Legendy celtic punku Dropkick Murphys kompletně vyprodali Malou sportovní halu 4. února 2018   (20:30)Zatímco většina punkových kapel u nás vystupuje v menších klubech, celtic punková legenda Dropkick Murphys a baskytarista Sex Pistols Glen Matlock společně vyprodali pražskou Malou sportovní halu. Irsko-američtí bostonští patrioti k nám zavítali v rámci jejich evropské tour.

Je čtvrtek 1. února 2018, půl sedmé večer a pražskými Holešovicemi proudí davy punkáčů a rockerů směrem k Malé sportovní hale, která na dnešní večer hlásí vyprodáno, o čemž svědčí i fronta u vstupu, táhnoucí se až k tramvajové zastávce. Hala se pomalu začíná plnit fanoušky, oděnými převážně v černé a zelené – ostatně do těchto barev je laděn merch hlavních hvězd dnešního večera. Bostonští Dropkick Murphys, jedna z nejvýraznějších celticpunkových kapel, už za pár hodin spustí svou irskou punkrockovou show.

Naposledy jsme je u nás mohli vidět před čtyřmi lety na Mighty Sounds v Táboře. Letos vyrazili na evropské turné k loňské desce 11 Short Stories of Pain & Glory a po vídeňském koncertě je Praha jejich druhou zastávkou. Podpořit je přijel bývalý baskytarista Sex Pistols – Glen Matlock. Ten jim ale předskakuje jen na několika evropských koncertech, protože většinou se role předkapely ujímají losangeleští Flogging Molly. 

Glen Matlock to v Malé sportovní hale odstartoval chvilku po osmé. Sám jen s kytarou brzy ovládnul jeviště i hlediště a spoustu diváků, kteří si nebyli jistí, co od něj mají očekávat, překvapil svou energií. Glenovo vystoupení bylo podstatně klidnější, než kdyby zahráli Flogging Molly stejně jako den před tím ve Vídni, ale takhle si alespoň fanoušci mohli šetřit síly na pořádnou punkovou nálož s příchutí Irska a folku, která měla následovat vzápětí.

Epesní nástup Dropkick Murphys zásadním způsobem změnil atmosféru v sále. Zelená světla, promítaná na lehkém vlnícím se závěsu, který do poslední chvíle schovával kapelu, a The Foggy Dew, irská balada v podání Sinéad O'Connor, znějící už tradičně celou halou – tahle audiovizuální kombinace na chvíli všem vyrazila dech, aby to v zápětí mohli udělat znovu sami Dropkick Murphys úvodním songem The Lonesome Boatman, jenž je zároveň prvním celé jejich nejnovější desky.

Z „11 krátkých příběhů“ jsme jich dohromady slyšeli osm a do bezmála dvouhodinového koncertu se rovnoměrně rozprostřely s peckama ze starších alb, jako jsou The State of Massachusetts, Going Out in Style nebo třeba Johnny, I Hardly Knew Ya. Zatímco většinu času se v předních diváckých liniích tvořilo dost divoký pogo, při Rose Tatto se několik mladíků pokusilo využít atmosféry a v rámci poněkud omezených možností vyzývali své přítelkyně a kamarádky k tanci. 

Dropkick Murphys jeli svůj set téměř bez přestávky, střídali hudební nástroje, že to ani člověk nestíhal sledovat. Při přidávaném Until the Next Time si pozvali fanoušky na pódium a dopřáli jim tak neopakovatelný zážitek. Pravděpodobně nejznámější pecka I'm Shipping Up to Boston zazněla v podstatě na rozloučenou. Celá akce vyvolávala zvláštní směsici pocitů. Na jednu stranu šlo o událost ve velkolepém stylu v obrovském množství lidí, zároveň ale celá kapela přenášela na každého spoustu pozitivní energie, ale i zvláštního klidu a poselství pospolitosti, až mohl mít kde kdo dojem, jako kdyby seděl v útulné irské hospodě. Přátelskou atmosféru zachoval i Ken Casey​, baskytarista, zpěvák a v podstatě ikona celé kapely, když se po koncertě ochotně fotil s nadšenými fanoušky.