Břeclav oslavila místní zlatavý mok za zvuku hudby 11. června 2017   (11:40)Již po páté se nádvoří břeclavského zámečku pustilo do oslav piva. A co by mohlo oslavy doplnit lépe, než slunce a kvalitní hudba. 10.6. 2017 jsme se do Břeclavi vydaly a pokusíme se vám tento zážitek přiblížit alespoň prostřednictvím slov a fotek.

Od  11 hodin, kdy je areál pro veřejnost otevřen  se sem  začínají trousit první návštěvníci. Milovníci piva, dobrého jídla, kvalitní hudby nebo i rodinky s dětmi, které si vyrazily užít slunečný sobotní den. A nebo taky všechno dohromady. Na Slavnostech břeclavského piva si přišel na své opravdu každý. 

Areálem se táhla vůně burgerů a pohoda z lidí sálala na všechny strany.
Ač to ráno nevypadalo,  počasí se naštěstí umoudřilo a kapela NouBrejns mohla odstartovat břeclavské pivní slavnosti.
Hrát jako první, na tak velké akci je vždy nelehký úkol. Lidé teprve šmejdí areálem, zjišťují co se kde děje, jaké pivo kde točí a tak různě. Takže, pokud jste začínající, mladičká kapela, hrající pop punk, je třeba počítat i s tím, že pod hlavní stagí asi nebude úplně kotel.
Kluci hráli styl hudby, ze kterého já už jsem vyrostla, a tak jsem jejich vystoupení brala jako milou vzpomínku na časy minulé, kdy tohle prostě děsně frčelo.  
Nicméně jsou to kluci mladí, tudíž je ještě čeká dlouhá cesta za jejich sny. 

Na menší stagi na nádvoří se zatím chystá pop-folková partička RightNow. Bohužel jsem o této kapela nikdy neslyšela, ale mým uším byly melodie i texty přeci jen už trošku bližší. Kapela navodila takovou tu typickou, pohodovou atmosféru, patřící k letnímu odpoledni a pro mě byli RightNow první, moc milé překvapení sobotního dne a dávám jim palec hore nejen za sobotní kulturní zážitek, ale i na facebooku.

Ještě než se na pódiu přihrnou rockeři Škwor, jejichž fanoušky vyznačující se triky s nápisem kapely, člověk potkává na každém kroku, vyzývají moderátorky rádia Jih ženy a slečny k účasti v pivní soutěži.
Úkol? Lupnout tam jedno pivo co nejrychleji. Chvíli se dámy zdráhaly, ale nakonec se pět odvážných našlo a jedna po druhé úkol splnily.
Škwoři se chystají v backstagi, diváci skandují a obloha se zatáhla. Z ničeho nic se strhla průtrž mračen jako blázen, ale příznivce rocku to neodradilo. Nahodili pláštěnky a už si s kapelou zpívali jejich známý hit Mý slzy neuvidíš. Počasí zřejmě pochopilo, že nad fanoušky nezvítězí a déšť po několika skladbách ustoupil. Nechyběly ani známé hity jako Sraž nás na kolena nebo balada Síla starejch vín. A ač jsem nikdy nebyla vyznavačem této kapely, jedno se jim musí nechat- povedená show, žádný zbytečný řeči a schopnost strhnout dav.

 

V 15 hodin už jsme zase netrpělivě přešlapovali na nádvoří a čekali na Circus Brothers. Ty jsem znala jenom z fotky a říkala jsem si, že by to mohla být nějaká dobrá skákačka. A ono jo.
I během focení jsem si podupávala do rytmu a Circus Brothers u mě získali první místo v kategorii překvapení břeclavských slavností.
Nejenom, že roztančili snad úplně všechny na nádvoří, včetně procházejících, ale nasázeli do davu tolik energie, že ty lidi musí pařit snad ještě teď.
Housle, klarinet, trombon, kytara, bicí a trubka. Tuhle kombinaci prostě chceš a já už hledám na jejich stránkách, kam na ně zajdu příště. Jen přemýšlím, zda si budu brát foťák nebo celou show jen protančím, i když to bych nejspíš neudýchala : )

Wohnout , to je prostě kapela, co na festivaly patří. Alespoň jeden song od nich zná snad každý. My jsme si na část jejich vystoupení vyšlápli  na věž, která byla až do 18 hodiny přístupná všem návštěvníkům, abychom zkoukli ten dav pod pódiem z ptačí perspektivy.
Těch 200 schodů fakt stálo za to.

Jiří Schmitzer – herec, muzikant a srandista. Hned na úvod všem jasně vysvětlil, že Prdel teda fakt zpívat nebude, ale že co se textu i melodie týče, má náhradu ve stejné kvalitě a hodil do placu píseň Bouda, která hned na úvod pobavila všechny přítomné.
Jeho vystoupení přilákalo tolik lidí, že zaplnili celé malé nádvoří.

Na hlavním pódiu už je rozvinutá plachta s nápisem The Paranoid a to je něco pro mě. Kluci už nějaký ten rok přeci jen mají odehraný a je to znát. Já si ještě pamatuji doby, kdy celkem slušně zaplňovali kluby. Když jsem ale v sobotu viděla, kolik lidí na ně dorazilo do Břeclavi, řekla jsem si: „Wau“ .

The Paranoid jsou, dle mého, skromného názoru, důkazem toho, že když člověk dělá co ho baví, dělá to naplno a nenechá se odradit tím, že ze začátku prostě nevyprodá každý koncert, dostane se mu po čase zpětné vazby, v podobě slušně skandujícího davu pod stagí a věrných fanoušků.
Pokud se vám tento odstavec zdá zaujatý a příliš emotivně zabarvený – zdá se vám to správně.
The Paranoid jsou moje srdcovka, stejně jako kterákoliv kapela, která odvede takový kus práce,  hraje hudbu, která je baví a ne tu, co zrovna frčí a přitáhne fanynky. 

Podobný případ jsou vlastně i We On The Moon.
Ač žánrově je tato kapela úplně někde jinde, na scéně jsou už snad nějakých šest nebo sedm let a ten posun je tam neuvěřitelný, což je vidět i díky nejrůznějším oceněním a nominacím v hudebních soutěžích.
Bylo proto pro mnohé příznivce těchto sympaťáků smutnou zprávou, když oznámili, že kapela letos končí.
Na břeclavských pivních slavnostech odehráli „Mooni“  jeden ze svých posledních koncertů, ale přesto v něčem první. Byl první odehraný v Břeclavi.
Snad se budeme moc těšit na nějaké jejich další počiny, ať už sólově nebo v jiných projektech.

Poslední kapelou, kterou jsme před svým odjezdem stihli, byli Mandrage.
Tady bych si snad ani nedovolila říci žádnou kritiku. Pouze tu pozitivní.
Naprosto mě totiž dostalo, jak se po celou dobu show usmívali a užívali si to, jako by to byl jejich první koncert.
Během jejich koncertu do vzduchu dvakrát vystřelily zlaté konfety, což v pozadí s břeclavským zámečkem vypadalo prostě kouzelně.
Nechyběly hity jako Šrouby a Matice, Ona se smála, Mechanik nebo třeba Hledá se žena, kterou napůl se zpěvákem Víťou zazpíval šílející dav fanoušků.
Na závěr večera ještě vystoupil Mucha, Tezaura a Walda Gang. O ty jsme bohužel byli ochuzeni, protože nás čekal návrat zpět do reality – do Brna.

Každopádně páté Slavnosti břeclavského piva dokázaly, že i v menších městech to teda ale sakra žije.
Kromě místního piva si mohli návštěvníci dopřát výborné pivní speciály, míchané drinky nebo třeba točený Cider.
Jižní Morava je prostě pohostinný kraj a tak jídlo, pití a především dobrá nálada byli přítomny všude kolem.
Rozhodně si už další ročníky nenechte ujít, mohlo by vás to pěkně mrzet :)