ČLÁNKY SOUTĚŽE

„Zvučení je diagnóza“,říká dlouholetý zvukař a spolumajitel firmy XXL SYSTEM Viktor Koubík 9. března 2018   (10:56)Exkluzivní rozhovor s dlouholetým zvukařem a spolumajitelem firmy XXL SYSTEM Viktorem Koubíkem.

Viktor KoubíkXXL SYSTEM
„Zvučení je diagnóza“,říká dlouholetý zvukař a spolumajitel firmy XXL SYSTEM Viktor Koubík

Jedno zimní odpoledne jsme se sešli na kafíčku s mužem, který Vás ohromí zvukem. Člověkem, kterého potkáváme převážně pátek co pátek, sobotu co sobotu, koncert co koncert. Bez něho a jeho týmu si nedovedeme představit většinu koncertů. Tam je bereme automaticky jako součást akce a ani si neuvědomujeme, jak by koncert vypadal bez kvalitního ozvučení a osvětlení. Proto jsme položili několik otázek spolumajiteli firmy XXL SYSTEM Viktoru Koubíkovi.

Viktore, víme, že skvěle zvučíš mnoho koncertů spoustě známých kapel. Proto se jako první nabízí otázka: Jak ses ke své práci dostal?

Začátky byly úplně skvělý, ale už je to právě strašně dlouho. V podstatě jsem začal první víkend, co jsem vyšel z 8. třídy. Byl jsem na rozlučce, dal jsem si tam svých asi prvních pět piv. Ujel mi poslední vlak domů, šel jsem pěšky a stopoval jsem. Povedlo se mi stopnout bigbítový autobus, kde byl tenkrát zvukař -  člověk od nás z města a zvučil Žentour. Takže jsem jen mávnul rukou a bylo to! To byl nějaký červen 1991. Já jsem do toho autobusu nastoupil a do dneška jsem z něj nevystoupil.  Jestli dobře počítám, tak v oboru jsem 27. sezónu. Na začátku jsem samozřejmě nebyl zvukař. Tahal jsem bedny, motal šňůry, stavěl stojánky… Byl jsem poslední kolo u vozu, který tam bylo, ale tak to má být. Musíš začít úplně od nuly a postupně se propracovávat výš. Takže jsem napřed uměl postavit stojánky, pak jsem uměl zabalit šňůry. Časem jsem věděl, který kabel kam jde a jak celý ten systém funguje. Základ jsem tenkrát dostal solidní, nejen profesní:-) Když tahle první epizoda skončila, byl jsem “prodán” do učení k dalšímu kolegovi, kde už jsem si všechno pomalu osahával a mezitím co on mohl honit ženský, já jsem stál za pultem, ale fakt jen stál a sem tam potajmu na něco sahnul:-) . Až se potom jednoho dne stalo, že zvukař volal, že je nemocný, a že jsem momentálně jediný, který to umí dát dohromady. Zvučil jsem samostatně svůj první koncert a už jsem za tím pultem zůstal, což mimochodem mezi touhle informací, kdy jsem zvučil svůj první koncert a kdy jsem nastoupil do toho autobusu, uběhlo třeba 5 let. První samostatný koncert, který jsem zvučil, byl Wabi Daněk a v ten den jsem ještě přejížděl na Vitacit. Vitacit v té době vydával desku Navostro a já dost těch koncertů potom dělal. Vůbec, když se na to podívám zpětně, tak celý ty 90. léta byly skvělý. Žil jsem naplno vším, co se kolem muziky dělo, byli jsme jedna velká parta, co každej pátek naskákala do autobusu s aparátem a vyrazilo se. Bylo to takový čistý, byla to zkrátka radost. Když jsem pak v roce 1996 dostal “laso” od tehdy nový plzeňský firmy, která měla právě v letech 1996-2002 celkem solidně našlápnuto, pro mě osobně to znamenalo uvědomění si toho, že právě tímhle bych se chtěl živit a to se taky stalo.

Jedno zimní odpoledne jsme se sešli na kafíčku …

seznam restaurací, obědových menu, chuťových zážitků a akcí ve Vašem okresu
Byl jsem najednou jako technik na turné s Lucií, dělali jsme v té době právě rodící se velký festivaly, z nichž některé jedou dodnes, prostě z okresní ligy jsem se najednou ocitnul úplně v jiným vesmíru. Už to nebyla jenom sranda, ale opravdu práce. Když i tahle epizoda skončila, pomalu ale jistě jsem chtě nechtě musel udělat rozhodnutí, co dál. Buď si najít normální práci, nebo se komplet postavit na vlastní nohy, pořídit si svojí vlastní techniku a zkusit to. Nebylo snadný tenkrát sehnat prostředky v hodnotě prima rodinného domku, abych aspoň do začátku postavil systém, se kterým bych mohl na úrovni začít.

Ale povedlo se to, a víc jak 10 let to fungovalo, rostlo a nebojím se říct, že dobře. Dávno jsem se smířil s tím, že ze mě asi nebude milionář, protože investování do techniky je jedna velká černá díra na peníze, ale já stejně nic jinýho neumím, takže stejně nebylo moc na výběr :-) Bohužel se během těch let do všeho toho hezkého, co mi to přinášelo, začaly pomalu, ale jistě po střípkách vkrádat negativní aspekty související s podnikáním, konkurenčním bojem, pokřivenejma charakterama a kousek po kousku mě to začalo brát veškerou radost, kterou jsem z toho měl.
 

Koncem roku 2015 jsem byl rozhodnutý totálně skončit se zvučením, resp. už jsem nechtěl vlastnit aparaturu, mít firmu, nic.  Prostě jsem byl úplně znechucený z celého businessu, musel jsem spolknout i pár věcí, kdy si s váma vytře zadek někdo, komu jste věřili. Pak mi odešli kluci z techniky, protože samozřejmě chtěli normálně žít a při týhle práci prostě normálně žít nemůžeš. Tahle práce je diagnóza a musíš to mít asi v genech, aby člověk takhle mohl fungovat. Jeden z kluků, co se mnou jezdil, si našel práci, která ho naplňuje a baví, a dneska cestuje po celým světě. A je spokojenej. Se mnou se podíval maximálně na Slovensko:-) Druhýho mně přetáhla konkurence:-)

 

Takže jsem během roku 2015 zůstal na všechno sám a všechno se to na mě začalo sypat a už nebyla chuť a síla pokračovat. Byl jsem naprosto vážně rozhodnutej, že skončím. Říkal jsem si, že už holt nastal čas jít konečně po těch 25 letech „do důchodu“ a jezdil bych zvučit kapely tzv. jen s “rukama”. 

Kolega, se kterým jsme na začátku roku 2016 založili XXL SYSTEM přišel s tím, že moji firmu koupí. Tak jsem si říkal: paráda, super… Dva dny jsem si říkal, že to klapne a já budu mít konečně klid. Stal se pravý opak toho, co jsem původně chtěl, protože pak přišel s tím, že místo toho zainvestuje do dalšího rozvoje a já souhlasil. Takže jsme na začátku roku 2016 založili XXL SYSTEM na základech svých malých firmiček. Kolega měl firmu, já měl firmu, tak jsme udělali poměrně velkou investici a celé se to zvětšilo. Fungujeme. Jeden je dobrý na to, druhý zase na tamto. Navíc jsem vždycky měl problém s tím, že nejsem dobrý obchodník. Kolega ano. Všechny ty “manažerský” práce mně hrozně braly sílu. Já nemám prostě ostrý lokty, jsem jen zvukař. Byl jsem tenkrát opravdu hodně smutnej a to, že jsme na to dva, je prostě lepší. Prostě mě to zase baví a doufám, že dlouho bude.
 

Takže jsem během roku 2015 zůstal na všechno …
Když dorazíme na koncert, vídáme Tě připraveného za mixážním pultem. To je ale pouze část Tvého pracovního dne. Popíšeš nám, prosím, jak celý Tvůj pracovní den probíhá?

On ten pracovní den v podstatě začíná minimálně kolikrát o 2 nebo o 3 dny dřív, než se odjíždí. Ve skladu připravit, naložit auta, atd.. Já jsem zrovna nedávno přemýšlel, kolik času to zabere a nějak jsem se nemohl dopočítat pod 400 hodin měsíčně. Kolikrát záleží na vzdálenosti, ale my nezřídka odjíždíme na koncert o den dřív -  na noc, protože když vezmu třeba turné Harleje, tak zvukovky probíhají třeba od pěti nebo od šesti hodin. My na to místo potřebujeme dojet cca v poledne, abychom všechno postavili tak, jak se má. A všichni víme, jak dneska vypadají cesty, takže nemáme absolutně žádnou šanci odhadnout čas příjezdu, abychom na tom místě, které je třeba 400 km vzdálené od našeho skladu, byli včas. Když to technicky jde, jezdíme o den dřív na noc, v pohodě se vyspíme a kolem poledne začínáme stavět, aby v 9 večer koncert opravdu mohl začít. Průměrně stavíme 4 – 5 hodin a to samý bouráme, záleží na rozsahu daný akce. Když jedeme stavět akci s kompletní stage, tak se většinou začíná stavět den před začátkem akce.

Jak jsme už v úvodu psali, zvučíš nepřeberné množství skupin a interpretů. Jak je známo, každá kapela má své specifické požadavky. Jak a v čem spočívá příprava na jednotlivé koncerty?

Samozřejmě, je to kus od kusu a  kdybych to měl hodně zjednodušit, tak čím je skupina lepší, známější a kvalitnější, tím je víc v pohodě. Nebudu jmenovat, ale je tady spousta vycházejících hvězdiček, které si myslí, že jsou s prvním úspěchem Iron Maiden, ale ono to tak není. A požadavky? Každý něco potřebuje a když má někdo opravdu něco specifického, tak dá dopředu vědět a my jako firma nemáme vůbec problém splnit v podstatě jakékoliv přání, co se týče techniky. To funguje. Když něco náhodou z nějakého důvodu nejsme schopni dodat, dokážeme i tohle vyřešit. Technicky dnes není problém dodat cokoli, druhá otázka jsou finance, ale to je zase na jinou debatu.
 

Každá akce je vždy něčím zvláštní a zajímavá, ale přesto… Mohl bys nám vyjmenovat některé podle Tebe zajímavé skupiny a akce, které jsi dělal?

Takhle… naprostá většina kapel je nezajímavá… Já to prostě musím říct… jsou nezajímavé, nemají koule, kolikrát mam pocit, že doslova :-))) Naopak potom, když se objeví někdo, kdo za to stojí, tak tě to prostě o to víc baví. Ale musím říct, že mám většinou štěstí na kapely, který ty koule maj. A pro mě něco zajímavého? Zajímavé pro mě jsou skupiny nebo tělesa, které nejsou úplně můj žánr. Dělám převážně rock, ale v poslední době děláme různé folklorní festivaly, děláme městské slavnosti, nebo akce vymykající se zavadenejm standardům. A tam se prostě občas objeví zajímavý úkaz typu Balkánská dechovka, Latinskoamerické skupiny, baví mě dobrý SKA, Electroswing nebo míchanice všeho dohromady :-) Nebo třeba dudácký festival, tam ti celý den „vrzají“ dudy a ty je pak slyšíš ještě druhý den a nedostaneš je z hlavy, i kdyby si s ní mlátila o zeď:-) Jinak ten rybníček kapel v ČR je pořád stejný, proto jsem vždycky hodně rád, když přijde někdo nový, nějaká změna. Jakoukoliv změnu oproti zaběhlému systému si strašně užívám a je jedno, co je to za žánr. Na druhou stranu se pak ale vždycky rád vrátím “domů” ke svým kapelám :-).

Každá akce je vždy něčím zvláštní a zajímavá, …
Úroveň služeb, kterou XXL SYSTEM poskytuje, nemůže zvládnout jen jeden člověk. Kolik lidí tvoří Tvůj tým?

To je hodně dobrá otázka. Ono to není jen v naší branži, ale všeobecně dnes je velký problém s lidmi. Lidem se nechce pracovat a tak nejsou v žádném oboru a mně přijde, že ve zvukařině a spřízněných oborech, je to ještě extrémnější . Nejde sehnat kvalitní člověk. Prostě třeba seženeš člověka, který je profesně na úrovni, ale je to blbec a s blbcem nelze dlouhodobě spolupracovat. Nebo zase seženeš kluka, kde se všechno jeví dobře. Vidíš v něm nějaký potenciál, ale když už se do něj rozhodneš věnovat svůj čas a energii a “udělat” ho, tak to většinou nevydrží a uteče, protože se zase dostáváme k tomu, co už jsem říkal předtím, tohle není pro každýho. A člověk je zas tam, kde byl. 

A když už máš pár takovejch zkušeností za sebou, už prostě lámeš hůl. Všechno je to prostě špatně a lidí je opravdu málo. Je to totálně největší problém. Snažíme se lidi najímat externě. Ve firmě jsme tři: já, kolega Karel, což je spolumajitel a máme jednoho člověka, který pro nás dělá stále. My tři jsme jádro firmy.Mám okruh lidí, většinou jsou to lidi, které znám to čtvrtstoletí, co to dělám a vím, že se na ně můžu spolehnout.

Ale ten, kdo dneska něco umí, většinou o práci nouzi nemívá a jsi zas na začátku. Bez kvalitních lidí je to prostě špatný. Ono se to nezdá, ale ta práce je  dost o zodpovědnosti, i co se týče bezpečnosti a všeho okolo. Je tam strašná spousta nástrah, když se technika provozuje. Je tam elektřina, konstrukce, spousta materiálu a musí to dělat lidi, kteří mají v hlavě mozek. Tak mě napadá, že když by tohle četl někdo, kdo by se k nám chtěl přidat, může se mi ozvat :-)
 

Se kterými kapelami nejčastěji spolupracuješ?

Posledních, víceméně 16 let jsem byl dvorní zvukař Harleje a Alkeholu. Asi všichni ví, že tyhle kapely měly nějaký společný členy. Většinou když nehrála jedna kapela, tak hrála ta druhá. A když nehrála ani jedna z těch dvou tak hrál třeba Debustrol s Törrem. Takže to pro mě mělo výhodu v tom, že jsem měl s těmi čtyřmi celoroční „kšeft“. Za poslední rok se věci změnily, Alkehol se vydal jinou cestou, co se technickýho zázemí týče, a já jsem zůstal u Harleje, což je skvělý, protože tu kapelu mam rád a je mi u nich dobře. A to, že jsme spolu vydrželi takhle dlouho, třeba taky o něčem svědčí. 

Se kterými kapelami nejčastěji …
Když nejede Harlej, tak jede Debustrol, se kterým také dělám strašně rád. V loňském roce mi vznikla časová mezera po Alkeholu, tak jsem přijal nabídku Trautenberku a vlastně celou podstatnou část  jejich loňské sezóny jsem odjel s nimi a užil jsem si to. Poznal jsem nový lidi a moc mě to bavilo. Teď na jaře jedou kluci další akce, já mám povinnosti u Harleje, takže se na jaře bohužel nezúčastním. Kapely jsou ale jen určitá část toho všeho, jsme aktivní všude tam, kde je potřeba zvuk, světlo, obraz a pódia, občas se člověk i diví, kam všude ho tahle práce zavane :-)

Teď přijde trochu záludná otázka, ale pro naše čtenáře jistě velmi zajímavá. Cca kolik kilometrů najedeš ročně a přibližně kolik kapel jsi za svou kariéru zvučil?

My jsme to teď s kolegou počítali a vypravíme ročně asi 180 akcí. Vyjmenovat všechny kapely – to prostě nejde… Nechci, aby to znělo jako vychloubání, ale myslím si, že za rok potkáme úplně všechno, co tady hraje. Když se budeme držet v rockových vodách, tak  Krucipüsk, Vypsanou fiXu, Komunál, Walda Gang, Dogu a další a další... Přes naše věci projdou všichni a asi není kapela, kterou bychom za rok nepotkali, hlavně ve festivalový sezoně. Kolik kapel jsem zvučil? Zvučil jsem bezpočet kapel a je fakt, že na nějaké bych i rád zapomněl:-)…. Kolik kilometrů ročně najedu? To je hodně zajímavá otázka. Myslím, že já osobně najedu okolo 60 000 – 70 000 km za rok a to je střízlivý odhad… Nejspíš to bude víc.

Na jaké akci Tě naši čtenáři mohou v nejbližší době potkat?

Začínáme mimo jiné tour s Harlejem. Je tam, tuším 17 koncertů. Takže na Harleji se určitě uvidíme. Na Harlej bych chtěl všechny pozvat, protože to prostě bude fajn:-) Lidi dostanou, co chtějí, prostě zábava, jako vždy. Mělo by to bejt hezký… Co se týče techniky, budou nějaké novinky a na tomhle turné je nasadíme do provozu.
 

Když nejede Harlej, tak jede Debustrol, se …
Jinak jedeme pořád dál. Právě končí plesová sezona a na jaře už začínají různé městské slavnosti, prostě začátkem března se rozjíždí celej vlak naplno. Máme výborné vztahy s Městem Klatovy, máme super vztahy se Sušicí, super vztahy se Strakonicemi. Jsou to města, kde se na kulturu nekašle a jsem za tu spolupráci hrozně rád. Sedí tam lidi, kteří svoji práci rozumí, což není úplně tak běžná věc:-).  Vážím si toho, že si pro jejich projekty vybírají nás.

 
Chtělas veselou příhodu “z natáčení”:-)

Zrovna dneska jsem si vzpomněl, jak jsem byl před lety napaden dvěmi “účinkujícími” travesti show, že jsem jim zkazil vystoupení, když jsem Tině Turner pustil Helenu Vondráčkovou a na Cher Michaela Jacksona. Donesly (i) mě tenkrát štos očíslovaných CD a seznam tracků, co z kterýho CD mam pustit a já to udělal a oni (y) to  měly (i) špatně :-)))) Od tý doby mam psychickej blok pouštět jakýkoli podklady, playbacky, intra, cokoliv….:-) Být napaden imitací Heleny Vondráčkový s pinďourem a špatně oholenou tváří, Tě poznamená na celej život.

Děkujeme za rozhovor, Viktore, a přejeme mnoho spokojených kapel a návštěvníků. Ať Ti to pořád tak krásně zvučí! Brzy na viděnou na některém z koncertů! 
 



 


I TY ZDE MŮŽEŠ MÍT REKLAMU.

autoři:text:     Pavel Macán, Vlaďka Votrubová
foto:     Zdroj: Viktor Koubík



Další zajímavosti, rozhovory

zakázanÝovoce dorazí do pražského klubu Vagon v rámci 13 Let Offline Tour zakázanÝovoce slaví 13 let od vzniku a tak se vydali koncem září na své turné v doprovodu kapel JAKSI TAKSI a By The Way. Do Prahy dorazí 7.12. SEBASTIEN se necelý rok po parádičce a to CD „Act Of Creation“ ohlašuje s novým digitálním EP SEBASTIEN se necelý rok po parádičce a to CD „Act Of Creation“ ohlašuje s novým digitálním EP – „Behind The World“ Trauma? Jedině to Akustické! Rozhodně si jí nešlo nevšimnout - sympatická holčina, dredy, sebevědomý úsměv, kytara s nápisem: “I love porno a když spustila svou neotřelou hudbu s nápaditými a zajímavými texty, připoutala pozornost snad každého v baru. Říká si Akustické trauma. Že ji ještě neznáte? To je ale škoda! Můžete to ale napravit přečtením tohoto rozhovoru... Pavol Hammel dostal k narozeninám vydání časopisu Rock History Speciál Pavol Hammel dostal speciální dárek. Legendární skladatel a zpěvák totiž v tomto roce oslavuje několik výročí. A právě k této příležitosti dostane originální blahopřání! Marek Ztracený hned dvakrát pokřtil své album Vlastní svět Ve středu 31.10.2018 se konal v Pražském klubu ROXY křest zpěváka Marka Ztraceného k desce Vlastní svět, kterou vydal na počátku léta tohoto roku, po tříleté odmlce od vydaní posledního alba. Marek se poprvé vryl fanouškům do paměti v roce 2008 svým hitem Ztrácíš, který samozřejmě nechyběl ani na vyprodaném středečním dvouhodinovém koncertu, kde samozřejmě zazněli hlavně hity z desky Vlastní svět, která obsahuje 11 písní, jako Léto 95, To se mi líbí, Naše cesty, nebo Počasí, která je duetem s Martou Jandovou, která byla hostem na středečním koncertě a společně si písničku zazpívali, při pondělním koncertě Martu zastoupila Martina Pártlová. Samotnou desku pokřtil skladatel Jaroslav Uhlíř, s kterým si Marek na křtu potykal, a společně si zahráli písničky Není nutno a Ani k stáru. Při pondělním koncertě se křtu ujal Jakub Ryba z kapely Rybičky 48. Na koncertech byla úžasná atmosféra, díky fanouškům, kteří Marka uvítali obrovským potleskem a koncert si užívali na maximum, a všechny písničky doplňovali svým zpěvem. Oba koncerty byly neskutečným zážitkem, který si nenechala ujít ani spousta známých tváří z českého showbusinessu. I přesto, že měl Marek před koncertem jeden rozhovor za druhým, našel si chvilku, aby i nám odpověděl na pár otázek. „Zasloužíte si Oskara!“ Strádá česká alternativní scéna bez Trabandů? A znáte kapelu MamaHotel? Trabandi nehrají, jejich mladší nástupci však ano a k tomu ještě vydávají nový videoklip! Sharlota: Momentálně připravuji tři nové videoklipy a jeden sólo singl Zpěvačka, rapperka a influencerka Šarlota Frantinová, převážně známá jako Sharlota, se s námi v rozhovoru podělila o pár zajímavostí, co jsme se dozvěděli?
Partneři portálu
Rock Rádio ATTACKER of music Příbram.cz Dobříšsko Aktuálně
2016 ....... 2018 © musicgate.cz
webdesign | websystem | KAO.cz