Lehce po osmé hodině už první tóny písně Strach roztančily hojně zaplněný sál i balkón. Následoval set písniček Prameny revoluce, Anonym a první single Ideál, na který kluci natočili v roce 2004 i svůj první videoklip. Show měla takovou energii, že nebylo ani potřeba slov mezi songy. První delší vstup měl basák Kapíno, který poděkoval všem v sále za jejich podporu. Během koncertu zazněly i srdcovky převážně dámského publika Apatie a Stopy v duši, která byla klasicky naživo zahrána bez kytaristy Porneho. Na playlistu nechyběly ani největší hity jako jsou Závislost, Post-it a Zeptej se. Velkým pozitivem celé show byl výborně vyladěný zvuk. Bylo vidět, že si na přípravě dali všichni hodně záležet. Jednotlivé linky se skvěle doplňovaly s podporou doprovodného samplu a zpěvu bylo dobře rozumět. Téměř bezchybnou atmosféru podpořilo decentní osvětlení a když zazněly i pecky jako V pasti, Nevěřím a Musíš, kde ke klukům na pódiu přibyly i malé ratolesti, nikomu se nechtělo uvěřit, že už by byl konec. Snad ani jeden člověk v sále nebyl s touto situací spokojen a proto to také dali všichni náležitě najevo. Jako první se na pódiu objevil dojatý bubeník Bekouš, který publiku sdělil, že přídavek samozřejmě bude. Tím prvním byl song Králové ulic a následoval opět jeden z největších hitů kapely Gigolo, kdy Czenda vtipně poslal manželky s dětmi domů.
Každý si jistě všiml, že kapela měla playlist tvořený převážně z prvních dvou alb Ideál a Sektor 10. Výjimkou byla písnička Hořím z alba Post-i-noor v lehce komornější verzi, u které Czenda rozesmál celé publikum výrokem: „Slíbil jsem, že už nikdy nevezmu kytaru do ruky. Tak si toho važte!“ Celé vystoupení bylo zakončeno slovy „... až dohořím, dohořím, dohořím, nezapomeň,“ která vhodně popsala pocit většiny lidí v sále, včetně kapely na pódiu. Na tohle jen tak nezapomeneme a můžeme se těšit na to, co nového pro nás kapela v budoucnu přichystá.