La Banda de Contenedor - Dirty culture room 1. listopadu 2023 (08:00)Podle Bandzone je La Banda lo-fi dance music z Hrobu, dle rozhovorů pro Headliner z pera Marka Reinoha se zase jedná o ústecko-teplickou bandu hrající „melodický elektropop říznutý punkem a psychedelií postavený na afro-kubánských rytmech a funkové base“.
Kdo „Skupinu z kontejneru“ potkal naživo, nejspíš pochopil, že název není náhodným dadaistický shlukem pěkně znějící španělštiny. Naopak je to docela přiléhavé pojmenování pro skupinu, která má bicí poskládané ze smaltovaných hrnců, pokliček a starého plastového kufru (aka kopáku) – to vše umělecky přikurtované k ocelovému rámu štědrou dávkou gafy. Podobně jejich hudba spojuje zdánlivě nesourodé hudební žánry v jedinečně geniální záležitost, která Vás „vystřelí z bot“.
S největším potěšením bych Vás všechny povinně poslala někde v klubu ochutnat tenhle životabudící koktejl, kdyby skupina 18.8. letošního roku nepověsila na sítě oznámení:
Když se řekne co bylo na srdci, nastává čas loučení a cesty do Šedých Přístavů. Uznáváme, že je to trochu nečekané, ale věřte, že to tak má být. La Banda řekla přesně to, co měla. Moc děkujeme za přízeň všem, kdo nás máte rádi, máme vás rádi! Omlouváme se těm, kteří se chystali na některý z našich plánovaných koncertů, už žádné nebudou. Zato deska bude, na památku.
Děkujeme.
La Banda de Contenedor
2015 – 2023
Nezbývá tedy nic jiného než pracně zamáčknout všechny slzičky a těšit se alespoň z toho, proč vzniká tenhle článek:
Naše nová deska Dirty culture room vyjde v září!
Má čtyři songy a 31 minut.
S největším potěšením bych Vás všechny povinně poslala někde v klubu ochutnat tenhle životabudící koktejl, kdyby skupina 18.8. letošního roku nepověsila na sítě oznámení:
Když se řekne co bylo na srdci, nastává čas loučení a cesty do Šedých Přístavů. Uznáváme, že je to trochu nečekané, ale věřte, že to tak má být. La Banda řekla přesně to, co měla. Moc děkujeme za přízeň všem, kdo nás máte rádi, máme vás rádi! Omlouváme se těm, kteří se chystali na některý z našich plánovaných koncertů, už žádné nebudou. Zato deska bude, na památku.
Děkujeme.
La Banda de Contenedor
2015 – 2023
Nezbývá tedy nic jiného než pracně zamáčknout všechny slzičky a těšit se alespoň z toho, proč vzniká tenhle článek:
Naše nová deska Dirty culture room vyjde v září!
Má čtyři songy a 31 minut.
Dirty culture room se mi opravdu dostala do ruky, respektive do mobilu, v podobě 31,5 minutového WAV souboru. Byla to pro mě taková tajemná krabice, bez mašle, bez adresy, v jejímž nitru mohl být klidně kus pralesa, nebo černá díra do jiné časoprostorové roviny. Jak se ukázalo, b) bylo trefnější. Od kapelníka Vojty jsem dostala jenom itinerář:
0:00 Antisistema
8:03 Hrozen II
18:34 Houska nad Minskem
25:10 Na odchodnou
Album otevírají zvuky lidského provozu, takový ten neurčitý člověčí šramot co slýcháte na nádražích nebo na frekventovaných ulicích při ranní špičce. Do toho se ale začne ozývat samotná Antisistema jako naléhavý synťákový alarm přecházející do melodické roviny s výrazným, a pro La Bandu tolik typickým „cvakáním na kastroly“.
Pro přespolní nutno poznamenat, že vokály u téhle kapely se pohybují většinou na poli španělštiny, doplňovány angličtinou a češtinou – různě hovořící jednotlivé pasáže songů. Vojtův hrubší hlas doplňuje Ája, její táhlé pasáže se mnohdy až hypnoticky vznáší nad ostatními nástroji a zvuky. A co jsou ty zvuky? To se těžko popisuje. Jsou to perfektní synťáky, luxusní divno-bicí a absolutně prvotřídní funková basa.
0:00 Antisistema
8:03 Hrozen II
18:34 Houska nad Minskem
25:10 Na odchodnou
Album otevírají zvuky lidského provozu, takový ten neurčitý člověčí šramot co slýcháte na nádražích nebo na frekventovaných ulicích při ranní špičce. Do toho se ale začne ozývat samotná Antisistema jako naléhavý synťákový alarm přecházející do melodické roviny s výrazným, a pro La Bandu tolik typickým „cvakáním na kastroly“.
Pro přespolní nutno poznamenat, že vokály u téhle kapely se pohybují většinou na poli španělštiny, doplňovány angličtinou a češtinou – různě hovořící jednotlivé pasáže songů. Vojtův hrubší hlas doplňuje Ája, její táhlé pasáže se mnohdy až hypnoticky vznáší nad ostatními nástroji a zvuky. A co jsou ty zvuky? To se těžko popisuje. Jsou to perfektní synťáky, luxusní divno-bicí a absolutně prvotřídní funková basa.
Moje první dojmy, po cca dvou minutách desky? Mno v botách jsem nezůstala. Všechno je to v našlapaný po strop, a nejvíc sexy, když se to vlní v latinsko-americkejch rytmech.
Je jen těžko postřehnout, kdy se přejde ze španělštiny do v češtině prodaných rapových pasáží, o kterých mám silný problém mluvit bez superlativů. Mají ten perfektně dekadentní nádech všednosti, ve které se snažíme zažívat jedinečnost – připomíná mi to post-hudbu, slyším v tom Smrt Letný. Miluju to. Kulturní odkazy pro místňáky „Předlice jsou novej Berlín, smrt Klíše!“, slapovaná basa, stupňování, totální vodopád.
Songy do sebe plynule přecházejí, Hrozen II se vkrádá se supěním statické elektřiny, působí na mě, jako bych vplouvala do smogem zahalené ulice cyberpunkového podsvětí. Do hry vstupuje flétna - za níž je zodpovědný Vojty bratr, stvořitel ikonických „bicích“ - která nijak nekazí dojem futuristického funky.
Zhruba po šesti minutách se začne forma měnit. Tlumené synthové pableskování a nad ním zastřený věcný nezaujatý monolog mi dávají pocit pasažéra kosmického letu, kterého personál obeznamuje s předpisy a evakuačními normami. Za okny se přitom začínají objevovat fantastické obrazy, které kradou pozornost cestujícího. Plynutí světa okolo se urychluje, i monolog začíná být naléhavější. Pomalu to začíná. Zážehy motorů všechno zatlačí do sedadla, z existence se stává surealistickej sen, všechny barvy světa se kloužou po mléčný dráze… A pak to všechno nějak zabliká, realita vtrhne jak nevítaný pondělí a člověk je zpátky v economy class přeplneného EC po cestě na pracovní schůzku.
Jak stopa Dirty culture room ubíhá, narůstá ve mně pocit, že by se jeho značná část mohla objevit jako soundtrack 80. sci-fi filmu s romantickou zápletkou.
Nastupuje prazvláštně pojmenovaná věc Houska nad Minskem, se kterou jsem si po prvním poslechu nějak neuměla poradit. Dobře zřetelný text v češtině s očividně osobním významem se mi ale ve finále, cca se třetím poslechem celého alba, dostal pod kůži úplně nejvíc. Návykovka, kterou si bezmyšlenkovitě broukám proplouvajíc mezi regály Lidlu na Knížecí. Výrazně frázovaná věc vrcholící totálním transem „nad Minskem“, po kterém člověk chvíli visí v pocitu, že už nic dalšího nepřijde.
Ale přijde „Na odchodnou“, uzavírající poslední album La Bandy. Lítavá, éterická, hořkosladká tečka. Ve skrytu duše nepřestávám doufat, že budu mít možnost ještě cokoliv z toho slyšet znovu naživo.
Je jen těžko postřehnout, kdy se přejde ze španělštiny do v češtině prodaných rapových pasáží, o kterých mám silný problém mluvit bez superlativů. Mají ten perfektně dekadentní nádech všednosti, ve které se snažíme zažívat jedinečnost – připomíná mi to post-hudbu, slyším v tom Smrt Letný. Miluju to. Kulturní odkazy pro místňáky „Předlice jsou novej Berlín, smrt Klíše!“, slapovaná basa, stupňování, totální vodopád.
Songy do sebe plynule přecházejí, Hrozen II se vkrádá se supěním statické elektřiny, působí na mě, jako bych vplouvala do smogem zahalené ulice cyberpunkového podsvětí. Do hry vstupuje flétna - za níž je zodpovědný Vojty bratr, stvořitel ikonických „bicích“ - která nijak nekazí dojem futuristického funky.
Zhruba po šesti minutách se začne forma měnit. Tlumené synthové pableskování a nad ním zastřený věcný nezaujatý monolog mi dávají pocit pasažéra kosmického letu, kterého personál obeznamuje s předpisy a evakuačními normami. Za okny se přitom začínají objevovat fantastické obrazy, které kradou pozornost cestujícího. Plynutí světa okolo se urychluje, i monolog začíná být naléhavější. Pomalu to začíná. Zážehy motorů všechno zatlačí do sedadla, z existence se stává surealistickej sen, všechny barvy světa se kloužou po mléčný dráze… A pak to všechno nějak zabliká, realita vtrhne jak nevítaný pondělí a člověk je zpátky v economy class přeplneného EC po cestě na pracovní schůzku.
Jak stopa Dirty culture room ubíhá, narůstá ve mně pocit, že by se jeho značná část mohla objevit jako soundtrack 80. sci-fi filmu s romantickou zápletkou.
Nastupuje prazvláštně pojmenovaná věc Houska nad Minskem, se kterou jsem si po prvním poslechu nějak neuměla poradit. Dobře zřetelný text v češtině s očividně osobním významem se mi ale ve finále, cca se třetím poslechem celého alba, dostal pod kůži úplně nejvíc. Návykovka, kterou si bezmyšlenkovitě broukám proplouvajíc mezi regály Lidlu na Knížecí. Výrazně frázovaná věc vrcholící totálním transem „nad Minskem“, po kterém člověk chvíli visí v pocitu, že už nic dalšího nepřijde.
Ale přijde „Na odchodnou“, uzavírající poslední album La Bandy. Lítavá, éterická, hořkosladká tečka. Ve skrytu duše nepřestávám doufat, že budu mít možnost ještě cokoliv z toho slyšet znovu naživo.
Později, po několika posleších, mi Vojta předal i background písniček, o který bych se s Vámi ráda podělila:
Antisistema: Jedna z nejbolestněji se rodících skladeb v historii La Bandy. Základní basový rif vymyslel Póža na prvním vystoupení našeho neexistujícího side-projectu Kultivovaný Hluk " v proslulé ústecké čajovně U Vysmáté Žáby na jaře roku 2019, a od té doby jsme se snažili tuhle písničku uchopit, a ona se furt kroutila jak nějaký úhoř, co klouže z ruky. Téma písně bylo od začátku jasné, pocta všem lidem v našich životech, kteří se nebojí postavit mimo systém, nezajímají je trendy, a nezapadají do stáda, do průměru. Vyprávěno z naší pozice členů střední třídy, o tom, jak si namlouváme, že jsme taky antisystem, protože děláme muziku a tím se odlišujeme od toho stáda, ale ve skutečnosti si to můžeme dovolit díky tomu, že nás živí zaměstnání v korporátech. Proto má ta písnička posmutnělý nádech, neboť v hloubi srdce víme, že na opravdové vystoupení ze systému nemáme koule. A o to víc se klaníme těm, kteří to dokázali, a tlak prostředí je vůbec nezajímá a jsou sví. Třeba Hedvika z mydlárny v Moravanech, nebo Sinéad O\'Connor, nebo Jan Eskymo Welzl. A tohle téma jsme hudebně tisíckrát převrátili naruby a pořád to nebylo ono, dlouhá roztahaná písnička sestavená z několika zcela odlišných pasáží, které při živém hraní pokaždé v půlce spadl řetěz, a v takové chvíli je pak těžké navazovat, atmosféra v hajzlu a lidi jdou radši chlastat na bar. Nespočítáme, kolikrát jsme tuhle píseň škrtli z playlistu na pódiu těsně před hraním, protože jsme si na ní prostě nevěřili. Trápení nakonec vyřešil producentský zásah Honzy Brambůrka ve studiu, který dokazuje, jak je čas od času důležitý pár nezúčastněných uší. Nemilosrdně škrtnul asi tříminutovou pasáž uprostřed, přes naše chabé protesty, že je důležitá pro příběh a bla bla bla.
Hrozen II je studie partnerského vztahu dvou temperamentově nesourodých lidí. Je mezi nima láska, ale introvert pořád nestíhá extroverta, a jsou z toho oba trochu frustrovaný, a oba se ptají sami sebe, jestli někdy budou na stejný vlně. V půlce písně změna, poprvý vyskočí téma loučení, to vědomí poslední desky už tam bylo, když jsem to psal. Ten dlouhý text uprostřed jsem složil během pracovního pobytu v San Sebastiánu, kam jezdim pravidelně, a kde je to tak neskutečně krásný, že tě až trochu bolí vědět, že tam tak úplně nepatříš, a přemýšlíš o tom, jestli dokážeš přidat do tohohle světa taky něco krásnýho, něco malýho, co tě vystihuje. Název je přesmyčkou Frozen II, na začátku se zpívá o zamrzlým jezeru, a později ve sloce o zamrzlým mozku. Ze všech písniček na desce tahle obsahuje nejvíc velikonočních vajíček v podobě malinkatých odkazů na texty kapel, co máme rádi. Namátkou The Cure, Morphine, Low, a taky španělská rocková legenda z devadesátek, Héroes del Silencio (hrdinové ticha, fantastický název:)). A taky Priessnitz.
Základ písničky Houska nad Minskem vznikl při nočním letu do Ruska, kde jsem pomáhal uvádět do provozu plnicí linku na cytostatika. Ve stejném roce došlo k ruské agresi na Krymu a Donbase, a já byl nakonec rád, že jsem odtamtud vypadnul. Ta písnička je nicméně osobní a s politikou nemá nic společného. Vracel jsem se z vánoční pauzy zpátky do stepí, a hryzalo mě svědomí, protože jsem se nějak těsně kolem štědrého dne rozešel s přítelkyní po asi tříměsíčním pokusu o vztah. Což je samozřejmě přesně ten vánoční dárek, který chceš dát/dostat, a celkem brzy se do mě daly pochybnosti, jestli jsem se neunáhlil. Pak jsem to během dlouhého pracovního turnusu uprostřed nepopsatelné ruské zimy nějak rozchodil. Noční lety mají každopádně svoje kouzlo, chvíli po startu večeře zakončená houskou s máslem, která mi pravidelně vycházela přesně nad Minsk, podle GPS mapy na monitorech v kabině. Rekordní pauza mezi napsáním 2.a 3. sloky - 7 let. Jak whisky zrající v dubový hlavě. V písničce se objeví metafora rozchodu v podobě rány pěstí. Přiznám se, že mě ani ve snu nenapadlo, že by daný verš někdo mohl chápat doslovně a nemetaforicky, zřejmě proto, že si zrovna tak já neumím ani ve snu představit, že bych dal někomu pěstí. Nicméně, při nahrávání ve studiu se pan zvukař nechal slyšet, že s touto částí má osobní problém právě kvůli možné evokaci domácího násilí. Takže ta metafora asi není tak zřejmá, jak jsem myslel. Text bohužel takhle je, a bez zmíněné pasáže by přestal dávat smysl, takže ho nechám žít svým životem, a jsem vždy připravený podat vysvětlení.
Na Odchodnou je vypůjčený název od Josepha Haydna, který složil symfonickou skladbu stejného jména. Hraje se na závěr večera, a hudebníci při ní jeden po druhém opouštějí pódium, až zbyde jen jeden houslista, který dohraje větu, sfoukne svíčku, a je konec. Koncerty La Bandy jsme končili analogicky, nechali jsme hrát synthy ve smyčce, a postupně se přesunuli do publika. Téma jasný, poděkování všem, kdo nám otevřeli svá srdce. Máme vás rádi. Ahoj.
Poslední formace kapely:
Hlína – barel, kýbl, drum module
Vojta – hrnce, bubny, kufr, synths, zpěv
Póža - synths, zpěv
Ája – zpěv, synths
Antisistema: Jedna z nejbolestněji se rodících skladeb v historii La Bandy. Základní basový rif vymyslel Póža na prvním vystoupení našeho neexistujícího side-projectu Kultivovaný Hluk " v proslulé ústecké čajovně U Vysmáté Žáby na jaře roku 2019, a od té doby jsme se snažili tuhle písničku uchopit, a ona se furt kroutila jak nějaký úhoř, co klouže z ruky. Téma písně bylo od začátku jasné, pocta všem lidem v našich životech, kteří se nebojí postavit mimo systém, nezajímají je trendy, a nezapadají do stáda, do průměru. Vyprávěno z naší pozice členů střední třídy, o tom, jak si namlouváme, že jsme taky antisystem, protože děláme muziku a tím se odlišujeme od toho stáda, ale ve skutečnosti si to můžeme dovolit díky tomu, že nás živí zaměstnání v korporátech. Proto má ta písnička posmutnělý nádech, neboť v hloubi srdce víme, že na opravdové vystoupení ze systému nemáme koule. A o to víc se klaníme těm, kteří to dokázali, a tlak prostředí je vůbec nezajímá a jsou sví. Třeba Hedvika z mydlárny v Moravanech, nebo Sinéad O\'Connor, nebo Jan Eskymo Welzl. A tohle téma jsme hudebně tisíckrát převrátili naruby a pořád to nebylo ono, dlouhá roztahaná písnička sestavená z několika zcela odlišných pasáží, které při živém hraní pokaždé v půlce spadl řetěz, a v takové chvíli je pak těžké navazovat, atmosféra v hajzlu a lidi jdou radši chlastat na bar. Nespočítáme, kolikrát jsme tuhle píseň škrtli z playlistu na pódiu těsně před hraním, protože jsme si na ní prostě nevěřili. Trápení nakonec vyřešil producentský zásah Honzy Brambůrka ve studiu, který dokazuje, jak je čas od času důležitý pár nezúčastněných uší. Nemilosrdně škrtnul asi tříminutovou pasáž uprostřed, přes naše chabé protesty, že je důležitá pro příběh a bla bla bla.
Hrozen II je studie partnerského vztahu dvou temperamentově nesourodých lidí. Je mezi nima láska, ale introvert pořád nestíhá extroverta, a jsou z toho oba trochu frustrovaný, a oba se ptají sami sebe, jestli někdy budou na stejný vlně. V půlce písně změna, poprvý vyskočí téma loučení, to vědomí poslední desky už tam bylo, když jsem to psal. Ten dlouhý text uprostřed jsem složil během pracovního pobytu v San Sebastiánu, kam jezdim pravidelně, a kde je to tak neskutečně krásný, že tě až trochu bolí vědět, že tam tak úplně nepatříš, a přemýšlíš o tom, jestli dokážeš přidat do tohohle světa taky něco krásnýho, něco malýho, co tě vystihuje. Název je přesmyčkou Frozen II, na začátku se zpívá o zamrzlým jezeru, a později ve sloce o zamrzlým mozku. Ze všech písniček na desce tahle obsahuje nejvíc velikonočních vajíček v podobě malinkatých odkazů na texty kapel, co máme rádi. Namátkou The Cure, Morphine, Low, a taky španělská rocková legenda z devadesátek, Héroes del Silencio (hrdinové ticha, fantastický název:)). A taky Priessnitz.
Základ písničky Houska nad Minskem vznikl při nočním letu do Ruska, kde jsem pomáhal uvádět do provozu plnicí linku na cytostatika. Ve stejném roce došlo k ruské agresi na Krymu a Donbase, a já byl nakonec rád, že jsem odtamtud vypadnul. Ta písnička je nicméně osobní a s politikou nemá nic společného. Vracel jsem se z vánoční pauzy zpátky do stepí, a hryzalo mě svědomí, protože jsem se nějak těsně kolem štědrého dne rozešel s přítelkyní po asi tříměsíčním pokusu o vztah. Což je samozřejmě přesně ten vánoční dárek, který chceš dát/dostat, a celkem brzy se do mě daly pochybnosti, jestli jsem se neunáhlil. Pak jsem to během dlouhého pracovního turnusu uprostřed nepopsatelné ruské zimy nějak rozchodil. Noční lety mají každopádně svoje kouzlo, chvíli po startu večeře zakončená houskou s máslem, která mi pravidelně vycházela přesně nad Minsk, podle GPS mapy na monitorech v kabině. Rekordní pauza mezi napsáním 2.a 3. sloky - 7 let. Jak whisky zrající v dubový hlavě. V písničce se objeví metafora rozchodu v podobě rány pěstí. Přiznám se, že mě ani ve snu nenapadlo, že by daný verš někdo mohl chápat doslovně a nemetaforicky, zřejmě proto, že si zrovna tak já neumím ani ve snu představit, že bych dal někomu pěstí. Nicméně, při nahrávání ve studiu se pan zvukař nechal slyšet, že s touto částí má osobní problém právě kvůli možné evokaci domácího násilí. Takže ta metafora asi není tak zřejmá, jak jsem myslel. Text bohužel takhle je, a bez zmíněné pasáže by přestal dávat smysl, takže ho nechám žít svým životem, a jsem vždy připravený podat vysvětlení.
Na Odchodnou je vypůjčený název od Josepha Haydna, který složil symfonickou skladbu stejného jména. Hraje se na závěr večera, a hudebníci při ní jeden po druhém opouštějí pódium, až zbyde jen jeden houslista, který dohraje větu, sfoukne svíčku, a je konec. Koncerty La Bandy jsme končili analogicky, nechali jsme hrát synthy ve smyčce, a postupně se přesunuli do publika. Téma jasný, poděkování všem, kdo nám otevřeli svá srdce. Máme vás rádi. Ahoj.
Poslední formace kapely:
Hlína – barel, kýbl, drum module
Vojta – hrnce, bubny, kufr, synths, zpěv
Póža - synths, zpěv
Ája – zpěv, synths
Mára – bass
| autor: | text: Tereza Veselá |
| Tweet |
Další články s interpretem La Banda de Contenedor
Další články žánrů Crossover, Elektronická hudba, Funk, Jazz, Psychedelic, Punk (rock), Rock, World music, ethno music
Rockové Vánoce ve Všerubech se do festivalových map zapsaly prvním ročníkem
Dobrá muzika je o vánočních svátcích vyhledávaným artiklem napříč všemi žánry. Ve Všerubech o tom ví své – v sobotu 27.12.2025 se tu v zrekonstruovaném sále kulturního domu konal první ročník akce s názvem Rockové Vánoce. Pořadatelství bylo v režii zmíněného města Všeruby a rodiny Chocových, která se postarala o kvalitní zvuk se vším, co k tomu patří. Jako zdatný moderátor celého večírku se ve velice dobrém světle předvedl sám starosta Václav Červenka. Příjemně vyhřátý sál, slušně zásobený bar a spousta míst k sezení dotvářely kulisy festivalu, který se navzdory ne zcela zaplněnému prostoru, zařadil k povedeným akcím na sklonku roku.
XIII. století a Claymore byli dokonalou tečkou za závěrem 36. sezóny v KD Mrákov
Poslední koncert letošní sezóny se v Mekce chodského bigbítu nesl v duchu premiér. Vůbec poprvé tam totiž zavítala ikonická gothic-rocková skupina XIII. století s hostem - kapelou Claymore. A byla to bomba! Ale nepředbíhejme a vezměme to všechno hezky popořádku.
Pátou headlinerkou Rock for People 2026 bude Halsey! Festival se zařadil mezi deset nejlepších v Evropě
Festival Rock for People i nadále posouvá hranice a potvrzuje své místo mezi špičkovými evropskými festivaly. Dorazí legendární Iron Maiden, Bring Me The Horizon, Gorillaz, Limp Bizkit i právě oznámená Halsey.
Malý Silvestr v Losiné aneb Jarda Soukup naposledy s Extra Band revivalem na čtyřhodinovém koncertu
Tradiční předsilvestrovská akce v Losiné U Větráka bude mít pro kapelu Extra Band revival příchuť rozlučkovou. Je to trošku paradox – přesně před rokem se v tento čas na stejném místě rozloučil s EBRem jeho častý host Radek Zíka, letos 30.12.2025 to v Losiné bude derniéra frontmana Jardy Soukupa. Po 47. letech aktivní zpěvácké kariéry včetně 26. leté éry s EBRem se Jarda naposled pozdraví s fanoušky a členy své skupiny z pozice hlavního kapelního vokálu na čtyřhodinové bigbítové tancovačce. Přijďte si zapívat a popřát Jardovi vše nejlepší do další životní etapy i vy, start akce je ohlášený na 21. hodinu.
Když se tančí na pódiu aneb bigbítový Brutus na Hotelu Dvorec
Předvánoční čas se nechá prožít mnoha způsoby – od shánění dárků přes koukání na televizi s programem nepřeberného množství pohádek po návštěvy hudebních akcí, které ve výsledku dávají zapomenout na běžné starosti vážící se k vánocům tak, jak je povětšinou známe. Právě takovou nadílku dobré muziky připravil pro hosty dvoreckého Hotelu hlavní pořadatel Pan Ká na pátek 19.12.2025, pod jehož patronací se koncert rakovnického Brutusu uskutečnil.
Natrhlej Sandál – Návrat rockových tancovaček?
Je to zhruba rok a kousek, co vznikla plzeňská kapela Natrhlej Sandál. Domluvou zpěváka Vojtěcha Kadlece a bubeníka Kuby Fencla, pak doplněním o matadora regionální scény Pepy Baštáře na sólovou kytaru, Michala Dolejše na basu a vokalisty Lukáše Žežulky, tak byla pětičlenná sestava finální a hotová.
Zputnik, Zvlášňý škola a Aušus aneb „mejdan od A do Z“ po roce opět ovládl Mrákov!
Druhá prosincová sobota se v Mekce chodského bigbítu nesla ve znamení pořádné dávky punku a punk rocku. Pod kotlem tam v ten den přiložily kapely Zputnik, Zvlášňý škola a Aušus. A o tom, že půjde o skvěle užitý večer, už předem nikdo nepochyboval.
Další události, novinky
Footfest 2026 přináší velká jména a nezapomenutelné zážitky.
Želečský festival Footfest se v roce 2026 rozhodně nehodlá držet zpět a ještě přitvrzuje. Čtyři stage, mnoho gastronomických zážitků, dětský program a atrakce pro malé i velké.
Sukulent Sound přináší novinku v roztančeném rytmu.
Kapela Sukulent Sound přináší další pecku, která hraje do rytmu tance.
Čechomor slaví s Proměnami čtvrt století a vydává nový singl s Lenkou Dusilovou a Prague Philharmonia
Skupina Čechomor natočila píseň Klevety spolu s Lenkou Dusilovou a Prague Philharmonia u příležitosti 25 let od vydání svého nejúspěšnějšího alba Proměny. V příštím roce vyrazí na speciální turné.
Kapela Demons startují novou éru singlem Věci, co nevyšly nám.
Věci, co nevyšly nám je nová věc od kapely Demons, kde kapela představí novou zpěvačku a i svou novou éru.
(NE)BUDU SEDĚT V KOUTĚ: vzkazuje Tereza Mašková ve svém novém albu
Po třech letech se Tereza Mašková vrací s albem (Ne)budu sedět v koutě – jedenácti skladbami s přirozeným, civilním zvukem, důrazem na hlas a živé nástroje.
Tereza Kerndlová slaví 25 let na scéně a chystá svůj největší koncert v životě!
Zpěvačka Tereza Kerndlová chystá svůj dosud největší koncert, který se uskuteční 10. 10. 2026 v pražském Foru Karlín. Koncert se ponese ve znamení oslav 25 let její kariéry a významných kulatých narozenin, které oslaví právě v říjnu 2026. V připravované show slibuje největší audiovizuální zážitek, jaký Forum Karlín ještě nezažilo.
SLÁNŠTÍ TOTÁČI SLAVÍ 35 LET V PRAŽSKÉ LUCERNĚ
Slánská punk-rocková parta TOTÁLNÍ NASAZENÍ slaví letos na podzim 35 let od svého vzniku a protože v kapele vždy panovaly velmi přátelské vztahy se všemi svými bývalými členy, domluvila se celá tato parta kamarádů, že tyhle pětatřicátiny oslaví společně a že si po letech zopakují mejdan ve velkém sále pražské Lucerny.