. Musím pochválit i zvuk. Všem textům bylo skvěle rozumět, jednotlivé nástroje se neslévaly ani těsně před pódiem a fanoušci si tak mohli vychutnat pořádnou porci nadupané muziky. Svou spokojenost dávali kapele patřičně najevo. Většinou bývá kotel v prvních pěti řadách. Na Harleji byl v prvních třiceti. Na konci koncertu místo obvyklého pískání a dělání rámusu zpívali všichni jednohlasně chorál. Byl to skvělý moment, který naháněl husí kůži. Vůbec se nedivím, že před pár stoletími, když křižáci uslyšeli jednohlasné „Ktož jsú boží bojovníci“, utekli bez boje .