Jaroslav Hutka 7. listopadu 2017 (17:45)Český písničkář Jaroslav Hutka má v roce 2017 dvě významná výročí.
Jaroslav Hutka
Český písničkář Jaroslav Hutka má v roce 2017 dvě významná výročí. V dubnu oslavil sedmdesátiny a v prosinci padesát let svého veřejného vystupování.
Malý koncert k 50 letům na scéně
se uskuteční ve čtvrtek 7. prosince 2017 v divadle U Hasičů, kde představí nejen průřez svým půlstoletým repertoárem. Hutka byl u zrodu českého folku na konci 60. let, zažil hraní na Karlově mostě i v Platýzu, založil, vybudoval a zaštítil volné sdružení písničkářů Šafrán, zažil s ním nejsilnější éru českého městského písničkářství. Po podpisu Charty 77 odešel do exilu, od slavného návratu v listopadu 1989 pokračuje ve své tvorbě.
V letošním roce vydal básnickou sbírku Agonda, dvojCD starých nahrávek z roku 1974 a nové album se současným repertoárem V rozpitých barvách, které představil ve vyprodaném Semaforu v dubnu tohoto roku spolu se svými hosty.
Hutka & Hladík: Nebeští malíři
Na koncertě v divadle U Hasičů bude rovněž pokřtěno nové album Nebeští malíři, které obsahuje nahrávky moravských lidových posvátných písní s vánoční tematikou. Album Jaroslav Hutka nahrál s Radimem Hladíkem v roce 1993, obal zhotovila někdejší Hutkova životní partnerka, výtvarnice Zora Růžová, autorka obalů slavných desek Stůj, břízo zelená a Vandrovali hudci.
AUTOR
Jaroslav Hutka (* 21. dubna 1947 v Olomouci)
Písničkář, básník, spisovatel, malíř. Studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole, od konce 60. let začal vystupovat jako osobitý písničkář ve dvojici s Vladimírem Veitem, Hvězdoněm Cignerem a Petrem Kalandrou, později jako sólista. Založil folkové sdružení Šafrán a byl jednou z jeho vůdčích osobností až do zániku Šafránu ve druhé polovině 70. let. Postupně se dostal do střetu se státní mocí, stal se jedním z prvních signatářů Charty 77 a v roce 1978 byl donucen odejít do exilu. Po pádu komunismu se v roce 1989 vrátil do Prahy a brzy se z něj stal kritik české postkomunistické demokracie. Vydal řadu alb s vlastními skladbami, ale zejména s moravskými lidovými písněmi, které zásadním způsobem zpopularizoval a znovu uvedl do obecného povědomí (např. Stůj, břízo zelená; Vandrovali hudci; Pánbů na poli). Publikoval několik básnických sbírek (Klíč pluhu, Koryta krve; Pradávné kořeny; Agonda) a knihy fejetonů. V současné době vystupuje sólově, spravuje svůj archiv a připravuje reedice svých základních alb na CD. Zatím byla vydána alba Pravděpodobné vzdálenosti (2010), Tak jako květ. Nahrávky ze Svobodné Evropy (2011), rozšířená reedice desky Vandrovali hudci (2012), Lucerna Live (2014), Sladké žluté (2017) a V rozpitých barvách (2017).
Od roku 2008 v nakladatelství Galén vycházejí osmisvazkové Spisy Jaroslava Hutky, jejichž editory jsou Jan Šulc a Lubomír Houdek. Zatím vyšly svazky Básně (2008), Fejetony (2009), Prózy I (2010) a Prózy II (2012).
Český písničkář Jaroslav Hutka má v roce 2017 dvě významná výročí. V dubnu oslavil sedmdesátiny a v prosinci padesát let svého veřejného vystupování.
Malý koncert k 50 letům na scéně
se uskuteční ve čtvrtek 7. prosince 2017 v divadle U Hasičů, kde představí nejen průřez svým půlstoletým repertoárem. Hutka byl u zrodu českého folku na konci 60. let, zažil hraní na Karlově mostě i v Platýzu, založil, vybudoval a zaštítil volné sdružení písničkářů Šafrán, zažil s ním nejsilnější éru českého městského písničkářství. Po podpisu Charty 77 odešel do exilu, od slavného návratu v listopadu 1989 pokračuje ve své tvorbě.
V letošním roce vydal básnickou sbírku Agonda, dvojCD starých nahrávek z roku 1974 a nové album se současným repertoárem V rozpitých barvách, které představil ve vyprodaném Semaforu v dubnu tohoto roku spolu se svými hosty.
Hutka & Hladík: Nebeští malíři
Na koncertě v divadle U Hasičů bude rovněž pokřtěno nové album Nebeští malíři, které obsahuje nahrávky moravských lidových posvátných písní s vánoční tematikou. Album Jaroslav Hutka nahrál s Radimem Hladíkem v roce 1993, obal zhotovila někdejší Hutkova životní partnerka, výtvarnice Zora Růžová, autorka obalů slavných desek Stůj, břízo zelená a Vandrovali hudci.
AUTOR
Jaroslav Hutka (* 21. dubna 1947 v Olomouci)
Písničkář, básník, spisovatel, malíř. Studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole, od konce 60. let začal vystupovat jako osobitý písničkář ve dvojici s Vladimírem Veitem, Hvězdoněm Cignerem a Petrem Kalandrou, později jako sólista. Založil folkové sdružení Šafrán a byl jednou z jeho vůdčích osobností až do zániku Šafránu ve druhé polovině 70. let. Postupně se dostal do střetu se státní mocí, stal se jedním z prvních signatářů Charty 77 a v roce 1978 byl donucen odejít do exilu. Po pádu komunismu se v roce 1989 vrátil do Prahy a brzy se z něj stal kritik české postkomunistické demokracie. Vydal řadu alb s vlastními skladbami, ale zejména s moravskými lidovými písněmi, které zásadním způsobem zpopularizoval a znovu uvedl do obecného povědomí (např. Stůj, břízo zelená; Vandrovali hudci; Pánbů na poli). Publikoval několik básnických sbírek (Klíč pluhu, Koryta krve; Pradávné kořeny; Agonda) a knihy fejetonů. V současné době vystupuje sólově, spravuje svůj archiv a připravuje reedice svých základních alb na CD. Zatím byla vydána alba Pravděpodobné vzdálenosti (2010), Tak jako květ. Nahrávky ze Svobodné Evropy (2011), rozšířená reedice desky Vandrovali hudci (2012), Lucerna Live (2014), Sladké žluté (2017) a V rozpitých barvách (2017).
Od roku 2008 v nakladatelství Galén vycházejí osmisvazkové Spisy Jaroslava Hutky, jejichž editory jsou Jan Šulc a Lubomír Houdek. Zatím vyšly svazky Básně (2008), Fejetony (2009), Prózy I (2010) a Prózy II (2012).
Ze vzpomínky Jaroslava Hutky
Na této desce jde o prastaré zázračné písně posbírané Františkem Sušilem po moravských vesnicích v první polovině 19. století. Sbírat začal v roce 1824 a sbírku Moravské národní písně uzavřel a vydal kolem roku 1860, několik let před vydáním sbírky Karla Jaromíra Erbena. Ale říkat písním zaznamenaných v Sušilově sbírce jen lidové asi není dostačující. Co je lidové? Témata padala do vesnického společenství z kultury vyšších vrstev. Vesnický lid byl na dně a až do začátku 19. století nikoho nezajímalo, co vesničani zpívají nebo vyprávějí a jaké mají zvyky. Témata byla nejen z Bible, často příjemně překroucená, ale také z protestantské tradice, velké literatury a svou roli hrála také kramářská píseň. V době, kdy Sušil sbíral, byly ještě vesnice izolované, byl v nich jen farář, starosta a učitel, ale ještě se nekonaly ničivé invaze vlastenců.
V novém, romanticko vlasteneckém pojetí, byla vesnice základním kamenem národní existence a obrozenci měli za to, že vědí, co to znamená. Začali lid vychovávat, aby se stal takovým, jak se od něj vlastenecky očekávalo. Byl zabalen do výšivkového kýče, správně nablblých optimistických písní, na Moravě třeba i trochu teskných, ale v každém případě bezobsažných. Později se objevili i nadšení autoři, kteří na vesnici implantovali své vlastnoručně složené blbosti jako Vínečko bílé, a tak.
Když jsem koncem roku 1969 začal moravské balady cíleně zpívat, publikum bylo nespokojeno. Zdálo se jim to všechno hlavně morbidní. Zaplnil jsem těmi písněmi vždycky první polovinu koncertu, část lidí přicházela tedy až na druhou. S prvními harmoniemi mi pomáhal kolega Hvězdoň Cigner. Byli i lidé, kteří si mysleli, že těmito písněmi nějak kličkuju před bolševikem. Ale celé tohle rozpačité přijímání mých sušilovek končí vydáním desky Stůj, břízo zelená v roce 1974. To byla bomba padlá z čistého nebe a najednou ty balady byly akceptovány a byly přijímány s otevřeností stejnou jako mé vlastní písně. A dokonce na mém posledním veřejném vystoupení v červenci 1977 v Pezinku na Slovensku skandovalo veliké publikum „Svobodu, svobodu“; nechtěli však Náměšť, ale Pánbů na poli. Tam je sloka, kdy chlapec na otázku Krista, kde se svými tovaryši najde hospodu, odpovídá:
tam ve městě na stráni
na tom drobném kamení
tam najdete hospodu
pro poutníčky svobodu
Tahle balada je pravděpodobně jediná lidová píseň z našeho území, v níž se rýmuje hospoda a svoboda. Jak aktuální, že?
Na této desce jde o prastaré zázračné písně posbírané Františkem Sušilem po moravských vesnicích v první polovině 19. století. Sbírat začal v roce 1824 a sbírku Moravské národní písně uzavřel a vydal kolem roku 1860, několik let před vydáním sbírky Karla Jaromíra Erbena. Ale říkat písním zaznamenaných v Sušilově sbírce jen lidové asi není dostačující. Co je lidové? Témata padala do vesnického společenství z kultury vyšších vrstev. Vesnický lid byl na dně a až do začátku 19. století nikoho nezajímalo, co vesničani zpívají nebo vyprávějí a jaké mají zvyky. Témata byla nejen z Bible, často příjemně překroucená, ale také z protestantské tradice, velké literatury a svou roli hrála také kramářská píseň. V době, kdy Sušil sbíral, byly ještě vesnice izolované, byl v nich jen farář, starosta a učitel, ale ještě se nekonaly ničivé invaze vlastenců.
V novém, romanticko vlasteneckém pojetí, byla vesnice základním kamenem národní existence a obrozenci měli za to, že vědí, co to znamená. Začali lid vychovávat, aby se stal takovým, jak se od něj vlastenecky očekávalo. Byl zabalen do výšivkového kýče, správně nablblých optimistických písní, na Moravě třeba i trochu teskných, ale v každém případě bezobsažných. Později se objevili i nadšení autoři, kteří na vesnici implantovali své vlastnoručně složené blbosti jako Vínečko bílé, a tak.
Když jsem koncem roku 1969 začal moravské balady cíleně zpívat, publikum bylo nespokojeno. Zdálo se jim to všechno hlavně morbidní. Zaplnil jsem těmi písněmi vždycky první polovinu koncertu, část lidí přicházela tedy až na druhou. S prvními harmoniemi mi pomáhal kolega Hvězdoň Cigner. Byli i lidé, kteří si mysleli, že těmito písněmi nějak kličkuju před bolševikem. Ale celé tohle rozpačité přijímání mých sušilovek končí vydáním desky Stůj, břízo zelená v roce 1974. To byla bomba padlá z čistého nebe a najednou ty balady byly akceptovány a byly přijímány s otevřeností stejnou jako mé vlastní písně. A dokonce na mém posledním veřejném vystoupení v červenci 1977 v Pezinku na Slovensku skandovalo veliké publikum „Svobodu, svobodu“; nechtěli však Náměšť, ale Pánbů na poli. Tam je sloka, kdy chlapec na otázku Krista, kde se svými tovaryši najde hospodu, odpovídá:
tam ve městě na stráni
na tom drobném kamení
tam najdete hospodu
pro poutníčky svobodu
Tahle balada je pravděpodobně jediná lidová píseň z našeho území, v níž se rýmuje hospoda a svoboda. Jak aktuální, že?
| zdroj: | foto: www.hutka.cz |
| autor: | text: Petra Santová |
| Tweet |
Další tiskovky
CZ/SK lineup na Rock for People 2026 nabídne Bena Cristovao, čerstvého držitele Cen Anděl Jamese Colea, Lenku Dusilovou či Tata Bojs. Zbývá posledních 5 % vstupenek
Jednatřicátý ročník festivalu Rock for People, který se uskuteční od 10. do 14. června v hradeckém Parku 360 a tradičně přivítá přes 50 tisíc fanoušků, hlásí desítky nových jmen v line-upu. Tentokrát jde o zástupce české a slovenské scény, kteří doplní světové hvězdy v čele s Gorillaz, Limp Bizkit, Bring Me The Horizon, Halsey a Iron Maiden.
Plzeňský koncert legendárního SABATONU zná své speciální hosty! Budou to FLOOR JANSEN, MAJESTICA, a SCARDUST!
Letošní metalové léto začíná v PLZNI! SABATON přiveze zbrusu novou pódiovou produkci, které bude vévodit největší tank, který kdy na pódiu stál a těšit se můžete i na zcela nový setlist kapely. SABATON v tom ale nebude sám! Speciálními hosty tohoto mimořádného koncertu totiž budou známé a oblíbené metalové party.
Silůvská desítka – pivní závod s překvapením
Silůvská desítka je netradiční sportovní akce spojující běh, cyklistiku a ochutnávku piva. Třetí ročník proběhne v sobotu 25. dubna 2026 v jihomoravských Silůvkách. Závod nabízí originální koncept, atraktivní trasy a zároveň podporuje dobrou věc.
Hitpoška na Rádiu Kluboofka je v poločase. Soutěž odhaluje aktuální pořadí kapel
Interaktivní hitparáda Hitpoška, kterou vysílá Rádio Kluboofka, vstoupila do své druhé poloviny. Projekt probíhá od 20. března do 18. května 2026 a nabízí prostor pro české a slovenské rockové a metalové kapely, které soutěží o podporu fanoušků v živém vysílání. Zveřejňujeme aktuální pořadí po první části soutěže.
SABATON ovládne Plzeň! Přiveze zbrusu novou show, speciální hosty i setlist
Plzeň se otřese v základech! Po letech se tam totiž vrátí fenomenální Sabaton a budou se dít věci nevídané! Poté, co SABATON málem zboural Ostravar Arénu v OSTRAVĚ, už má v merku dobře známý a pro koncerty nejdokonalejší přírodní open air amfiteátr v Evropě, Amfiteátr Lochotín v PLZNI.
Dubnový Warning Veekend: Barvy léta, Tři sestry a nová deska Vypsané fiXy
Dubnový WV bude plný zajímavostí. fiXa má novou desku. Je to Ideál!
Březfest 2026: dvoudenní metalový open air v Jihlavě s evropským přesahem
19.–20. června 2026 se přírodní amfiteátr v Březinových sadech stane centrem tvrdé hudby. Březfest po úspěšném prvním ročníku míří do prostoru, který nabízí výbornou akustiku, větší kapacitu, technické zázemí a jedinečný genius loci. Festival propojuje regionální kulturu, evropskou metalovou scénu a atmosféru městského open airu. Dramaturgie staví na žánrové rozmanitosti: gothic rock, melodic death metal, moderní metal, hardcore, thrash i alternativa. Březfest tak posiluje kulturní nabídku Jihlavy i celého regionu Vysočina.