Koncert začal po 19. hodině, kdy před nedočkavé, ještě sedící publikum nastoupila šestičlenná kapela v klasickém nástrojovém obsazení a pětadvacetičlenný jihlavský pěvecký sbor Zvoneček pod vedením výborné sbormistryně Jany Jirákové. Po intru a nadšeném uvítacím potlesku program začal skladbou Pyramida boha slunce (z alba Světlo) a pokračoval známou Nelítám nízko (Nebe). Již od prvních tónů byl patrný mimořádný dar Anny K. rozdávat pozitivní náladu, energii a schopnost komunikovat s publikem, a to zcela přirozeně a nenuceně. Pomalejší a tklivé písně, doprovázené andělským zpěvem Zvonečku, se střídaly s rychlejšími skladbami, vybranými z devíti alb od debutového Já nezapomínám z roku 1993 po aktuální album Světlo z roku 2017. Dojemné, melancholické a romantické motivy v písních potěšily přítomné v písních Jedem krajinou (Noc na zemi), Večernice (Večernice), Až mě zachráníš (Světlo) nebo Po dvou vteřinách (Světlo). Píseň Milá na albu Světlo zpíval Robert Kodym, na koncertě ho velice důstojně nahradil kytarista Jirka Janouch. V autě prostě pro Roberta už nebylo místo :-). Skladby Večírek za koncem (Stačí, když se díváš) a Píseň o slzách (Relativní čas) zadumaně uplynuly na vlně loučení, opojení z dopitého vína, stínů vůní, ztracených nad ztichlým obzorem, očišťujícího pláče a pevného přesvědčení, že se neztratíme v čase, pokud budeme věřit a milovat. Kdo by se nechtěl nadechnout krásy a síly? Rytmicky i melodicky geniální hity Šestý smysl, Noc na zemi, Co mi za to dáš nebo Nebe jen potvrdily nesporný talent a hluboký potenciál Anny K., Tomáše Varteckého a všech jejich kolegů. Zavoněl vám už někdy strach? Věříte také, že jsou oči branou do duše? Ledový dech a slzy nechme v truhle. Publikum již tancuje jako o život, a to i přesto, že skoro není kde. Sedačky jsou totiž pevně ukotvené k podlaze. Úžasná energie se valí po celém prostoru. Smůla i štěstí opravdu nejsou nekonečné a někdy se zdá, že nám pomohou už jen přátelsky nakloněné hvězdy. V závěru zazní cover od Patti Smith Because the night. A jsme zase u lásky, co hýbe světem. Co mi za to dáš? To už dávno všichni přítomní tleskáním i svícením dávají Aničce najevo, že jsou v naprostém hudebním opojení a že to tam prostě je a funguje to. Má to jiskru, kapela je sehraná, oba kytaristé Jiří Janouch a Roman Helcl se skvěle doplňují. Anna K. si někdy vezme harmoniku a vůbec se nebojí žádných experimentů. V závěru lidé odmítají pustit kapelu a sbor Zvoneček z pódia a vytleskávají si tři přídavky, z nichž píseň Prokřehlá je z autorského pera Svěráka a Uhlíře. Jedinečný zážitek, nadšený aplaus nezná konce. Ocelová rytmická pevnost a křehké snové melodie. Všichni si ten večer znovu uvědomili, jak jedinečná zpěvačka se nám toulá po našich českých luzích a hájích.