Turbo ještě přidávalo další a další písničky, slyšeli jsme Sára, nesměla chybět ani To bude pánové jízda, v podání Jirky Langa, dál Vrány, Slibem nezarmoutíš, Mléčná dráha, Ďábel a moje další srdcovka Motýl a svíce, nádherná hitovka z repertoáru, která nesmí nikdy chybět: „Hřej a záři, jak světlo svíce tak hřej a záři, tu krátkou chvíli. Jen hřej mě láskou a dál mě lákej tmou, tak hřej, ať lítám v tom dál už sám a děj se co děj. Pak já jak motýl šílený co spálil ho žár, tak rád ač křídel má pár. Jdu vstříc tou září zmýlený a nalétám dál a blíž i spálený. Tvou láskou…“
Ještě nám kluci udělali radost s písněmi Vážka, Láska z pasáží a Bludičky snů, které nesmí taktéž nikdy chybět, to by fanoušci byli zklamaní a nepustili by kluky z podia.
Pak přišla na řadu písnička, Je to jízda se kterou Míra Chrástka vzpomněl na Ríšu Kybice a ukázal prstem do hvězdného nebe a i já mu tímto vzkazuji: „ Ríšo, jestli nás slyšíš, v našich srdcích zůstáváš napořád.“ A ta je pro tebe: „Žijeme krátce, osud je vládce, nečeká, na rady tvý a mý, kdy chce přijde, světla stáhne, vypne zvuk, a ve chvíli utichne jakoby nic ten největší rock "n" roll. Životní plány ti zastaví, bez varování já stojím tam, kde jsem, ve všech písních, každej tón ti náleží. Já budu je hrát, jak hrál bys ty sám, na to ti přísahám. Já to vím, jsi v těch mracích nade mnou, RÍŠO DÍK, já půjdu dál s tvou štafetou…,“ Míra jako vždycky nezklamal, zazpíval procítěně a Ríša má určitě se na nás z nebe dívá a má radost, že se zhostil úkolu s plným nasazením tak suprovej kluk, jako je právě Míra Chrástka.
Nezadržitelně se blíží konec večera, Turbo se námi pomalu loučí s písněmi Díky, já jdu dál a jejich největším hitem Hráč, kterou si zpívají jak děti ve školce, tak babičky a dědové v domovech důchodců, zkrátka ji znají všechny generace, často ji slýcháme v rádiu a je to ta největší vypalovačka, tak jedeeeeem: „Život tě naučil hrát s kartama, které ti rozdával sám, občas si bez trumfů hrál a když si prohrál, tak se ti smál jen vstávej... ,to každý umí hrát jak král, když v rukou má jen samý trumfy, ale hrát prý se má jenom s tím, co máš, co znáš. Proč měl bys dát pro peněz pár všechno,
co máš, tvá čest je víc, zůstáváš dál férový hráč.“ A v životě to tak je, potkávají nás vrcholky, pády a různé nástrahy a překážky, ale aby na sebe mohl být člověk pyšný a podívat se hrdě na svůj odraz v zrcadle, musí vždycky hrát čestnou a férovou hru.
Ještě jsme si vymodlili přídavek Kdo z nás je vinný a Chtěl jsem mít a je tu konec,… „ Chtěl jsem mít to, co chlapi mívaj za sebe, když zpátky se dívaj a když můžou říct, dobře jsem žil, ooooooo hooo,…“