Jen stěží byste na české punk rockové scéně hledali vizuálně atraktivnější uskupení. A co se týče hudebního projevu, není to o nic horší, ba naopak. Tahle nadějná čtveřice rozhodně ví, jak se do toho opřít a svůj um se nebála předvést ve středu 28.6. v pražském Rock Café, při příležitosti křtu vlastního CD a Vinylu s názvem Tough Love.
Čtyřlístek punkrockových famme fatals ve složení: Renata Schnabelová – zpěv, kytara, Tamara Brejšová – kytara, Lucie Hadová – baskytara, Eva Flídrová – bicí, všem hned při prvních riffech, prvním zadunění basy a prvním úderem do bicích ukázaly, že jim pódium nejen sluší, ale i patří, a že sem dnes přijely zahrát pořádnou šou. A fanoušci to okamžitě ocenili. Atmosféra báječná, i holky si koncert určitě užívaly, byla z nich cítit upřímná radost z hraní. Drsnej zpěv frontmanky Renaty, které holky v kapele neřeknou jinak než Rendy, v pauzách mezi songy několikrát vystřídalo dojetí. Ostatně, to přepadlo ve finále všechny v sále, když začal probíhat samotný křest, hezky stylově, ohnivym Jackem.
Ale CD Tough Love nebylo dnes jediným „oslavencem“. Holky si pro fanoušky přichystaly i Vinyl. Proč právě v dnešní době, už trochu opomíjený, vinyl?
„Naše Lucka (baskytara pozn.red) zbožňuje Vinyly, sbírá je asi od patnácti. Myslím si, že je to docela netradiční, fajn, retro.“ vysvětluje Rendy.
Čtrnáct – tolik bylo holkám let, když se daly před rokem 2008 do kupy (stávající složení od roku 2010 pozn.red.). Ale v tomto případě čísla nehrají žádnou roli. Holky mají za sebou zkušenosti, o kterých by se mohlo i mnohem starším hudebníkům jen zdát - Mini tour v Rakousku, Německu, koncerty v Belgii, vyprodaná Incheba Arena, předskakování legendárním Addicts (do toho ještě musíte stihnout odmaturovat) - Jak se kapela dostane na tak zajímavá místa, jsme se ptali frontmanky Rendy.
„My to děláme, protože nás to baví, neděláme to pro prachy, nikdy jsme se vyloženě nevnucovaly, nepsaly, jestli si můžeme někde zahrát. Všichni ty velký evropští promotéři v hlavních městech, jako Bratislava, Berlín, Praha, se znají. Zahrajete dobře jednomu a on vás doporučí dál. Ono, ač se to nezdá, ta evropská punrocková scéna je docela malá a hrozně provázaná.“
Vždycky mě zajímalo, jak se liší z pohledu české kapely publikum u nás a v zahraničí. Vnímáte nějké rozdíly?
„Třeba němci jsou úplně statický. Když jsme začínaly hrát v Německu, vždycky jsme se ptaly promotéra, 'hele ono se jim to nelíbilo?' a bylo nám řečeno, že tohle je prostě jejich styl – netančí, přijdou si kapelu poslechnout a užít si tu hudbu zase jinak. Hodně pařej v Rakousku, ti jsou vděční... asi i proto, že v Rakousku toho punkrocku moc není. Ale nejlepší za mě určitě češi a slováci.“