Procházel jsem se mezi fanoušky, kteří přišli na koncert a zaujal mě jeden mladý pár, který se vyjímal svým věkem průměrem návštěvníků a tak jsem poprosil Tomáše o pár slov ke koncertu.
Píše se rok 1993, a já jako 6. letý chlapec, jsem byl ovlivňěný svými staršími bratry a hlavně od tatínka, se kterým jsem se každý týden koukal na hitparádu, kterou moderoval Martin Hrdinka, že rocková muzika je ta nejlepší.
Takže u nás v obýváku hrál například Láďa Křížek a Kreyson, Palo Habera a Team, nebo třeba Citron, Alkehol či Lucie. No a nemůžu samozřejmě zapomenout na Vitacit, Arakain, Wanastowi Vjecy a Torr. No a z posledních 4 kapel byla v roce 1993 přes anketu Černá Vrána vybraná čtveřice tj. Nejlepší zpěvák – Aleš Brychta, nejlepší sólový kytarista - Miloš „Dodo“ Doležal, nejlepší basový kytarista Vlasta Henych a nejlepší bubeník Štěpán Smetáček.
Když jsem uslyšel v televizi písničku Jsem prý blázen, tak si už opravdu matně vzpomínám, že sem se tatínka ptal: Proč je na fotkách ten pán a kdo to vlastně je? A tatínek okamžitě vzal do ruky kazetu, vložil ji do kazeťáku a řekl: ,,Tak počkej!" a začal mi pouštět písničky jako Holubí dům, Jahody mražený, Lupič Willy nebo Šípkovou Růženku. ,,To je přece Jiří Schelinger!" Tak sem se zaposlouchal a okamžitě si nahrál – Jsem prý blázen na videokazetu spolu s dalšími oblíbenými klipy. No a protože vyšlo prohlášení, že by se toto uskupení po 25 letech mohlo dát dohromady, neváhal jsem ani vteřinu a sledoval kdy a kde vystoupení bude. A pak to přišlo – 18.11 – Praha – Palác Akropolis.