Hořovický sál Společenského domu se ve středu večer postupně zaplňoval publikem, jehož věkový rozsah dosahoval mnoha desítek let. Od žáčků prvních tříd po pány a dámy věku dávno přesahující důchodovou hranici.
Úderem 19. hodiny prostor potemněl a na pódium za bouřlivého potlesku nastoupila legenda českého rocku – skupina Olympic. Po několika úvodních skladbách přišla první velká hitovka – „Osmý den“, při které se začaly zvedat ruce a obecenstvo provázelo zpěváka celou písní. Další a další pecky z 55 let plodné práce kapely rozezpívávaly nabuzené publikum. Ve chvilkách oddechu zavzpomínal Petr Janda na některé humornější stránky jejich bigbítového života. Ať to byla zmínka o množství jeho kytar v porovnání se zahraničními sólisty, či v žert obrácenou stížnost nejmenované paní o autorství písně „Bon soir, mademoiselle Paris“ v minulosti prezentovanou zpěvákem Petrem Mukem, nebo hezká vzpomínka na vystoupení před téměř 52 lety zde v Hořovicích 12. června 1965. Vše sklidilo hlasitý potlesk.
Známé kousky střídaly ještě známější hity, lidé se bavili, a tak oznámení poslední skladby bylo tak trošku překvapení. Ale ne tak snadno se z hořovické scény odchází. Publikum si vytleskalo přídavek, ve kterém se muzikanti, Petr Janda s kytarou, Milan Broum s basovou kytarou, Jiří Valenta od kláves a Martin Vajgl z bicícho kotle, rozloučili snad největšími songy – „Jasná zpráva“ a „Slzy tvý mámy“, což byla definitivní tečka za hezkým rockovým večerem ve Společenském domě v Hořovicích.