Frank Zappa byl bezesporu jedním z největších hudebních fenoménů 2. poloviny 20. století. Vynikl nejen jako geniální muzikant, skladatel a kapelník s neomylným smyslem pro výběr špičkových spoluhráčů, ale i jako silná všestranná osobnost s mimořádně vyvinutým citem pro břitký humor, ironii i sebeironii. Jeho tvorba stála vždy mimo hlavní proud a v jeho textech, či legendárních promluvách během koncertů, to schytávala jedním vrzem americká politická scéna, přihlouplý měšťák z provinčního městečka, namyšlený intelektuál z NY i naivní květinkové hnutí hippies. Schopnost ironického nadhledu a neúcta k jakémukoliv modlaření byly bezesporu ty zásadní důvody, proč se jeho tvorba natrvalo zapsala do srdcí českých fanoušků. Mejla Hlavsa se nechal inspirovat Zappovou písní, když zakládal legendární The Plastic People of the Universe, a shodou osudových náhod jedním z posledních veřejných vystoupení Franka Zappy s kytarou v ruce byl pražský koncert k odchodu sovětských vojsk z Československa v roce 1991.