Jiří Suchý a Jitka Molavcová v Sono centru 31. května 2017   (11:32)V pondělí 29. 5. 2017 večer se v brněnském Sono centru uskutečnil bezvadný koncert Jitky Molavcové a Jiřího Suchého, na který bylo, úplně vyprodáno. Sono navíc nabízí nádherný sál, kde si každý hudební zážitek plně vychutnáte.

Molavcová a Suchý vystoupili za doprovodu Orchestru Divadla Semafor (Jiří Svoboda - klavír, Vít Fiala - baskytara, Vráťa Placheta - bicí, Vladimír Vandrovec - kytara, David Vrobel - saxofon) a také trojice sboristek (Magdalena Jedličková, Veronika Tichá, Eliška Hurábová). 

Vystoupení bylo rozděleno na dvě části. V první představil Jiří Suchý některé ze svých starších písní, které zazpíval osobně a nebo spolu s Jitkou Molavcovou. Ta mne pak zaujala při svém sólovém přednesu skvěle podaným šansonem. Poté přišly na scénu sboristky. Neuvěřitelným zážitkem pro mě bylo, když se díky nim původně jazzovo - swingový styl přehoupl do stylu spirituálů. Zazněly konkrétně tři, ve všech Jiří Suchý představil svou vlastní textařskou tvorbu. Musím napsat, že tyto kousky neměly chybu.

Před přestávkou jsme si poslechli ještě písně ze semaforského představení Čochtanův divotvorný hrnec, čímž se koncert opět proměnil! Dostal najednou plně divadelní atmosféru a myslím, že nejen já jsem byla v tom okamžiku unešena pěvěckými výkony, ale hlavně skvělými texty, melodičností i nápaditostí všech skladeb.

Tím se první polovina po cca 50 minutách naprosto rozmanité hudby uzavřela. 

Ve druhé části se opět střídalo vystoupení Jiřího Suchého a Jitky Molavcové -individuálně a nebo společně. Kapela byla super, obzvláště ve chvílích, kdy si muzikanti vystřihli nějaké to sólo. Ještě více musím pochválit sboristky, které nejen zpívaly, ale i tančily a hrály na saxofon, klarinet  a trombón. Jejich doprovod hlavních umělců byl zábavný a opravdu oživil každou písničku.

Velice se mi líbilo, s jakou živelností se do celého představení pustila právě Jitka Molavcová. Její zpěv nepostrádal sílu a hloubku. Kde mohla, zabarvila písně svým přirozeným komickým talentem a stále měla úsměv na tváři. Nikde to však nepůsobilo násilně, spíš naopak. Celá atmosféra představení díky tomu získávala radostný nádech. Když však přišlo na šansony, které Jitka bezpochyby miluje, komičnost byla rázem pryč a i v ponurém Surabaya Johnny (s textem Jiřího Suchého) jsem jí věřila snad každé slovo.
 
Většina z písní v prvních dvou třetinách byla pro mě neznámá. Nicméně, když se koncert blížil ke konci, pan Suchý spustil tu svoji snad nejznámější: Pramínek vlasů. V tuto chvíli jsem nejvýrazněji z celého koncertu cítila až slavnostní atmosféru v sále. Myslím, že to cítili i ostatní. Mnozí si začali potichu zpívat. Bylo to, jako by si všichni naráz s touto písní uvědomili, co vše pan Jiří Suchý na divadelním i hudebním poli za svůj život vykonal a kolik radosti mnoha lidem přinesl. Následovalo Klokočí, Marnivá sestřenice a další, už známé a dávno slavné písně.

Celý koncert byl pěkně laděný a různorodý, čímž působil místy až kabaretně. Střídání žánrů, jednotlivých interpretů, práce sboristek… to vše ve svižném tempu. Prostě jsme si to užili. Závěr se neobešel bez obrovského potlesku a přídavků. 

Pokud budete mít někdy možnost a máte tuto hudbu rádi, opravdu pěkné vystoupení Jitky Molavcové a Jiřího Suchého vám mohu jen doporučit.