Já si právě myslím, že výjimečný to je, protože se o tom moc nemluví, je spousta různých názorů, ale ráda bych to lidem přiblížila z vašeho pohledu, jak to vnímáte vy…
Ondra: Je třeba vyhýbat se slovům jako je vegetarián a vegan, prostě jíme rostlinnou stravu. Když se řekne vegan, tak si všichni představujou levičáka, kterej chodí na demonstrace a já nevim co. Je to takový hrozně zaškatulkovaný, my nejsme politickej status, takže je to blbost. Naše společnost je tak daleko vyvinutá, že bysme měli ustoupit od věcí, který likvidujou nás a planetu a masovej průmysl je jedno z toho. Ne ani kvůli tomu, že se zabíjí zvířata a bolí je to, ale je to nejneekologičtější věc, co jsme schopní vyplodit. A po období 150 let totálního vývoje společnosti, by mělo přijít nějaký vystřízlivění a trošku návrat k přírodě. My jsme spíš právě začali bejt vegetariáni, protože to začalo bejt politicky takový jako korektní v punku, protože punkáči byli vegetariáni a nebraly se drogy. A to se postupně dost zvrhlo a teďka nepotkáš moc punkáče, kterej by přemejšlel a nejedl maso, dost se berou drogy, tak my bysme chtěli inspirovat mladší generace k tomu, že by se měli zamyslet. Neříkáme nikomu, co mají dělat, ale inspirujeme lidi. Můžeš dělat punkovou kapelu, vypadat hustě a nemusíš u toho fetovat a dělat prostě píčoviny.
Lidé to právě hodně rozdělují na vegetariánství a veganství, proto jsem toto chtěla trochu osvětlit…
Lukáš: Vegetarián je ten, který nejí maso. Vegan ten, co nejí žádné živočišné produkty. Je pravdou, že někteří lidé jsou na slovo „vegan“ už alergičtí. Já si ale myslím, že je to tím, že nemají čisté svědomí z toho krvavého systému, kterého jsou součástí. Znám spousty lidí, kteří nemají se zvířaty žádný soucit, nevadí jim v jakých „žijí“ podmínkách a nevidí na jejich chovu nic špatného. A těm jsou nějací vegani u zadku. Pak je ale druhá skupina lidí, kteří se chtějí pořád hádat, krmit nás květinami a kamením. A to jsou podle mě ti, kteří mají k soucitnému životu velmi blízko.
Travisi, ty prý jsi vegan, nepiješ alkohol…jako vůbec nikdy nic?
Travis: Bez drogy, bez alkohol, bez maso…
Ty máš ještě druhý hudební projekt, jak to stíháš?
Travis: Je to jednoduchý, Pipes jsou teď priorita, hodně hraju a zvládám i tu svou sólovku. Budeme teď natáčet album i s klipem a prostě když mám čas, tak si skládám.
Kde se jako kapela vidíte za x let, jaké jsou vaše cíle?
Vojta: Pro nás je jasnou prioritou stát se kapelou evropskýho formátu, samozřejmě v rámci Evropy, a tím pádem i dál. Hodně na tom makáme, hlavně na muzice. Dodělávám novou desku, kterou vydáme příští rok. Pořád děláme na novejch a novejch nápadech. Souvisí s tím samozřejmě další záležitosti, což znamená, že hodně jezdíme koncerty, turné a festivaly. Letos máme víc než 80 koncertů, bookujeme vlastně už příští rok a já hodně jezdím na hudební konference, kde si uděláš spoustu známostí, kámošů, propaguješ kapelu. V první řadě je muzika, pak jsou takový ty věci okolo, hraní, koncerty a třetí část je management a hledání cest, jak naší muziku dostat ven a jak kapelu dostat ven.
Ty tedy hodně děláš ten management, jak to v kapele máte rozdělené?
Vojta: Muziku taháme všichni, to máme takový fifty-fifty rozhozený, každej si dělá to svoje. V managementu mám teď už k sobě jednu kamarádku, která mi se vším hodně pomáhá a postupně bereme do teamu další profíky. Funguje to, je to na dobrý cestě a víme, že když do toho energii dáš, vrací se. Dřív nebo později se vždycky prokoušeme dál a dál, a to je na tom to zábavný. Pořád se něco děje.
Ty jsi zmínil novou desku, a to mě zajímá!
Vojta: Jméno ještě nemáme, máme venku tři singly, budeme vypouštět ještě čtvrtej, do konce roku nahrajeme ještě šest až osm písniček a na jaře příštího roku to vydáme. Věci už máme rozpracovaný, doděláme to s Jardou Helešicem, kterej s náma nahrával už singly a uvidíme, co s tím pak dál. Jednáme na více frontách.