Po vyhlášení a přehlídce karnevalových masek v nich ale setrvejte a pojďte se s námi podívat na další stage, tady už je totiž připravený Richard Müller. Ten samozřejmě Po schodoch, po zvukoch, pozná, čo sme kto za ľudia. A i my poznáváme, že jeho publikum je skvělé, jeho diváci z něj nespouští oči a zpívají nepřetržitě celý koncert se svým oblíbeným zpěvákem. Když se rozezní první tóny poslední písně Měsíc je jak Zlatá bula sicilská... začíná pršet a déšť nabírá na intenzitě, všude šustí pláštěnky a nepromokavé bundy, nikdo ale z koncertu oblíbeného slovenského zpěváka nechce odejít, naopak, prosí o přídavek, jako by déšť vůbec nebyl. A tak zpěvák odchází z pódia až po tom, co nám všem řekne, že Štěstí je krásná věc. My už ale krásně čekáme u vedlejšího pódia, kde se mlátí do bubnů a kytar jako o život.
Rybičky 48, kapela, která ani přes prudký déšť koncert neruší, spíš naopak, chce divákům dát všechno to, pro co si přišli. Energie se hrne z pódia proudem. Střídají písničky známé všem i ty, které nazpaměť znají jen skalní fanoušci. Nikdo neodchází, všichni je milují a hltají!!! Že jsou kluci punková kapela srdcem, tělem i duší, dokazují i při komunikaci s diváky, kdy padají otázky: “Eště kurva prší?! Ale my sereme na déšť!!!”. A stejně tak se jím nenechali zlomit ani jejich fanoušci, v největším pátečním lijáku zpívali a tancovali pod pódiem, jak kdyby déšť neexistoval. Když si kluci sami střihli duet Zamilovaný nešťastná, někdo se nad nimi smiloval a obloha se vyjasnila. Kluci využili situace a do publika poslali písničku Léto, která všem sundala kapuci z hlav a zvedla ruce. Další skvělý koncert za námi a před námi poslední...