Kafkův Proces ožil v pražské RockOpeře 26. listopadu 2017   (07:55)Reportáž z představení pražské RockOpery

"Debilní intelektuální debata," zlobil se autor hudby Milan Steigerwald hned v úvodu, když se divákům snažil vysvětlit, o čem ten Proces vlastně je. Proto prý přišlo méně lidí. Já to vidím pozitivně, divadlo bylo více než zpola plné.

Troufnout si na Franze Kafku chce odvahu. Celosvětově uznávaný spisovatel je všeobecně vnímaný jako náročný až nepochopený autor. To se promítá do jeho románů. Proces není výjimkou.  

Ovšem to, jakým způsobem se toho autorská dvojice Steigerwald-Forest zhostila, stojí za pozornost. Rocková opera je dílem inspirovaná, zachovává zvláštní křehkost předlohy a nacházíme tu i humor. Těžké téma je překvapivě srozumitelně zpracované, textům je rozumět, hudba a pěvecké výkony ladí a není to tak pěvecky až zbytečně vyexponované jako v jiných představeních. Přičemž výkony umělců jsou bravurní.

 

Prokuristu Josefa K. v den jeho třicátých narozenin přijdou zatknout a v podstatě se nikdy nedozvíte proč. Jak se zpívá v písni Zatčení – „někdo ho musel pomluvit“. Josefa K. hraje Viktor Dyk, který se v této roli vyžil i herecky.

Před podivný soud se dostavil později, vyšetřovací soudce (Jiří Zonyga) ho hned za to pokáral. Jelikož je vyšetřovaný na svobodě, hledá pomoc. Žádá o vyslechnutí u sousedky slečny Bürstnerové v podání rockerky Žántí. Nakonec ji svede a ona se mu začne vyhýbat.

Obrátí se na návladního. Operní bas Petr Opava předvedl i nečekané vyšší polohy. 

 

V pochopení děje pomáhá i videoprojekce s popisem dané situace v podobě komiksu. Trochu ve stylu starého dobrého filmu Kdo chce zabít Jessie.

 

Další, kdo by mohl mít vliv na menší soudy, je malíř Titoreli. Jan Toužimský a jeho barva hlasu mu dodává až bohémskou nadpozemskost. Josef K. si od něj kupuje obrazy a věří v přímluvu.

Josef K. postupně propadá panice. Přijede za ním strýc z venkova s demižonem (opět Jiří Zonyga) a vede svého synovce k advokátovi chudých, kterého překvapivě ztvárňuje krásná žena a operní zázrak Miroslava Časarová. Josef K. tu najde jeho ošetřovatelku Leni (Daniela Langerová). Zdrží se s ní déle, než je vhodné a advokát ho odmítá. 

Zaujala mě jednoduchá scéna – aktéři si v podstatě celé představení vystačili s dvěma starými postelemi s drátěnou výstuží. Chvíli z nich byl soudní dvůr, chvíli banka, chvíli se na i leželo a souložilo. V jedné scéně se sešla zvlášť bizarní suita a do třetice Jiří Zonyga v šatečkách mi vyrazil dech. 

Osvěžující jsou vsuvky kouzelníka Jana Vaidiše.

 

Zvláštní miniroli má Karel Kroupa. Jako mrskač se v celém představení mihne tak na půl minuty, zapráská bičem a zmizí. Jeho podání ve spojitosti s jeho zjevem způsobí, že i on za tento výkon na konci sklízí bouřlivý potlesk. 

Nápaditá choreografie Iriny Andreevy dominovala jednotlivým scénám. Sama choreografka podala neuvěřitelný výkon. Matěj Kohout se v tanečních číslech předvedl také v několika rolích, mj. i jako bytná Grubachová.

 

Ve druhé části jsme se dočkali velkého soudu, kterému předsedal Kamil Střihavka. Objevil se ještě jako komický hejtman ve fialovém župánku a nestydatě poslouchal, co se kde šustne.

Josef K. hledá naději ještě u kněze (opět Jiří Zonyga). Ten mu ale říká, že to s ním není dobrý.

Jak nebylo zřejmé, z čeho je Josef K. obviněn, o to jasněji rozsudek zněl. Josef K. byl zabit. Kafkovy myšlenky sedí i na aktuální dobu. Režie se ujal i tentokrát Roman Štolpa.

 

Při děkovačce si účinkující, autoři i kapela vysloužili potlesk ve stoje. Když v závěru Steigerwald losoval výherce piva, první várku věnoval paní v první řadě. Byla viditelně starší než ostatní diváci, ale úctyhodných 84 let bych netipovala. I ona sklidila potlesk nejen za svoji vitalitu a chuť stále chodit na kulturu. A prý zase přijde.