Rozhovor s kapelou YAMRTAAL 10. května 2019   (20:42)Hluboké, neprostupné a temné jsou hvozdy toho údolí. Neprostupné a nebezpečné. Zatímco na nedalekém hradišti Vyšehrad vidí kněžna Libuše Město Veliké a Přemysl Oráč ještě v poklidu sedlačí ve Stadicích, zde v lesním šeru se nářek nevinných obětí lovců, vyznávajících klasického stravovacího návyku, mísí s vítězným řevem těchto predátorů. Jen občas a velmi, velmi neochotně ustoupí tato každodenní, a dalo by se vlastně říci již folklorní, akustická kulisa hluku divoké, a jakoby dílem ďáblovým stále rozvodněné řeky Botiče. Je tedy div, že se o této divočině nedochovaly žádné seriózní historické prameny či zmínky?

Skupina YAMRTAAL je kratochvílné sdružení rockových muzikantů kolem Vladimíra Motýlka Savce, baskytaristy Visacího Zámku. Díky vytíženosti frontmana je četnost jejich vystoupení omezena a jejich pravidelnost se blíží pravidelnosti náhodných výbuchů muničáku. Nedávné personální změny daly vzniknout rockovému „povér trYju“. Ve složení Savec  - basa, Aleš – kytara a Mr.Crane – bicí se vydali do studia Le Grill v Kutné Hoře, kde natočili pět písniček ze své původní tvorby. O natáčení a nejen o něm jsme si trošku popovídali.
 
MG (po druhém promlčeném pivu, kdy kapela předstírala dodržování pitného režimu): Nechtějte, abych začal „kdy jste vznikli, jakou muziku hrajete...“
 
Savec: Zadrž! Yamrtaal vznikl v roce 2015, původně jako kapela pro Alenu Állu Sudovou, s níž jsem se potkal v partě The Háro. Začínali jsme tady s Alešem a se Sváťou Šuterou na bicí. Álla tehdy bydlela v Nuslích, tak jsem navrhoval název NU:SLE podle vzoru nu:metal. Álla přišla s tím, že tramvajáci a taxíkáři když jedou do Nuslí, jedou do Jamrtálu. Tak se říká v oblasti pod Nuselákem. Nebyl jsem proti, ale přepsal jsem to do anglického pravopisu, abychom nevypadali jako nějaké country. Začali jsme fungovat. Pak se to nějak zvrtlo. Začal to Sváťa, který byl nezadržitelně vtažen do Německa. A já tak díky tomu zjistil, že kousek ode mě bydlí bubeník, zde přítomný Mr.Crane...
 
Mr.Crane: Jo.
 
Savec: ...tak jsem ho vzali nejdřív na záskok, poněvadž Sváťa se kasal, že bude jezdit.
 
Aleš: Ale moc mu to nešlo, takže jsme se se Savcem rozhodli, že  Mr.Crane bude jednička a se Sváťou si vždycky rádi zahrajem. Začali jsme ho učit repertoár...
 
Savec: A hlavně bouchat jednoduše čtyři. To bys nevěřil, co udělá s bubenickým cítěním hra v revivalu Hendrixe! Teď už jsme ho snad toho komplexu zbavili.
 
(Mr.Crane se potutelně culí a říká něco o frekvencích. MG nerozumí...)
 
Aleš: A potom zazlobila Álla.
 
MG: Jak?
 
Savec: No prostě zazlobila. A byla odejita. A já měl pocit, že jsme zase na začátku. První zkoušku ve třech jsem nějak provyl a těšil se, že bude zase zpěvačka. Leč mí nekritičtí kamarádi mě začali přesvědčovat, abych zpíval já...
 
Mr.Crane: Jo.
 
MG: Ono se prý říká: ženská do kapely – smrt kapely...
 
Mr.Crane: Jasně!
 
Savec: Taky jsem to slyšel, ale mě bavilo psát texty jako holčička (smích) a navíc s Állou jsme spolu hráli od roku 2011 v The Háru... Takže jsem prodal basový multidefekt, kterým jsem se snažil plnit sound.
 
MG: Proč?
 
Savec: A kdo by to jako ovládal?!! No, a povér trYjo bylo na světě.
  
Aleš: Další veliká změna byla, že jsme vyměnili zkušebnu u hospody za zkušebnu v hospodě, takže nás společná práce baví eště víc a neztrácíme čas s přesunem ze zkušebny na „čtenou“ zkoušku.
 
Savec: Čteme při...