Sobotní, druhý festivalový den, začal s již mnohem lepším počasím. První přicházející návštěvníky uvítala kapela Mensfield.
Zpěvačka Lenny si poté s kapelou utvořila cestu do mnoha srdcí festivalových návštěvníků. Svojí pozitivitou, úsměvem a odzbrojujícím elánem rozhýbala i nově příchozí návštěvníky. Chvílemi se bavila s publikem, občas usedla za klavír, kde mnohem víc vynikla její barva hlasu. Kdo na koncertě byl, rozhodně chtěl umět hrát na klavír – Lenny hrála s takovou lehkostí, že se zdálo, že to zvládne každý.
Kapela Like It, která zatím naběhla na menší pódium, rozhodně nezapře svůj talent. Zdá se,že na nepříliš propálené jméno mají kluci z kapely již celkem silnou fanouškovskou základnu. Zazněla i aktuálně oblíbená rádiovka Nádech, která dav rozvlnila asi nejvíc.
Aby si na své přišli i fanoušci tvrdší muziky, atmosféru pop music převálcovala hardrocková kapela Doga. Svým tvrdším setem, kilty či polonahými těly rozhodně dokázali, že "Jsou trochu divní," a jsou na to pyšní. Elektrickým kytarám sotva držely strunya rozvášněný kotel rozhodně nezůstával v klidu. Nechybělo ani překvapení v podobě helem a doktorských kostýmů ze kterých se zapotila nejedna fanynka. Za takový výstup by se nemusel stydět ani Dr. Jekyll.
Po kapele Doga na druhé straně areálu rozpoutala kapela UDG svoji "válku atomů". Kluci byli velmi přátelští, veselí a koncert si očividně užili. Rozhodně neměli strach komunikovat s fanoušky či sestoupit až k nim. Bubeník Jugi, v červených květovaných šatech, dokonce rozléval trošku alkoholu a bavil se v davu, zatímco se mu v kotli stavěla druhá bicí souprava – pro náhodnou fanynku, kterou naučil na bicí hrát "Ruskou Raketu". Následovala píseň věnovaná jejich dlouhodobým fanynkám, dvojčatům, která hned po festivalu slavila narozeniny. A když už se přálo, nesmělo se zapomenout ani zpětně na oslavence z kapely, dvojčata Petra a Pavla Vrzákovi.
Na hlavním pódiu se zatím připravovala usměvavá Aneta Langerová, která svou poklidnou hudbou pomohla uklidnit rozskákané a roztančené návštěvníky UDG. Vytvořila romantickou atmosféru, při které se zamilované páry začali držet za ruce a objímat se, což ještě umocňovala její hra na kytaru.
Klidnou Anetu Langerovou vystřídal živější a temperamentnější výstup Marka Ztraceného. Dočkali jsme se jeho slavného hodu kytarou, hrou na klavír i posledního "cigánského" songu Dvě lahve vína. Mimojiné zahrála kapela i písničku "Za 100 let", na které se Ztraceným spolupracovali i ostatními hvězdy české hudební scény. Marek Ztracený se lidí rozhodně nebál, zaběhl si i zazpívat do davu a své vystoupení zakončil rozprsknutím barevné duhy. Jak se říká, Marek Ztracený rozhodně nebyl Ztracený a zřejmě nám na LétoFestu vzniká i tradice v podobě tance budoucí nevěsty s Markem na písničku Ztrácím, jelikož kromě Pardubic se tancovalo a oslavovalo ve stejném duchu i zde.
Následovalo vystoupení kapely Wanastowi Vjecy, na kterou se těšily nejen starší generace návštěvníků. Výrazný hlas Roberta Kodyma všechny přenesl do "Karlových Varů" a nejeden člověk mu málem uvěřil, že je "Čaroděj". Došlo i na klasickou a všemi milovanou "Sbírku zvadlejch růží," kdy byl kotel fanoušků ozářen obrovským množstvím mobilních světýlek, které v dnešní době zcela nahradily zapalovače.
Vypsaná Fixa zatím nezahálela – je to jedna z mála kapel, kdy nesejde na tom, že na rozdíl od některých kapel nemají tak velkou světelnou či jinak propracovanou show. Jsou to duší punkáči, pohodáři, kteří si publikum získají hned při prvním rozeznění svých hudebních nástrojů. Indie Rockovou náladu navodili svými ostřílenými hity. Nejvíce si dav užíval notoricky známé hity jako "1982" či "Antidepresivní rybička."A pokud někomu zrovna chyběli na festivalu Wohnouti, nemusel truchlit, protože Fixa Vám je alespoň na chvíli vynahradí, když broukají „Kapela se seznámila.“ A i když byl večer, tak při 4 Sluncích všem přítomným bylo fajn a skvěle.
Na závěr celého festivalu vystoupila na hlavním pódiu kapela Divokej Bill. Jelikož bylo vystoupení závěrečné, a hlavně proto, že jde o kapelu oblíbenou napříč generacemi, všichni návštěvníci už se přesunuli do této části areálu. Kapela zanotovala společně s publikem veškeré známé hity, od Plakala, Všema deseti až po Tsunami či Lásko, při které kapela pracovala s ohnivým dýmem. Taneční a rozjásanou atmosféru, kterou si návštěvníci vytvořili, rozhodně nešlo přehlédnout. A pokud do Divokého Billa nikdo neproskákal boty, tak při nich už stoprocentně ano, myslím, že ještě před výstavištěm se chvíli po koncertě otřásala země, jak se skákalo a zpívalo.
Po skončení se utvořili u východu z areálu menší fronty, někteří návštěvníci si však čekání krátili návštěvou stánku u zpívajícího kuchaře, Vietnamce, který kromě vaření festivalového občerstvení ještě hrál na kytaru a zpíval známé české táborové písničky.
Zajímavostí je, že proti předchozím ročníkům nebylo nutností mít s sebou na festival peněženky, jelikož byla zavedena nová moderní metoda cashless. S lístkem dostal návštěvník čip, který si mohl hned při zahájení dobít a ušetřit si tak veškerý stres s placením pití či občerstvení.
Nutno podotknout, že festival opravdu dostál svému jménu Létofest, protože klima celého festivalového víkendu se neslo ve znamení opravdu velmi letních teplot, uvolněné nálady plné skvělých drinků a výborného jídla. Kdo festival nenavštívil, určitě by měl litovat, případně popřemýšlet, jakou další zastávku má poblíž místa svého bydliště.