Moudrost a dobročinnost krále Šalamouna nemohl autor lépe vylíčit než jeho nejslavnějším soudem o dítě, při kterém nezklamala svým výkonem ani Michaela Nosková jako jedna z matek. Jsme svědky strhujícího vyznání lásky krále královně. City umocňuje nejen procítěná hudba a vyvážený duet panovníků, ale i krásná iluze rajské zahrady. Zde poprvé doslova smekám před tvůrcem scény, kombinace kulis a digitální projekce vytvoří dojem překrásné cizokrajné zahrady dokonale. A již poznáváme i proroctví Sibyly, královny ze Sáby o upadajících vztazích a rodině, které nás přenáší do naší současnosti. Chytá mě i verš písně „vyskočit ze své kůže, žena vždycky může, vypadat jako růže, to je náš cíl…“, i další slova zrcadlí Sibylino proroctví a zároveň zkázu mé doby… Kontrast orientálních tónů písní předešlých s rapujícím Jiřím Zonygou a následným striptýzem Chip´n Dales, ztvárňujících současné rozpoložení společnosti, je všeříkající. Abychom neztratili podstatné z očí, přichází další Sibylino proroctví, a sice to o narození a ukřižování mesiáše, kterého lid izraelský za svého nepojme. Krásná Ilona Csáková jako Latifa zpívá o obavách o svoji královnu, kterou lid izraelský zavrhl, zatímco královna porodí syna. Zaslouženě sklízí Latifa potlesk obecenstva. Nelze se nezmínit o skvělém Zbyňkovi Fricovi jako věrném příteli a písaři Baltorovi. Bohové nepřejí přátelství mezi Sábou a Jeruzalémem, proto Sibyla se synem odchází z Jeruzaléma a smutnou scénu dokreslí sólo klavíru a krásného zpěvu Elis Ochmanové. Pocit bezmocnosti zlomeného krále umocňuje monumentální hudba a silný Hůlkův hlas. Právem publikum uzavírá scénu aplausem. Jsme svědky dalších procítěných scén, královna umírá, poté i její věrný přítel. Hudba a zpěv aktérů podtrhuje emoce, které prožívám.