Čtyři parádní uskupení se sešla v plzeňském klubu Parlament v sobotu 6. 5. A bylo na co se dívat i co poslouchat. A znovu se mi osvědčilo pravidlo: podle nahrávek nic nesuďte a přijďte na živák.
Celý večer panovala velice příjemná a přátelská atmosféra, i když se hrál temný black metal. Z jednoho konce klubu jste sice mohli vidět na ten druhý, jedná se tedy o klub s malou kapacitou, ale naskytl se mi i tak parádní pohled pódium.
První kapelou, jež se zformovala na pódiu, byli plzeňští
War for war. Čtyři kluci se zpěvačkou v čele předvedli parádní hudební rozjezd. Zpěvačka, ač výborná pěvkyně, mě ale bohužel chvilkami odrazovala moc vysoko posazeným hlasem. Jinak to kolikrát oběma zpěvákům spolu krásně ladilo. Prostě parta hudebníků, která své umění umí procítěně podat.
Leckdo, kdo další kapelu neznal, si mohl myslet, že špatně vidí. Ubyla totiž jen zpěvačka, jinak bylo složení stejné, ale styl úplně jiný. V gumovkách si to nakráčeli zpět na scénu
Stíny plamenů. Pro mě známá kapela z doslechu i nějakého toho poslechu nahrávek. Úžasná show i hudba. Pánové čas od času hodili svojí hřívou a zpívali se zpěvákem a na jejich obličejích se objevovaly grimasy, které přidávaly na epičnosti. Tady se mi právě osvědčilo „moudro“ z úplného začátku článku. Předvedli úplně něco jiného, než jsem očekávala a nakonec to zcela a možná i více naplnilo mé hudební ušní kanálky ke spokojenosti. Mělo to drive, rytmus i děj a tak to má být.
Když i druhá skupina dohrála, došlo na zahraničí. Kolem nás uličkou procházeli členové německých
Nihilation a nesli nástroje. Za námi se ozvala dáma říkajíc jemným hláskem
: „Sorry, sorry, thank you“. Po příchodu z wc jsem se pak nestihla divit a moje brada jaksi chvíli nespolupracovala, když jsem zjistila, že tatáž dáma stojí na pódiu a blackmetalově na nás „řve“ hlubším hlasem než kytarista. K mému očekávání mě však bavilo jen několik skladeb a pak mi bohužel písně přišly monotónní. Zpěvačka má však u mě obdiv, protože odzpívala celý koncert, jako by tak i mluvila a bylo to něco každodenně prováděného, nad čím by se člověk vlastně neměl ani pozastavit.
Ještě než dohráli, jsem znovu zamířila „na dámy“, kde přede dveřmi postávala partička mužů a tak zvláštně se pochechtávali. Na wc v metalové hospodě bych čekala cokoliv, ale jaké bylo mé prozření, když jsem nakoukla dovnitř a u umyvadla stáli dva ohromní chlapi v kůži a kožešinách a malovali se. V tu chvíli jsem si říkala, že jdu nejspíš špatně, načež mě další člen jejich skupiny informoval o opaku a vysvětlil situaci ohledně absence zrcadla na pánském wc.
Po téhle vtipné scéně jsem se nacpala skoro až před pódium, protože
Welicoruss jsem musela opravdu vidět zblízka a neprohloupila jsem. Když začali hrát, většina dámského obecenstva začala házet hlavou. Epický nástup střídal mazec a nářez a nářez střídal hukot. Občasně pánové hodili hlavou a zpěvák si dokonce i klekl. Rozhodně tito hoši umějí vzít za muziku. Hudební nasazení a energie, která z nich sálala, byla úžasná. Největší úspěch sklidila asi píseň
Sons of The North, která zcela efektově vystihuje styl severovýchodního Ruska, čili jejich zaměření. Rozhodně musím velice kladně vyzdvihnout neskutečně milý a přátelský přístup k fanouškům (u těchhle obrů by to na pohled nikdo nepoznal). Budete- li mít možnost, určitě doporučuji pro fanoušky blackmetalu, symphonic metalu, pagan metalu...atd. - tohle jsou kapely přímo pro vás. Naprosto parádní akce, kterou bych si hned zopakovala.
Fototdokumentaci si můžete prohlédnout zde:
http://marastmusic.com/Galerie/WELICORUSS-NIHILATION-STINY-PLAMENU-WAR-FOR-WAR
Autor: Karel Kovářík