Černá síla Depeche Mode spojila volbami rozdělený národ a všichni opět zpívali stejnou písničku. 1. února 2018   (10:24)Legendární Depeche Mode vyprodali 31. ledna pražskou O2 arénu a lid český byl chvíli zase pospolu. Zazněly největší hity a při písničce Strangelove zpívali všichni

Černé, tmavé oblečení, vlasy načesané nahoru, po stranách vyholené, úsměvy a velké nadšení a těšení se, co dnes O2 aréna zažije. Tak by se dal charakterizovat fanoušek již legendární elektronicko-rockové kapely Depeche Mode. Věk fanoušků: převážně okolo padesátky, ale je vidět i mladší generaci, kterou vlna Depešáků také zachvátila. Po napjaté volební situaci, kdy se národ de facto rozpůlil na dvě časti, dokázali nás Depešáci spojit svou muzikou v jeden obrovský zpívající dav. Letos je tomu 30 let, kdy se poprvé ukázali v tehdejším Československu. Naposledy u nás zahráli loni v květnu a nyní zamířili do Prahy v rámci svého zimního turné Global Spirit Tour. Nejen z Česka a Slovenska přijeli podpořit fanoušci své idoly – byla slyšet angličtina, francouzština, němčina, dokonce i španělština. „Mami kup mně a tátovi pivo,“ zaslechl jsem slečnu okolo třiceti. Otočil jsem se. Je zvláštní vidět rodinu pohromadě na takovémto koncertu. Všichni jakoby měli na sobě stejnokroj. Černé kožené kalhoty s tričkem Depeche Mode. Přišel jsem blíž a dal se s nimi do řeči. Dozvěděl jsem se, že právě před 30 lety se „táta s mámou dali dohromady“. Díky vlně Depeche Mode přišla na svět i tato slečna. „Naši milovali Depešáky,“ prozradila mi, „příští rok slaví své 30leté výročí svatby. Vždycky se chtěli na jejich koncert podívat a když loni agentura Live Nation oznámila začátek předprodeje, musela jsem jim splnit sen. Vydržela jsem to až do Vánoc a kdybyste je viděl, když si lístky rozbalili pod stromečkem, jak se na sebe podívali a nadšení jim vyzařovalo z očí.“

Šel jsem dál najít své místo na sezení. Něco po půl osmé jako support vystoupila Ema. Její vystoupení trvalo zhruba tři čtvrtě hodiny.
Pomalu přicházel čas vystoupení Depešáků. Hala se zaplnila do posledního místečka, světla zhasla. Jak noční nebe s hvězdičkami na mě působil pohled do haly, kde si snad každý divák připravil svůj mobil, aby zaznamenal první příchod Daveho Gahana,  Martina Gory a Anrewa Fletcgera. Jako intro si zvolili písničku od Beatles – Revolution. A hned potom zazněla depešácká první pecka Going Backwards. Tato písnička je z nového alba Spirit, po které kapela pojmenovala své turné. Z toho alba zazněly ještě další songy a diváci si pobrukovali s kapelou texty, ovšem nejsilnější davová ozvěna zazněla při zakončení písničky Home. Překvapilo to zřejmě i kapelu, která se k divákům přidala.

Světelná i hudební show byla naprosto bezchybná. Kapela rozpohybovala jak stojící lidi v hale, tak i na ochozech sedící diváky. Hodně silným zážitkem pro mě byla nejen písnička Strangelove, kterou si střihl jen klavír ze zpěvem, ale i třeba Cover Me, při které by chtěl člověk vzlétnou k nebi jako Dave ve skafandru v projekci, která se promítala za kapelou. K tanečním kreacím Daveho se postupně přidávala celá O2 aréna a při posledních přídavcích Question of Time, Personal Jesus již snad všichni diváci měli ruce nad hlavami a tančili.

Co dodat? I po těch 38 letech působení kapely je znát síla jejich jedinečnosti. Depeche Mode našli svou hudbu a oslovili s ní tak celý svět. Poslední ohlédnutí do haly s pocitem „vidět Depešáky byl zážitek“, který bude mít člověk ještě dlouho v sobě. 
Jdu pomalu k východu a pár vedle mě si povídá o samotném koncertu i o svých pocitech. „Tak jak jsem byla unavená, když jsem přišla z práce, tak jsem teď neskutečně dobitá, miláčku,“ řekla postarší žena svému partnerovi. Drželi se za ruce a kráčeli po zhruba dvou hodinovém koncertě domů.