Trauma? Jedině to Akustické! 6. listopadu 2018 (17:43)Rozhodně si jí nešlo nevšimnout - sympatická holčina, dredy, sebevědomý úsměv, kytara s nápisem: “I love porno a když spustila svou neotřelou hudbu s nápaditými a zajímavými texty, připoutala pozornost snad každého v baru. Říká si Akustické trauma. Že ji ještě neznáte? To je ale škoda! Můžete to ale napravit přečtením tohoto rozhovoru...

Akustické trauma

Rozhodně si jí nešlo nevšimnout - sympatická holčina, dredy, sebevědomý úsměv, kytara s nápisem: “I love porno" a když spustila svou neotřelou hudbu s nápaditými a zajímavými texty, připoutala pozornost snad každého v baru. Říká si Akustické trauma. Že ji ještě neznáte? To je ale škoda! Můžete to ale napravit přečtením tohoto rozhovoru...

Začneme takovou rozehřívací otázkou. Představíš se, prosím, čtenářům deseti slovy?
Wow, jasný, přemýšlím,to je mega těžká otázka! Tos mě dostala hned na začátku...
Fajn, tak asi: Akustický trauma, neurotický romantik, ten člověk, kterýho nenávidíš nebo miluješ.

Tvá tvorba je velice chytlavá a zajímavá. Koukala jsem na Bandzone a jsi zařazená pod acoustic-pop, ztotožňuješ se s touto nálepkou? Myslím tím, zda vystihuje dostatečně tvůj unikátní styl?
Víš co? Já vlastně ani nevím, s čím se ztotožňuju... Škatulky jsou hloupý. Teď jsem na začátku cesty a myslím, že je to nějakým způsobem akustický pop víc než cokoliv jinýho. Ale myslím, že mě ta cesta časem někam nasměruje sama. Je možný, že za rok budu dělat psychobily elektroswing, stejně jako že se zařadím do stylu indie pop. Všechno je teď otevřený.

Kdyby se tě tedy někdo zeptal, co hraješ, jak bys mu to popsala?
To je právě ono, jelikož nemám venku žádný nahrávky, ale jen název a facebookovou stránku, každý se mě ptá, co hraju! Vždycky se jen nesměle usměju, pokrčím rameny a váhavě odpovím: "Je to prostě zpěv, kytara a mý podivný myšlenkový pochody. Každá písnička je jiná. Jak ti to mám kámo popsat?" Každopádně teď do konce roku chci zapracovat na více nahrávkách. Třeba si to tak alespoň ujasním.

A co teď tedy plánuješ do budoucna?
Teď chci vypustit ven nějaký nahrávky, složit dost songů na album a po Novým roce buď sehnat producenta a natočit klip nebo udělat tiskovku, natočit desku atd.
A jak bude to nahrávání vypadat, to si už teď umím představit. Po prvních 20 minutách začnu skákat na místě a vztekat se. Pak nastanou chvíle beznaděje, kdy budu zvažovat, jestli se raději nemám dát na minigolf nebo něco podobně zbytečnýho. Beznaděj vystřídá odhodlání, kdy budu myslet na Rockyho. A až skončíme, budu na pokraji psychických sil, stočím se doma vedle přítele do klubíčka a budu fňukat. Long story short - razím Bukowskiho heslo: Najdi to, co miluješ, a nech, ať tě to zabije!

Já bych se teď přesunula k tvému nástroji. Asi málokdo přehlídne, že máš na kytaře nálepku: "I love porno", váže se k ní nějaký příběh?
To je odkaz na značku a vlastně skupinu kolem I love porno. Dělala jsem s klukama rozhovor a ptala jsem se jich, proč zrovna porno. A oni na to, že když se nad tím zamyslíš, život je vlastně dost podobnej jako porno - někdy romantický, někdy drsný, někdy nic pro tebe, někdy překvapí... Takže je to spíš takovej postoj k životu, než že bych trpěla neskrývanou závislostí na pornu.
Ještě k tý nálepce: Jednu mám i na autě. A nedávno za mnou doletěli kámoši, že mi nějakej hajzl nalepil na auto nějakou debilní nálepku Baví mě, když lidi zjistí, že to tam mám z vlastní vůle.

Máš nějaký rituál před vystupováním?
Jedna dvojka vína před koncertem. A nervy až do poslední chvíle. Z toho se teď stává moje tradice.

Děkuju moc za milý rozhovor. Skvěle se mi s tebou povídalo. Na závěr bych se chtěla zeptat, zda bys nás chtěla někam pozvat?
Chci! Na Trifot open mic (9. listopadu), kde budu bezpečně nejhorší. A 15. ledna do Zastav se. Tam to bude super.
Taky moc díky!