Jelikož kapela věnovala několik písní fanouškům na přání, nezapomněl Venda ani na svou ženu: „Říkám jí to ve všem, Svatou pravdu máš. Znáte to, chlapi,ne?!“ Do roka a do dne zas věnovali budoucí nevěstě, která s nimi i po koncertě chtěla u stánku oslavit svou rozlučku. Jestli se jí to povedlo, fakt netuším, v té dranici o podpis jsem ztratila přehled i batoh.
Divokej Bill má i písně s praktickým návodem, jako např. Batalion radí, jak si vypěstovat svaly, Dolsin zas představí „léčiva, po kterých je vám vše u prdele“. Koně věnovali kluci přátelům Motorkářům Praha východ, aby se vždy vrátili v pořádku domů. Motorkářů v publiku bylo asi mraky, aspoň to nadšení tomu odpovídalo.
Kluci si hodně hlídali během vystoupení hodiny, protože magistrát prý pohrozil, že „jestli toho nenechají včas, tak zakáže v úterý ty Guns´n Roses“. Mají je asi rádi, skončili svůj nadupaný koncert přesně v deset, takže se zákazu bát nemusíte. O panáka pro nejlepší skokany se vsadil Štěpán před písní Znamení. Praha zatím vede! Po Plakala a za burácení publika kluci zmizeli z pódia, aby se po pořádném „bordelu“ fanoušků vrátili s Laborkami. Načež si uvědomili, že vlastně zapomněli pokřtít novou desku Tsunami, proto pozvali na pódium Pavla Karlíka ze studia SONO a Evu Müllerovou ze Supraphonu, kteří vyzvali dav, aby se snažil, protože chtějí klukům 2.9. na koncertě doma v Úvalech předat Zlatou desku. Na oslavu zahrála kapela novinku Naděje, při které nám zazpíval každý z členů jednu sloku. Na Pocit si Venda už musel sednout. Tahle píseň měla být poslední, ale dav si prostě vyřval tu nejposlednější Rozárku. Se slovy „Pražáci, díky!“ kapela pak zmizela naposledy, aby se posléze slitovala nad těmi nejtrpělivějšími, kteří si počkali s cédečky a podpisovými kartami v rukách u stánku. Takovou dranici jsem ještě nezažila. Díky, kluci, byli jste nezapomenutelní! Tsunami nás převálcovala ohromnou silou. Tak 2.9. s oslavou Zlaté desky naviděnou.