ČLÁNKY SOUTĚŽE KALENDÁŘ AKCÍ MAPA AKCÍ

Události, pozvánky na akce645 událostí

Vyzpovídali jsme kapelu Trest Smrti 16. srpna 2017   (10:27)Zahráli si s legendama jako U.K.Subs, GBH, Sham 69, letos v srpnu si střihli minitour s brazilskou kapelou Dedo Podre. A při té příležitosti jsme vyzpovídali zpěváka Trestu Smrti – Pavla Lacha a kytaristu Pepu Kropíka.

Vyzpovídali jsme kapelu Trest Smrti

Vladimír Tobyška


Trest smrti, písecká parta ryzích punkáčů, spolu hraje od roku 2006, v nynější sestavě od roku 2011 a to ve složení Pavel Lach (zpěv), Míra Sochor (basa), Pepa Kropík (kytara), Martin Nečina (kytara) a Kuba Pixa (bicí). 

Mají na kontě dvě alba (Beznaděj 2009 a Cesta do pekel 2016) a jejich hudbební projev můžeme zařadit mezi kvalitní českej syrovej punk.
Charakterizují je především drsné nadčasové texty, cizí jim nejsou témata jako krititzování politické situace, války, nebo lži, které se k nám valí z médií. 

Fotoreport z jejich koncertu v pražském klubu Vagon si můžete prohlédnout zde:
http://musicgate.cz/clanek/dedo-podre-trest-smrti-a-peter-shabby-to-byl-stredecni-vagon/937/

Na pár zvídavých otázek nám odpovídal zpěvák Trestu Smrti – Pavel Lach alias Lachyn a kytarista Pepa Kropík alias Becky.

Trest …

seznam restaurací, obědových menu, chuťových zážitků a akcí ve Vašem okresu
Fungujete od roku 2006, kde vznikl nápad dát dohromady Trest Smrti?
Lachyn: Kde vznikl nápad? No normálně v putyce. Kamarádi, putyka a pivo samozřejmě.
 
Hrajete syrovej agresivní punk, byla to pro vás od začátku jasná volba, nebo jste k tomuto žánru dospěli až časem ve zkušebně?   
L: Tohle byla jasná volba.
 
Myslím, že vaše texty můžeme považovat za nadčasové, dokonce teď v roce 2017 jsou čím dál aktuálnější. Politika, znečišťování planety, lži, které nám každý den servírují média (…) Kdo má texty na svědomí?
L: Tohle je tak půl na půl, v podstatě všichni dohromady. Mám tam něco já jako zpěvák, má tam hodně Míra Sochor, jako basák, něco dotáhl Becky – druhá kytara. Většinou tak všichni něco přihodíme.
 
Becky, ty jsi přišel už do „hotové“ kapely v roce 2011. Povíš nám, jak to tenkrát vlastně bylo?
Becky: Já jsem Páju Lácháče znal už jako dítě a bál jsem se ho. Měl číro, to tenkrát v Písku měl málokdo. No a potom jsme se jednou potkali u obvoďáka, já tenkrát hrál na basu v metalový kapele Midgard a punk s Vocaď Pocaď. Bavili jsme se o muzice, slovo dalo slovo, Pája mě pozval na zkoušku a pak se zeptal, jestli bych s nima nezačal hrát. Měl jsem trochu strach jak zvádnu kytaru – byl jsem zvyklej na basu. Ale manželka řekla, že to dám, tak jsem to musel dát.  

Fungujete od roku 2006, kde vznikl nápad dát …
Co říkáte současné české punkové scéně, je tu stále co poslouchat a na co chodit, nebo už to není, co to bejvávalo?
L: Právě že je toho víc a víc a člověk už neví co dřív. Na jednu stranu bych řekl, že je to špatně. My sme si dřív vážili každýho jednoho koncertu, jeli jsme třeba sto kiláků na akci, dneska jsou lidi líný dojít i kilometr do města. Akce jsou na každym rohu, v každym městě, miliarda koncetrů, milion kapel. Ale furt je co poslouchat a jsou tu i stálice, legendy, co drží tu scénu.  
 
Měli jste možnost zahrát si s mnoha zahraničními interprety zvučných jmen – třeba U.K.Subs, GBH, Sham 69, DRAGster... Je nějaká zahraniční kapela, která by pro vás byla takovým „splněným snem“?  

B: Samozřejmě The Expoited, to je takovej náš vzor.
  
A je nějaká tuzemská kapela, s kterou hrajete opravdu rádi?
L: Těch jsou mraky
B: Těch je spousta, ale hodně oblíbený máme třeba Flaška visočini, Sociální Teror, kluci Qýchodu… A když hráli Spínáci – Spínací špendlík tak ty sme měli rádi, s těma sme byli ve Švédsku a dost jsme si to užili.    

Léto je v plném proudu, vy už jste stihli objet několik festivalů – Malčice Fest, Rockem proti rakovině (…) Nyní začínáte klubové mini tour s brazilskou kapelou Dedo Podre, kdy plánujete zastávky v Praze, ČB, Písku a Teplicích, řekněte mi, kde se vám hraje lépe, čemu dáváte přednost – festivalům, nebo klubům?
L: Jak kdy, tohle je hrozně těžká otázka.
B: To záleží hodně na lidech, jak se tam sejdou. Když hrajeme venku a sejde se spousta lidí tak je to super. Jasně, jsou tam vosy, který nesnášim, ale když je publikum, je to pecka.
L: A může se tam kouřit.
B: Jo, to je teď velký plus. Ale v klubu jsou zase ti lidi blíž a je to takový jinčí. Obojí je dobrý, když se to dobře sejde.   
 
Máte v repertoáru nějakou píseň, kterou už postupem let máte sice lehce ohranou, ale publikum si jí prostě žádá?
L: To budou asi Kravaty.
B: A Bagr. Ale když je čas, tak to vždycky rádi zahrajeme. Tyhle dvě si lidi vždycky vyžádaj.
Pavel: A možná ještě Trest smrti opakujem, takovej náš ploužák jedinej.
 
Vaše nová deska Cesta do pekel, je, jak se říká „teprve v plenkách“, vyšla v prosinci minulého roku, můžete nám jí trochu představit?
B: Na desce je dvanáct písniček, natáčela se v Klatovech v ExAviku, a míchala se v Plzni ve studiu PyHa. Pokřtili jsme jí v Divadle pod Čarou v Písku, při příležitosti šedesátých narozenin Petra Růžičky. Zahrál tam s náma právě Spínací špendlík a DRAGster, anglickej punk.
 
A na co se fanoušci můžou těšit v nebližší době? Jaké máte plány?
B: Určitě chceme natočit nějakej klípek. A vydat další nový věci. Máme spoustu textů, I na aktuální témata, co se teď dost řešej... Jen to dát dohromady.

Děkuji klukům jménem MusicGate za velmi příjemný rozhovor. 
 

Léto je v plném proudu, vy už jste stihli …

autoři:text:     Lenka Hlavičková
foto:     Vladimír Tobyška



Partneři portálu
Rock Rádio Příbram.cz ATTACKER of music
2016 ....... 2017 © musicgate.cz
webdesign | websystem | KAO.cz