Jak Velký Voči zvolili druhou možnost aneb co plánují do budoucna 4. září 2018 (17:58)Jak to bylo, jak to je a jak to ještě bude? Mladá plzeňská kapela Velký Voči u zpovědi prozradila něco ze své minulosti, přítomnosti a práskla na sebe i novinky. Co je jisté? Vzdát to umí každej, my bojujem!

Co byste o sobě řekli pěti větami v kostce?
Jsme tři, jsme mladý, energický a máme co nabídnout, protože to, co děláme, na scéně momentálně není. Samozřejmě nejsme první kapela, která míchá prvky punku, punkrocku a hardcoru, ale nikdo z toho nevaří takovejhle specifickej powerpunk. My nezpíváme, my řveme. My nehrajeme, my řádíme a show je neodmyslitelnou součástí našich vystoupení. Tohle jsou teď, po malých kapelních změnách a po evoluci, Velký Voči!

Máte za sebou nějaké významné mezníky (události v kapele) a úspěchy (koncerty, nahrané písničky, ...), o kterých by se podle vás mělo vědět?
Tak největší mezníky určitě byly naše pauzy/rozpady, po kterých vždy následovala změna žánru. Jediným původním členem kapely je Kryštof Baierl (basa, zpěv), kterej byl u zrodu a počátečních let, kdy vlastně Voči hrály defacto big beat–funk (2011–2012). Pak se kapela rozpadla.
U znovuvzkříšení v roce 2013 byl Filip Mikeš Hrubý (bejvalej kytarista, taky původní člen od roku 2011), Kryštof a Matyáš Ballín (bicí, zpěv). Následovaly krásný tři léta punk'n'rollu. On to měl být původně punk rock, ale Mikešův osobitej styl hry a zvuk vypráskanýho komba značky Fender nás nasměrovali strmou cestou punk'n'rollu. Nikdo nás neznal, líbilo se to jen pár lidem, ale my chtěli prostě hrát. Nic víc… Proto jsme brali všechno, co se koncertů týče. Od festíků, přes kluby, bary po hospody. Zpočátku s menšíma kapelkama, později se naskytly i možnosti hrát s českýma punkovýma stálicema, který jsme samozřejmě neodmítali. Několikrát jsme hráli i v našem oblíbeným plzeňským nonstopu Kovárna. Kovárna byla tehdy takovej náš domov. Tam to jednou šlehlo s naším baskytaristou téměř během koncertu, ale o tom zase jindy . Po třech letech, jednom EP (EP 2014) a dvou singlech (Tohle je život! 2015 / Vzdát to umí každej... MY BOJUJEM! 2016) si Mikeš ošklivě poranil prst. Začátkem roku 2016 byla na dobu neurčitou ohlášena pauza a naše Velký Voči se na čas zavřely (pozn. kapely – singl 2016 byl předtočenej z roku 2015). Kryštof a Matyáš během pauzy hráli a vypomáhali v různých kapelách, ať už společně, nebo každej zvlášť –When we collide, projekt Wasted on wine, Sticx, Airbag.
Po roce a půl slovo dalo slovo a naskočili jsme do vlaku znova. Mikeš už se na tvorbě nových věcí a koncertech podílet nechtěl. Dovolil nám pokračovat i přesto, že hrát už nebude.
A teď už současnost... Comeback jsme ohlásili v listopadu 2017 a Mikeše vystřídal náš kamarád Filip Strnad (ex Naked Pants). Výběr byl jednoduchej, poněvadž se nám líbilo, jak zpívá i jak hraje na kytaru... A byl jedinej, kdo do toho chtěl jít. :D První zkouška nám nachystala nečekaný překvapení. Nechápali jsme to, ale ty samý songy jsme hráli s úplně jinou jiskrou. Najednou to mělo ty koule! A nepřišlo to jenom nám. Po comebackový show v Domažlicích (PFko 2017) za náma chodili lidi a plácali nás po zádech se slovy: „Ty vole, to byl námrd!“. Možná to je Filipem a možná to je pauzou a zkušenostma, který jsme během ní nabrali. Nebo tím, že jsme začali řvát a dělat při koncertech bordel a show. Nevíme, ale takový slova nás hřejou u srdcí. A ve Vočích jsme všichni srdcaři.
Comebackem jsme neměli co ztratit. Zkusit jsme to mohli dvěma způsoby. Vylézt po dvou letech připosraný a čekat, jak to lidi přijmou. Nebo suverénně vyskočit a hrozně to do lidí vysypat. Zvolili jsme druhou možnost. A jsme si jistý, že to, co teď děláme, je správně. Uvidíme, jak to po nových nahrávkách, videoklipech atd. bude bavit lidi. Ale nás to baví neskutečně!

Můžeme vás v dohledné době někde vidět?
Rýsuje se nám tam nějaká Plzeň a Domažlice, ale to je prozatím vše, co můžeme prozradit. Pak tam ještě pár akcí je a i další akce přijímáme, ale nechceme čtenáře navnazovat nějakou Prahou a tak dále, když to nejsou tutovky.
Ale určitě nás můžete vidět na instagramu, facebooku. V dohledné době i v novým videoklipu „Peníze“, který máme v plánu vydat dřív než brzy, nebo na nových promo fotkách. Se sociálníma sítěma se samozřejmě zvyšuje pravděpodobnost, že budete informovaný o všem, co se děje, protože tam přidáváme a sdílíme úplně všechno.

Řekněte nám více k vašim novinkám, které právě vydáváte, a co všechno do budoucna ještě plánujete.
Novinky jsme skládali na jaře a myslíme si, že je na nich cítit pokrok oproti veškerý předchozí tvorbě. Jak hudebně a textově, tak kvalitou nahrávky (letos už jsme šli víceméně do profi studia). Je to všechno se vším. Když začnu hudbou, tak tam je nejvíc cítit vliv Filipa Strnada. To, že nás doplnil člověk, kterej je stejně jako já a Kryštof odkojenej na punkrocku a hardcoru (samozřejmě nejenom na těchto žánrech), to udělalo svý. Plus to, že už máme jako jednotlivec každej něco odehráno. Víc zkušeností = víc možností. Z hlediska textů se hodně změnil způsob a témata psaní. Za starýma textama si stojíme, jen si myslíme, že šly v mnoha ohledech líp formulovat, ale tyhle názory chodí vždy až s věkem. Texty, který jsou na EP, jsou od srdce. Jsou z našich životů a pocitů. Jsou takzvaně na tělo. Některý fráze vystihujou víc jednotlivce a některý zase celou kapelu. Ale na celku se ve finále vždycky všichni shodneme. Opět jsme si neodpustili jeden song, kterej se musí brát s nadsázkou – „Peníze“. Jeden, kterej vám odhalí „Kus našich já“, protože ho v sobě máme každej. A „Ovečky“, kde název napovídá tématu. Text od Kryštofa, kterej vám rád prozradí, proč a kvůli čemu tenhle song napsal. To by bylo k novinkám... Do budoucna plánujeme ješte klip ke zbylým písním z EP, poskládat další dva tři songy, aby jsme mohli něco vykopnout koncem zimy nebo začátkem jara, a samozřejmě zahrát si na co nejvíc hezkých akcích pro lidi, který porozumí našim textům, bude je bavit naše hudba a který přijmou náš specifickej projev na pódiu. Svižnej a od srdce vykřičenej.

O novém videoklipu vás brzy informujeme! Zatím se podívejte, jak kluci přijímali nového člena kapely.