Kdo zinicioval Critical Acclaim?
Kuťa: Tak to budeme asi my se Staňou.
Staňa: To bylo asi ještě v době, kdy Kuťa hrál s Cookies a já jsem tak nějak nedělal vůbec nic, tak jsme si řekli, že až přijde ten správný čas, tak že založíme nějakou kapelu.
Kuťa: No, my jsme si to už říkali dlouhý roky, no. Vlastně už od tý doby, co jsme se poznali.
Staňa: No, většinou to byly jenom takový ty kecy u piva…A jednou jsme se ožrali tak, že jsme do toho nakonec šli. Tak nějak už uzrál ten čas, kdy jsme si řekli, že dáme něco dohromady. Nakonec prostě po pár zkouškách, někde ve zkušebně v garáži u známých, jsme si tam něco klohnili. Pak nás napadlo oslovit Oswalda, jestli do toho s náma půjde a ten říkal, že proč si nezahrát.
Kuťa: Mimochodem výborná zkušebna. V létě pec, v zimě mrazák.
Staňa: No a vymysleli jsme si prostě dvě, tři písničky jenom tak bez textu, čistě muziku, a řekli jsme si, že to potřebujeme nějak oživit a že do toho hlavně je potřeba nějakej ten zpěv. Tak jsme podali inzerát.
Kuťa: No, inzerát. Do Anonnce, vole. (smích)
Staňa: No, přes sociální sítě.
Kuťa: No, prostě jsme napsali na Facebook. Cágo nám to zasdílel a chytl se na to Peťa.
Petr: Ještě, že mám Cága v přátelích. Díky, Martine.
Staňa: Peťa přišel na konkurz ještě s jedním klučinou, což bylo taky celkem vtipný, protože my jsme s Kuťou seděli a nevěděli, co máme dělat, tak jsme tam na sebe všichni koukali a nevěděli, co máme dělat. Nakonec Peťa zazpíval aspoň jednu písničku, a tak to vyhrál. (smích)
Petr: Já si myslím, že to bylo tím, že ten druhej borec zpíval o Keltech.
Staňa: No, a tak vznikli Critical Acclaim. A to jsme se vlastně v tý době tak ani nejmenovali.
Petr: Jo, myslím, že jsme se jmenovali From The Last Breath.
Kuťa: Což jsme nakonec zavrhli, protože se to blbě vyslovovalo. A tak jsme si zvolili ještě debilnější název. (smích)
Měli jste už tehdy nějaké ambice, že se chcete dostat někam dál? Nebo proč jste vůbec začali hrát?
Kuťa: My jsme se Staňou už oba nějaký zkušenosti s hraním měli, ale oba jsme potřebovali opravdu hrát něco, co nás opravdu bude bavit. Nějakou svoji srdcovku.
Samozřejmě úplně původní inspirace byla u Avenged Sevenfold, to jo.
Staňa: Zatím si zachováváme to, že každý si přijde s nějakým svým nápadem, pak se to rozvíjí a ta kapela na tom pracuje.
Teď, když už jste teda zjistili, že to tak nějak funguje, kam byste se chtěli posunout? Co je teď pro vás prvořadé?
Petr: Rozhodně hrát pro lidi, to je teď pro nás nejdůležitější. A taky se trošku odpíchnout mimo region. Pak tady hrajem třeba třikrát do roka a pro ty lidi už to pak není tak zajímavý. Chceme se dostat někam dál, hlavně třeba k lidem, který nás ještě nikdy neslyšeli.
Co si myslíte, že lidi potřebují, aby je ta muzika zaujala?
Petr: Hezké tváře? To by byl možná důvod, proč jsme nikdy nehráli dál. (smích)
Kuťa: Což o to, Peťo, ty bys možná zahrál, ale my tě brzdíme. Ale je to možná i tím, že lidi jsou tady v Česku spíš zastánci českých textů.
Oswald: Na jednu stranu si myslím, že by je mohl zaujmout ten náš videoklip. Třeba se na to podívají a pak si toho od nás poslechnou víc.
Tak, dostáváme se ke klipu. Scream to the silence je váš třetí videoklip. Jaký tam vidíte postup, co se těch klipů týče?
Staňa: Já si myslím, že tak, jak se vyvíjí naše hudební tvorba, tak se vyvíjí i ta klipová. A je to především díky Michalu Novákovi, který to s náma od začátku táhne. Všechny tři klipy jsou z jeho produkce a tak, jak se posouvá naše muzika, tak určitě i ta jeho kamerová tvorba. A jinak k tomu klipu, tak to je hlavně Petrova práce.
Ty jsi tak skromný, nic neříkáš, jenom tak přicmrndáváš…
Kuťa: No, Peťa, on má hlavně ty vtipné glosy. Člověk kecá, kecá, pak Petr něco řekne a člověk se cítí jako debil. No, a za to ho máme rádi a zároveň nenávidíme. (smích)
Petr: No ne, je fakt, že co se týče klipu, tak musím dát Staňovi za pravdu…Je to moje práce. (smích) Je to vlastně tak, že my jsme to s Michalem dávali dohromady asi přes dva měsíce. Týká se toho, co se v nedávné minulosti mě nebo kluků hodně dotýkalo. Ten klip hodně pojednává o sebevraždách. A prostě, co já mám zkušenosti, tak ty lidi, co tu sebevraždu spáchali, tak měli pocit, že už tu pro ně nikdo není, že jsou tady sami. A já si myslím, že z mýho pohledu to tak skoro nikdy není. I v tom klipu je to vlastně udělaný metaforicky, že se tam objevíme, aby věděli, že to nemají dělat, že tady někdo je a oni si to uvědomí a neudělají to. V tom klipu je vlastně poukázáno na skutečný lidi. Nikde to není vysvětlený a nikdy jsem to ani neřekl, ale všechny ty příběhy jsou vlastně reálný. A nikdo z těch pěti lidí už tady vlastně asi není. Bohužel neměli takovou pomocnou ruku, jaká je ukázána v klipu.