„Dřív byly písničky zaměřený směrem dovnitř, teď to bude směr ven,“ prozrazuje frontmanka rumburských Neřestí. 16. března 2018 (15:15)Neřesti – punkrocková kapela ze severočeského Rumburku má za sebou léta koncertování, pauzu i personální obměny. Po jejich únorovém koncertě v pražském Vagónu se rozpovídali o minulosti, současnosti, ale taky o plánované nové desce.
Rumburské Neřesti už roky vozí svojí specifickou punkovou muziku po celé republice a opřeni o svou pevnou fanouškovskou základnu prošli už ledačím. Nově posíleni o kytaristy Vojtu a Lukáše makají na nové desce, o čemž se rozpovídali po koncertě v pražském klubu Vagón. Příjemně jsem si pokecala se zpěvačkou Petrou, baskytaristou Jirkou, bubeníkem Pavlem i oběma již zmiňovanými kytaristy.
Jakej máte dojem z dnešního koncertu?
Pavel: Až na ten konec dobrý.
Vojta: Na začátek a na konec dobrý.
Petra: Prej šly rozumět texty, takže dobrý.
Užili jste si to, máte dobrej pocit?
Vojta: Dobrý, v Praze dobrý!
Co plánujete do budoucna za koncerty nebo větší akce?
Pavel: No, tak jako plánuju, že postavim barák, ale… (smích)
Dobře, takže kapela ti bude stavět barák… tam nějakej koncert bude? Jako kolaudačka třeba? (smích)
Jirka: Tak já nevim, ty chceš dělat na Velikonoce něco?
Pavel: Jo, ty velikonoce! 31. 3. V Rumburku.
Vojta: Jinak šetříme.
Jirka: No, šetříme na album. A to je asi hlavní priorita.
Na kdy ho plánujete?
Vojta: Tak na podzim, možná.
Jirka: Až se našetří, no. Ale co se týče písniček, tak těch už je dost. Možná půlku cédéčka už bychom dali. Kolik máme věcí?
Pavel: Asi pět.
A z těch novejch dneska zazněly dvě?
Jirka: Jo, dvě nový.
Petra: Máme ještě třetí, ale to až na dalším koncertě.
A na CD jich bude celkem kolik?
Pavel: Osmnáct… a půl.
Jirka: A tak né… já nevim… třeba dvanáct? Nebo jestli bude pět věcí, tak už to album máme.
Pavel: No, nemáme. Uděláme víc a z toho se pak vybere.
Vojta: Chceme to stihnout 2018.
Pavel: Natočit to chceme 2018, jestli se to stihne i vydat… Je to všechno o prachách…
Jirka: A potom třeba videoklip může bejt.
Budete natáčet i videoklip? Na kterou písničku byste si ho představovali?
Jirka: Na Simsona.
Pavel: Tam bude Jirka jezdit na motorce a my budeme střílet vodním dělem nebo paintballem.
Jirka: Ne, ne, ne.
Pavel: Jo, jo, jo.
Vojta: Klidně si můžeš zahrát, hele.
Paráda, já si ráda zahraju.
Jirka: To je taková punková věc, taková upomínka na mládí, když jsme jezdili na Simsonech. Tak jsem to tak nějak zhudebnil. Lidi se často zúčastňovali těhle nájezdů na Simsonech, bylo nás asi dvacet, tak jsem si to chtěl připomenout.
Texty píše Péťa, je to tak? Osobní zážitky, zkušenosti?
Petra: Nepoužila jsem všechno, ale je tam hodně z toho mýho života. A pak jsem si jednoho dne řekla, jestli by to nechtělo psát trošku jiný texty, jestli si tím trošku nepředurčuju nějakou svojí budoucnost.
O čem nový písničky budou nebo jsou?
Petra: Dřív to bylo takový zaměřený jakoby směrem dovnitř a teď to bude spíš směr ven.
A hudbu k tomu tvoříte jakým způsobem?
Jirka: Péťa má nějaký texty napsaný, přijde třeba s nějakým námětem, kterej se upraví, řekneme si k tomu nějaký připomínky. Tvoříme to všichni. Z nedostatku času se nejvíc snažíme připravit nápady na songy doma a na zkouškách to pak dáváme dohromady a pilujeme, pokud to stojí za to.
Pavel: Až na ten konec dobrý.
Vojta: Na začátek a na konec dobrý.
Petra: Prej šly rozumět texty, takže dobrý.
Užili jste si to, máte dobrej pocit?
Vojta: Dobrý, v Praze dobrý!
Co plánujete do budoucna za koncerty nebo větší akce?
Pavel: No, tak jako plánuju, že postavim barák, ale… (smích)
Dobře, takže kapela ti bude stavět barák… tam nějakej koncert bude? Jako kolaudačka třeba? (smích)
Jirka: Tak já nevim, ty chceš dělat na Velikonoce něco?
Pavel: Jo, ty velikonoce! 31. 3. V Rumburku.
Vojta: Jinak šetříme.
Jirka: No, šetříme na album. A to je asi hlavní priorita.
Na kdy ho plánujete?
Vojta: Tak na podzim, možná.
Jirka: Až se našetří, no. Ale co se týče písniček, tak těch už je dost. Možná půlku cédéčka už bychom dali. Kolik máme věcí?
Pavel: Asi pět.
A z těch novejch dneska zazněly dvě?
Jirka: Jo, dvě nový.
Petra: Máme ještě třetí, ale to až na dalším koncertě.
A na CD jich bude celkem kolik?
Pavel: Osmnáct… a půl.
Jirka: A tak né… já nevim… třeba dvanáct? Nebo jestli bude pět věcí, tak už to album máme.
Pavel: No, nemáme. Uděláme víc a z toho se pak vybere.
Vojta: Chceme to stihnout 2018.
Pavel: Natočit to chceme 2018, jestli se to stihne i vydat… Je to všechno o prachách…
Jirka: A potom třeba videoklip může bejt.
Budete natáčet i videoklip? Na kterou písničku byste si ho představovali?
Jirka: Na Simsona.
Pavel: Tam bude Jirka jezdit na motorce a my budeme střílet vodním dělem nebo paintballem.
Jirka: Ne, ne, ne.
Pavel: Jo, jo, jo.
Vojta: Klidně si můžeš zahrát, hele.
Paráda, já si ráda zahraju.
Jirka: To je taková punková věc, taková upomínka na mládí, když jsme jezdili na Simsonech. Tak jsem to tak nějak zhudebnil. Lidi se často zúčastňovali těhle nájezdů na Simsonech, bylo nás asi dvacet, tak jsem si to chtěl připomenout.
Texty píše Péťa, je to tak? Osobní zážitky, zkušenosti?
Petra: Nepoužila jsem všechno, ale je tam hodně z toho mýho života. A pak jsem si jednoho dne řekla, jestli by to nechtělo psát trošku jiný texty, jestli si tím trošku nepředurčuju nějakou svojí budoucnost.
O čem nový písničky budou nebo jsou?
Petra: Dřív to bylo takový zaměřený jakoby směrem dovnitř a teď to bude spíš směr ven.
A hudbu k tomu tvoříte jakým způsobem?
Jirka: Péťa má nějaký texty napsaný, přijde třeba s nějakým námětem, kterej se upraví, řekneme si k tomu nějaký připomínky. Tvoříme to všichni. Z nedostatku času se nejvíc snažíme připravit nápady na songy doma a na zkouškách to pak dáváme dohromady a pilujeme, pokud to stojí za to.
Vy máte koncerty hlavně teda v Rumburku, kam nejčastěji vyjíždíte?
Pavel: Do práce.
Myslím na koncerty.
Pavel: Snažíme se dělat jich víc, ale času je málo. Každej je jinde, jeden je z Doks, druhej z Liberce, Petra taky, já jsem z Turnova a ten z Vanďáku, takže jsme rádi, když se nám daří přijít jednou dvakrát do měsíce na zkoušku.
Jirka: Dřív jsme byly kapela z Rumburka, teď jsme kapela z Liberecka.
Pavel: Teď jsme kapela z Čech…
Jirka: Z libereckých Čech…
Pavel: Jedem převážně ten Libereckej kraj, no.
Takže Praha je teďka zas trošku něco jinýho?
Jirka: My už jsme tady hrávali párkrát. V Rock Café, v Parukářce, …
Pavel: Ty jo, já už nevim, já si to všechno nepamatuju, mně už se ty koncerty slejvaj dohromady a je to pro mě jeden velkej mejdan.
Jirka: Dřív jsme jezdili hodně Ústecko, Děčín a tak, ale tam už jsme dlouho nebyli, zase bychom mohli něco udělat
Pavel: Tam byly dobrý pařby.
Jirka: Tam je i hodně kapel, tam to žije tou hudbou.
Pavel: Ono to vlastně není, že bychom si říkali, kam chceme jet, ale spíš, když nás někdo osloví, tak si domluvíme nějaký podmínky a jedeme.
A máte třeba s nějakejma kapelama navázanou užší spolupráci? Hrajete s někým častějc nebo chtěli byste s někým hrát?
Jirka: Hele, nevím. Možná tady Míra s námi kdysi zkoušel hrát. My jsme tenkrát neměli kytaristu, teď máme nový kytaristy Vojtu a Lukáše. Vlastně jsme tenkrát zůstali Pavel – bubeník, basa a Petra – zpěvačka. Oba kytaristi pracovali v Německu, takže to nebylo možný udržet. My jsme pak sehnali Míru, ale tomu se současně rozjela Nirvana revival, takže neměl čas, a hned po prvním koncertě s Mírou jsme našli Lukáše a vlastně čtrnáct dní na to Vojtu.
A v tomhle složení hrajete jak dlouho?
Pavel: Teď to bude rok.
Jirka: A v tomhle složení to klape líp než kdykoliv jindy. Nehrajeme vožralý, zhulený a podobně, hrajeme s čistou hlavou. No, a s těma koncertama je to složitý, protože pracujeme i soboty a neděle, takže je to občas komplikovaný se sejít na zkoušky, taky máme rodiny…
Pavel: Už jsme starý, no. (smích)
Připadáte si tak?
Pavel: Záleží, co piješ… (smích)
Jirka: Já už jsem si začal barvit vlasy, protože už tam mám nějaký šediny...
A na zeleno to pomáhá jo?
Jirka: Nééé, tak to není kvůli tomu. Já jsem měl dlouhý, to jsem shodil a úleva.
A máte teda nějakou vysněnou kapelu, s kterou byste si chtěli zahrát.
Vojta: Asi jsme spíš zaměřený na liberecký kapely, s kterýma budeme hrát.
A nějaký fesťáky?
Jirka: Tak nějaký jsou, v Rumburku, v Jeřmanicích, na podzim Tibet, zatím toho není moc, ale my se tam asi ani nehrneme. Asi nás to bavilo spíš dřív. A teď je to pro nás často prodělečný.
Pavel: Jinak k těm vysněnejm kapelám… tak za mě Muse…
Vojta: Ale s těma si nezahraješ.
Co vy víte, třeba jednou…
Pavel: Jasně a Lukáš chce Slipknoty.
Jirka: A takhle vlastně vzniká ta naše muzika, každej jsme jinej, každej má rád něco jinýho.
Pavel: Já si třeba rád poslouchám Mozarta.
To se vám tam taky promítá, do tý hudby?
Jirka: Ne, ale poslechnem si to. Mozart a Bach… fakt si to občas pustím.
A co fanoušci dneska, bylo to dobrý?
Jirka: Na to, že jsme v Praze, tak jako dobrý.
Vojta: Prej na nás přijeli i nějaký lidi z Plzně.
Pavel: Nečekal jsem ani víc ani míň.
Jirka: Kolik tu tak mohlo bejt lidí?
Pavel: Já nevim, celou dobu mi svítilo zelený světlo přímo do obličeje.
Petra: To nesnášim, když na nikoho nevidim a svítí mi něco do očí.
Máte v paměti nějakej koncert, kterej si rádi připomínáte?
Pavel: Ze starejch nebo z novejch? Z těch starejch se nám to totiž slejvá v tu jednu velkou párty.
Jirka: Měli jsme teď dva suprový koncerty. Nejdřív to byl comeback před roční pauzou a pak Kyjov a tam lidi přišli, byly už na nás natěšený, to bylo skvělý.
Chcete na závěr něco vzkázat fanouškům?
Jirka: To musíme vymyslet, já si chci už dát ale to pivo.
Pavel: To napiš na závěr – končíme, protože si Jirka chce dát pivo.
Vojta: Ne. Tak, lidi, choďte na koncerty a těšíme se!
Pavel: A ať lítaj podprsenky a tak.
Petra: Jo, já o ně stojím.
Další novinky o kapele sledujte zde:
https://www.facebook.com/neresti/
http://bandzone.cz/nerestirumburk
Pavel: Do práce.
Myslím na koncerty.
Pavel: Snažíme se dělat jich víc, ale času je málo. Každej je jinde, jeden je z Doks, druhej z Liberce, Petra taky, já jsem z Turnova a ten z Vanďáku, takže jsme rádi, když se nám daří přijít jednou dvakrát do měsíce na zkoušku.
Jirka: Dřív jsme byly kapela z Rumburka, teď jsme kapela z Liberecka.
Pavel: Teď jsme kapela z Čech…
Jirka: Z libereckých Čech…
Pavel: Jedem převážně ten Libereckej kraj, no.
Takže Praha je teďka zas trošku něco jinýho?
Jirka: My už jsme tady hrávali párkrát. V Rock Café, v Parukářce, …
Pavel: Ty jo, já už nevim, já si to všechno nepamatuju, mně už se ty koncerty slejvaj dohromady a je to pro mě jeden velkej mejdan.
Jirka: Dřív jsme jezdili hodně Ústecko, Děčín a tak, ale tam už jsme dlouho nebyli, zase bychom mohli něco udělat
Pavel: Tam byly dobrý pařby.
Jirka: Tam je i hodně kapel, tam to žije tou hudbou.
Pavel: Ono to vlastně není, že bychom si říkali, kam chceme jet, ale spíš, když nás někdo osloví, tak si domluvíme nějaký podmínky a jedeme.
A máte třeba s nějakejma kapelama navázanou užší spolupráci? Hrajete s někým častějc nebo chtěli byste s někým hrát?
Jirka: Hele, nevím. Možná tady Míra s námi kdysi zkoušel hrát. My jsme tenkrát neměli kytaristu, teď máme nový kytaristy Vojtu a Lukáše. Vlastně jsme tenkrát zůstali Pavel – bubeník, basa a Petra – zpěvačka. Oba kytaristi pracovali v Německu, takže to nebylo možný udržet. My jsme pak sehnali Míru, ale tomu se současně rozjela Nirvana revival, takže neměl čas, a hned po prvním koncertě s Mírou jsme našli Lukáše a vlastně čtrnáct dní na to Vojtu.
A v tomhle složení hrajete jak dlouho?
Pavel: Teď to bude rok.
Jirka: A v tomhle složení to klape líp než kdykoliv jindy. Nehrajeme vožralý, zhulený a podobně, hrajeme s čistou hlavou. No, a s těma koncertama je to složitý, protože pracujeme i soboty a neděle, takže je to občas komplikovaný se sejít na zkoušky, taky máme rodiny…
Pavel: Už jsme starý, no. (smích)
Připadáte si tak?
Pavel: Záleží, co piješ… (smích)
Jirka: Já už jsem si začal barvit vlasy, protože už tam mám nějaký šediny...
A na zeleno to pomáhá jo?
Jirka: Nééé, tak to není kvůli tomu. Já jsem měl dlouhý, to jsem shodil a úleva.
A máte teda nějakou vysněnou kapelu, s kterou byste si chtěli zahrát.
Vojta: Asi jsme spíš zaměřený na liberecký kapely, s kterýma budeme hrát.
A nějaký fesťáky?
Jirka: Tak nějaký jsou, v Rumburku, v Jeřmanicích, na podzim Tibet, zatím toho není moc, ale my se tam asi ani nehrneme. Asi nás to bavilo spíš dřív. A teď je to pro nás často prodělečný.
Pavel: Jinak k těm vysněnejm kapelám… tak za mě Muse…
Vojta: Ale s těma si nezahraješ.
Co vy víte, třeba jednou…
Pavel: Jasně a Lukáš chce Slipknoty.
Jirka: A takhle vlastně vzniká ta naše muzika, každej jsme jinej, každej má rád něco jinýho.
Pavel: Já si třeba rád poslouchám Mozarta.
To se vám tam taky promítá, do tý hudby?
Jirka: Ne, ale poslechnem si to. Mozart a Bach… fakt si to občas pustím.
A co fanoušci dneska, bylo to dobrý?
Jirka: Na to, že jsme v Praze, tak jako dobrý.
Vojta: Prej na nás přijeli i nějaký lidi z Plzně.
Pavel: Nečekal jsem ani víc ani míň.
Jirka: Kolik tu tak mohlo bejt lidí?
Pavel: Já nevim, celou dobu mi svítilo zelený světlo přímo do obličeje.
Petra: To nesnášim, když na nikoho nevidim a svítí mi něco do očí.
Máte v paměti nějakej koncert, kterej si rádi připomínáte?
Pavel: Ze starejch nebo z novejch? Z těch starejch se nám to totiž slejvá v tu jednu velkou párty.
Jirka: Měli jsme teď dva suprový koncerty. Nejdřív to byl comeback před roční pauzou a pak Kyjov a tam lidi přišli, byly už na nás natěšený, to bylo skvělý.
Chcete na závěr něco vzkázat fanouškům?
Jirka: To musíme vymyslet, já si chci už dát ale to pivo.
Pavel: To napiš na závěr – končíme, protože si Jirka chce dát pivo.
Vojta: Ne. Tak, lidi, choďte na koncerty a těšíme se!
Pavel: A ať lítaj podprsenky a tak.
Petra: Jo, já o ně stojím.
Další novinky o kapele sledujte zde:
https://www.facebook.com/neresti/
http://bandzone.cz/nerestirumburk
6 fotografií v galerii
| autoři: | text: Aneta Pokorná foto: Fotoarchív kapely |
| Tweet |
Další články s interpretem Neřesti
Rock Fest Terasa na Vyhlídce
10.ročník má v nabídce mnoho skvělých kapel a rozrostl se nám na akci dvoudenní.
Bouře SKA a návrat legendy Šluknovského výběžku
Neřesti a Cháska zbourali publikum v Novém Boru
Další články žánru Punk (rock)
The Fialky, Zvlášňý škola a Švindl v KD Mrákov aneb punkrockový večírek se kvapem blíží
Mekka chodského bigbítu se otřese v základech. A to v tom nejlepším slova smyslu! Proběhne tam totiž punkrockový večírek s kapelami The Fialky, Zvlášňý škola a Švindl.
Jarní Volným Pádem Tour se na jeden večer zastaví v plzeňské Lampě
Koncertní šňůra tří západočeských kapel má na programu řadu zastávek, mezi nimiž se určitě nevytratí ta na prknech kultovní plzeňské Lampy. V pátek 15.5.2026 tu odpálí každá jednotlivá formace set ve svém stylu – hosté se tak mohou těšit na multižánrový večer. Přijďte se pobavit a podpořit své favority i vy, start je ohlášený na 19:00 hodin.
Punkový bál v Medvědovi aneb stovky fans na open air Punk Festu vol. 2
Plzeňský Bílej Medvěd přivítal v sobotu 2.5.2026 ve svém venkovním areálu druhý ročník úspěšné akce s názvem Punk Fest open air. Ta ve svém obsahu skrývala šestici jmen z regionální, převážně však z celorepublikové scény. Dobře sestavený lineup si nenechala ujít početná návštěva hostů z mnohdy dosti vzdálených končin, která tu své favority pěkně nahlas podporovala. Oproti loňsku došlo ke změně rozmístění sezení – návštěvníci si tak pod intenzivními slunečními paprsky užívali muziku, doslova písečnou pláž, dobře ošetřené pivko, kvalitní zvuk a hlavně neskutečnou koncertní atmosféru. V součtu jednotlivých atributů se nechá říci, že festival se posunul o pěkný kousek výše v hierarchii srovnatelných událostí.
Mrtví fest s pořadovým číslem jedna se blýskl výběrovým lineupem
Club Kino v Černošicích se stal odrazovým můstkem v konání punkového festivalu, kterému propůjčila jméno pořádající kapela Mrtví jdou. O pozvánku dalším pěti formacím se postaral hlavní organizátor Mirek Hofbauer, jenž stojí v čele zmíněné skupiny. Akce měla termín 1.5.2026, přičemž takřka letní počasí nejspíš mělo vliv na sporadickou návštěvu, která se v příjemném prostředí multižánrového klubu sešla. Přesto tu panovala perfektní koncertní nálada a spousta muzikantů si večírek užívala i v roli publika. Dobře zásobený bar, usměvavá obsluha a kvalitní zvuk pak dotvářely pohled na akci, která se zúčastněným hned tak z paměti nevytratí.
Wohnout oslavili 30 let energickým koncertem v Klatovech! Hostem večera byl Byt číslo 4
Wohnout zakončili jarní část turné „Bohémských třicet“ v KD Klatovy. Energický support zařídil Byt číslo 4 a byla to jízda. Ale nepředbíhejme a vezměme to všechno hezky od začátku.
Českej punk ještě není mrtvej
O akci Punkrock on the Road jsme už psali, a dokonce se povedlo dát dohromady rozhovor s člověkem, který celý turné měl na starost.
Ale co kapely, které spolu toto turné jely plánují dál a jak se jim na turné líbilo?
S podtitulem nejslušnější open air akce se v Medvědovi uskuteční první ročník Kunda Festu
Druhý květnový festival ve známém plzeňském Bílým Medvědovi bude ve znamení ostrých, mnohdy nepublikovatelných textů. Již z názvu samotné akce Kunda Fest vyplývá, že být součástí hudebního dění nebude nic pro slabší nátury, ale spíše pro fanoušky hledající netradiční koncertní zážitky. Hudební přehlídka proběhne ve venkovním klubovém areálu 9.5.2026, kdy je start ohlášený na 13:00 hodin.
Další rozhovory
Českej punk ještě není mrtvej
O akci Punkrock on the Road jsme už psali, a dokonce se povedlo dát dohromady rozhovor s člověkem, který celý turné měl na starost.
Ale co kapely, které spolu toto turné jely plánují dál a jak se jim na turné líbilo?
Každej klub i bar, každej víkend za to stál
11 měst, 11 jedinečných večerů a zhruba 4500 tisíce lidí, to je slovy pořadatele cirkus s názvem Punkrock on the Road.
Malé povídání s Tomášem Navrátilem - s muzikantem tělem i duší o kapele KOHN
Jen málo fanoušků dobré bigbítové muziky na Plzeňsku by se někdy v minulosti nesetkalo s hardrockovou kapelou KOHN, potažmo pak s jejím frontmanem Tomášem Navrátilem. Jeho hudební život je od roku 2011 s KOHNem spojený pupeční šňůrou a představit si tuto skupinu bez Tomáše je vize v žánru sci-fi. V sobotu 4.4.2026, při koncertu skupiny KOHN na plzeňském náměstí Republiky, jsme s Tomášem udělali malou tečku za rozhovorem, který probíhal pomocí digitální technologie od března téhož roku.
S Oto Gajdošem a Alanem Rohanem o nadcházejícím 5. ročníku metalového svátku South of Heaven ve Zbytinách
Již po páté se v opuštěném lomu u obce Zbytiny na Prachaticku připravuje metalový festival South of Heaven. Dvoudenní akce s plnohodnotným servisem pro kapely, organizátory a hlavně fanoušky tvrdých kytarových riffů má pevně stanovený termín 3. a 4. července 2026. O tom, co nás čeká (a doufejme, že ani nemine), jsme si v malém rozhovoru popovídali s hlavním pořadatelem Oto Gajdošem a hudebním publicistou Alanem Rohanem. Byť nedošlo k fyzickému setkání, mé otázky dostaly jasné odpovědi pomocí digitální techniky.
Zakázaný Ovoce mezi Láskou a nenávistí
Kapela Zakázaný Ovoce vydává po delší době nové řadové album a rozhodli se ho představit novinářům a fanouškům v pražském Rock café. A my jsme s naším serverem byli u toho a vy tak máte jedinečnou možnost si přečíst co je v kapele nového.
Klatovský LORD vstává znovu z popela, nová krev u mikrofonu slibuje energii a vitalitu
O tom, že ukončení jedné éry neznamená nic jiného, nežli začátek éry nové, je pravda stará jako lidstvo samo. V reálné podobě přenesené do současnosti to potvrzuje hudební kariéra klatovské skupiny LORD. Od vzniku 1988 si prošla různými obdobími a personálními změnami – od svého přímého tahu na branku v rockovém stylu však nikdy neuhnula. Právě o nedávné minulosti, současnosti a výhledu do budoucna jsme si původně měli povídat se zakládajícím členem Petrem Říhou, novým zpěvákem Jirkou Mužíkem a manažerkou Alenou Májou Vackovou. Právě moment, kdy se do hovoru zapojila celá skupina, mluví jasně o soudržnosti a dobré náladě v partě, která se do hudebního života vrací nabitá pozitivní energií. Rád jsem jejich pozvání přijal a v kontaktní kapelní zkušebně padla dne 22.12.2025 spousta otázek i jasných odpovědí.
ROZHOVOR | Jan Vytásek vydává album Trochu jinak
Zpěvák, skladatel a muzikant Jan Vytásek má za sebou další velký milník – nové album s příznačným názvem Trochu jinak, které vyšlo 24.10. 2025. Deska, která vznikala s odstupem a klidem, jaký si dnešní doba moc často nedopřává, nabízí pohled na svět i hudbu z jiného úhlu. Povídali jsme si o inspiraci, o lidech, kteří na albu zanechali svou stopu, i o tom, proč někdy musíme zpomalit, abychom zase slyšeli sami sebe.