„Jít za svým snem“ je rada od novinářky a PR manažerky Michaely Rozšafné 13. března 2018 (14:13)Michaela Rozšafná, šestadvacetiletá novinářka a PR manažerka agentury 2media.cz, která se stará o mediální propagaci nejrůznějších kulturních, lifestylových a cestovatelských projektů, spolupracuje mimo jiné s hudebními skupinami jako Mandrage, Monkey Business, zpěváky Michalem Hrůzou a Ondřejem Rumlem nebo s hercem Zdeňkem Piškulou. Michaela pochází z Příbramska, konkrétně z Jelenců u Dolních Hbit, kam také docházela na základní školu. Nyní žije se svým přítelem na Dobříši.

Zeptali jsme se Michaely na pár otázek.

Kde se u vás vzal nápad stát se novinářkou?

Už odmala jsem pořád něco četla a všechno si sepisovala. Měla jsem veliké sešity, do kterých jsem si zapisovala všechno, na co jsem přišla, třeba výsledky mistrovství světa v hokeji nebo soutěže Česko hledá SuperStar. Logicky jsem potom na základní škole začala psát do školního časopisu a pak dále do příbramského týdeníku Periskop a do Příbramského deníku. Po základní škole jsem nastoupila na gymnázium v Příbrami a od prváku jsem začala chodit do školní televize GymTV. Tam se můj zájem o média a práci v nich rozjel nejvíc. Připravovali jsme reportáže do školního zpravodajství, ale i pro webový projekt České televize Digináves.

Teď je GymTV populárnější a populárnější a zajišťuje velký přehled kultury v Příbrami...

Teď už jo, ale když jsem tam chodila já, tak se tímto směrem teprve rozjížděla. Během mého studia a přispívání pro GymTV jsme začali ve větší míře natáčet reportáže nejen ze školního prostředí, ale i z akcí mimo gymnázium.

Co podle vás stojí za tím, že se GymTV rozjíždí víc a víc?

Koukají do budoucna a jdou s dobou, reagují na všeobecné proměny médií. Vedoucí projektu PhDr. Josef Fryš televizi technicky neustále rozvíjí, stále hledá nové myšlenky a podněty, teda alespoň za doby mého působení tomu tak bylo (smích). Také je to podle mě tím, že se do GymTV rok co rok zapojují noví nápadití a kreativní mladí lidé, které mediální činnost baví a zajímá.

Dostávají v GymTV redaktoři úkoly, nebo pracují na tom, co sami chtějí?

Můžu mluvit z vlastní zkušenosti, tedy z období sedm až deset let zpátky. Jednou týdně jsme měli v GymTV hromadné porady, na kterých jsme diskutovali o možných tématech, a každý z nás si vybral takové, které mu bylo blízké. Kdokoli mohl přijít kdykoli s vlastním námětem.

V GymTV jste dostala hlavní impuls, že se chcete vydat na novinářskou dráhu?

Ano, GymTV byla určitě hlavní podnět. Co si tak vybavuji, vlastně nikdy jsem nepřemýšlela nad jiným povoláním, možná až na chvilkové sny na základní škole o tom, že ze mě bude učitelka v mateřské škole. Troufám si říct, že novinařina je moje vysněné povolání, za kterým jsem si docela dlouho šla. Už ve třeťáku na gymplu jsem docházela na kurz novinařiny do Prahy, kterým odstartovala moje příprava na přijímací zkoušky na žurnalistiku na Univerzitě Karlově.

Jak probíhaly přijímací zkoušky?

První kolo bylo písemné, dělali jsme testy ze všeobecného přehledu, českého jazyka a cizího jazyka. Do druhého kola nás z asi sedmi set postoupilo kolem stovky a tam už jsme se s vyučujícími potkali osobně – zkoušeli nás ze všeobecného přehledu, literatury, ale zajímal je i náš vztah k novinařině a dosavadní zkušenosti. Z druhého kola vybrali k samotnému studiu kolem šedesát lidí.

Jak jste se na zkoušky připravovala?

Protože obě kola přijímacích zkoušek byla hodně o všeobecném přehledu, četla jsem denně zpravodajské deníky i týdeníky a sledovala televizní zpravodajství. Tehdy jsem byla v české i zahraniční politické scéně zběhlá jako nikdy (smích).

Z žurnalistiky jste měla vybranou specializaci? Třeba pátrat jako detektiv nebo investigativní novinář?

Ze začátku jsem chtěla dělat sportovní novinařinu, chodila jsem třeba na seminář k Robertu Zárubovi, ale pak mě to úplně nechytlo. Přijde mi, že sportovní žurnalistika je spíše mužská záležitost. O to víc mě postupem času začala bavit kultura. Hudba, divadlo, literatura a hlavně rozhovory s umělci a zajímavými osobnostmi.

Jak se lišil váš sen o studiu novinařiny a následná realita?

Studium jako takové probíhalo hlavně na teoretické bázi. Praxi, o kterou jde podle mě v tomto oboru především, si musí každý obstarat sám. Na druhou stranu, je to jenom na vás, a to mi vyhovovalo… V prváku na vysoké škole jsem začala psát pro Deníky v Praze a středních Čechách, ve třeťáku pro Lidovky.cz a nějaký čas jsem byla i v regionální Mladé frontě Dnes. Zkusila jsem si i práci v České televizi, ale práce v novinách mě bavilo daleko víc. A baví mě dodnes, přestože už nejsem stálou členkou žádné redakce.

Proč jste se před dvěma a půl lety vyměnila novinařinu za PR?

Pro Lidovky.cz i Deník jsem pravidelně dělala rozhovory s kulturními osobnostmi, které mě maximálně naplňovaly, ale zároveň jsem musela odvádět běžnou zpravodajskou činnost spočívající v domácí a zahraniční politice. A ta mě naopak celkem drtila… Díky práci v médiích jsem se s lidmi z PR agentur také scházela a spolupracovala s nimi a vůbec nejlepší vztahy jsem měla právě s týmem z agentury 2media.cz. Líbilo se mi, na jakých tématech pracují, ale také způsob jejich práce, a proto jsem jednoho dne oslovila jednatelku agentury Pavlínu Fechterovou, která mě po pár týdnech do týmu své agentury přijala.

Přibližte nám práci PR agentury, ve které pracujete…

Hlavní náplní je mediální podpora lidí, kteří si najmou naše služby. Neděláme klasický marketing, ale výhradně PR. Vždycky je za tím nějaký zajímavý projekt, divadelní představení, charitativní akce, koncert, nová deska, hudební turné, knižní novinka a tak dále… Jak už jsem říkala, spolupracujeme zejména s konkrétními osobnosti z kulturní sféry, ale najímají si nás i divadla, knižní nakladatelství, hudební vydavatelství, turisticky zajímavá města, cestovatelské, gastro či charitativní organizace a tak dále… Fungujeme jako prostředníci mezi našimi klienty a novináři. S oběma skupinami máme velmi blízké a osobní vztahy, to je myslím jeden ze zásadních faktorů naší činnosti.

Můžete konkrétně nastínit, jak vypadá vaše práce například pro hudební skupinu?

Jsou klienti, které zastupujeme dlouhodobě, můžu zmínit třeba skupinu Monkey Business. Průběžně zasílám novinářům tiskové zprávy o novinkách v kapele a kulturní tipy na koncerty. Teď třeba jedou jarní šňůru Maximum Power, takže se snažím o to, aby o něm všichni, kdo čtou média, věděli (smích). Nabízím rozhovory se členy kapely do vhodných médií, domlouvám reportáže z koncertů a podobně… Nedávno ukončila jarní turné také skupina Mandrage, kde to fungovalo úplně stejně s tím ozvláštněním, že před koncertní šňůrou ještě vydala novou desku Po půlnoci. Jsou i takoví klienti, kteří si nás najímají na konkrétní projekty – na podzim jsem tak spolupracovala například s Pavlem Šporclem, který vydal své první vánoční album a následně jel vánoční koncertní turné po České republice.

A jinak děláte kromě hudby jaká témata?

Úplně nejraději mám asi cestovatelské projekty – teď například město Plzeň nebo krkonošskou Malou Úpu. Spolupracuju dlouhodobě také s hercem Zdeňkem Piškulou a věnuji se i knížkám z vydavatelství Euromedia.

Pořádáte i tiskové konference?

Pokud si ji daný projekt či umělec žádá, také tiskovky organizujeme. V agentuře ale obecně preferujeme novinářské dny, kdy je v u nás po celý den daný umělec či kompetentní osoba k dispozici médiím a poskytuje předem domluveným novinářům individuální rozhovory.

Pokud dostáváte zpětně rozhovory od novinářů s vašimi klienty, pročítáte si všechny?

Ano, je to pro mne inspirující a zajímavé. Sama se v těch rozhovorech o lidech, se kterými spolupracuji, hodně věcí dozvím.

Preferujete sama tištěné rozhovory, nebo internetovou formu médií?

Jsem staromilec a dodnes si raději koupím noviny nebo tištěný časopis, než abych sjížděla internetové zpravodajské servery. I vlastní rozhovory a články vidím raději na papíru, než na obrazovce počítače.

Vy stále vedle PR agentury ještě pracujete i pro časopisy – prozradíte kam?

Přispívám do Nového Prostoru, to je taková hezká novinářská alternativa se sociálním přesahem – za každý časopis, který si za 50 korun koupíte u prodejců (lidí v sociální nouzi) na různých místech v Praze, dostane daný prodejce 25 korun. Velké rozhovory dělám zhruba jednou do měsíce i do týdeníku Téma, s osobnostmi, které si sama vybírám a které mě samotnou zajímají. Tím, že je to jenom takový doplněk mé práce, mě psaní stále velmi baví.

A co nějaké plány do budoucnosti?

Trochu víc se teď soustředím na osobní život, ale co se týče profesního hlediska, přála bych si i nadále pracovat ve 2media.cz, samozřejmě na co nejzajímavějších a nejhezčích projektech. Zrovna teď na jaře mě čeká propojení s mým někdejším snem – sportovní žurnalistikou. Budeme se podílet na propagaci nové biografické knihy biatlonistky Gabriely Koukalové. Rozjíždí se i mnohá hudební turné, přijdou letní festivaly a brzy začne také turistická sezona – to všechno věští hodně hezké práce.

Prozradíte, jak trávíte volný čas?

Úplně nejraději v lese, při výšlapech a vyjížďkách na kole anebo plaváním v bazénu. Když to jde, rádi vyjíždíme s přítelem na hory, to je nejlepší odtržení od pražského ruchu a dennodenního kontaktu s lidmi. Odpočinu si i ve společnosti rodiny a přátel a při cestování. Mezi mé dlouhodobé koníčky patří také provádění na zámku Dobříš.

Co byste doporučila člověku, který by se rád stal novinářem?

Aby si šel za svým snem. To ale platí o jakémkoli snu, který si v životě chceme splnit. Za sebe můžu říct, že není nic lepšího, než dělat profesi, která mě baví a naplňuje tak, že mi někdy ani nevadí jí obětovat část volného času.