Bořkovo přivítání, „Nasrat, nasrat,“ jasně značí, čím se začne. Ještě předtím, než se chopí mikrofonu, ale vyzvídá v publiku, kdo má cigaretu. Je mu nabídnuta celá plastová krabička, může si vybrat, zapaluje si a už to jede. Indiáni, Práce, v kotli to vaří o sto šest. Ruce nad hlavou, vylézání na podium, skákaní do davu, pogo. „Nekouříme, pivo není, hlavně, že z toho nemáme Deprese.“ Další píseň na playlistu. Depresi střídá Poslouchej, O králi, Číro, a na Ferdu mravence si oblékne slušivý šátek. Taneční choreografii a kreace doplňuje vztyčeným prostředníčkem, hrou na kytaru ve futrálu, všemožnými grimasami a šermováním rukou, vše, jak jsme zvyklí. Se zpěvem občas pomáhají fanoušci i fanynky, kteří jsou o pár vteřin později vkopnuti do davu. Už byli na podiu moc dlouho.
Hovno, O ženách, Humusák, nesmějí chybět. Opět téměř hodinové vystoupení končí, bubeník odhazuje paličky a pomalu se připravují SPS.
Vše jede, jak po másle, žádné dlouhé prostoje, pauzy. Hned na úvod vypukne Chaos. Kluci hlásí písničky pěkně celými názvy, tudíž víme, co bude následovat. Kdo jseš, Jako kdysi, Takhle jsme válčili, publikum tleská do rytmu a zpívá z plných plic. President, Černá ruka, ODS. Opět zazní více než 20 písniček. Asi tak v polovině vystoupení přiloží do kotle chrlič ohně. Celou parádu sleduji z balkonu a trochu lituji ty, kteří jsou v těsné blízkosti. Teplota je tak vysoká, až to kapele rozladí kytary. Na závěr kluci vystřihnou písničku Ruská.