V rychlém tempu pak pokračovala se skladbou Amor Magor. Dalším kouskem pak naopak přispěla k poklidnému pohupování diváků na židlích i ve stoje. Touto dechberoucí písní byla Zpíváš mi requiem.
Nádherné, bylo její vyznání k České ale i Československé republice, protože její tatínek pochází z bratislavské Petržalky, tak ona je československá holka. Zmínila se, jak je pyšná, že tu v naší republice může žít a zpívat. Žije už prý dost dlouho, aby si uvědomila, že máme obrovské štěstí žít v republice, kde se neválčí, kde lidi jsou k sobě ještě laskaví a nejsou k sobě lhostejní.
Popřála všem mnoho štěstí, zdraví, božího požehnání a vyzvala publikum: „Milujte naší zem, nemají všichni takové štěstí jako my!“ Řekla to s pokorou, lidsky a opravdově.
V tu chvíli si mnozí z nás snad i uvědomili, kde žijí. Především jsme jí ta slova opravdu věřili, jak má tu Českou zemi ráda a že to nejsou jen prázdná slova.