Tu založil, už tenkrát, výborný muzikant Luboš Baďour Herman (Modrotisk). Uběhlo pár let. Na dřevorubeckým učňáku pár 1. míst ve zpěvu. Podobný model i na vojně a nakonec osudné Maxičky. Malá to obec v lesích nad Děčínem, kde jsem zakotvil v hájence coby mladý dřevorubec. Osudné proto, že jsem tam poznal kluky z děčínského Lipa a na pár let se že mě stal jeden z členů této kapely. Po vydání alba se naše cesty rozešli. Po nějaké době se rozpadla i liberecká kapela Jentak a byl jsem osloven Mirkem Ošancem k účasti v kapele P. O. L. (Pauker, Ošanec, Luňák) Zpíváním trojhlasů byla má duše plně uspokojena. Plodné 2 roky ukončili opět rodinné problémy, nikoliv chlast jak si mnozí myslí. Následoval hudební klid. Jen krátká vsuvka zábavovek s Karlem Vydrou a Romanem Gitnerem. Nejdelší odmlkou od hudebniho i všeho dění stalo se 14 let kamioňáckýho života. Čas nebyl….nebylo nic. Po zhruba 6 letech přinesl parťák do náklaďáku starou kytaru. Ruce se neptaj a já začal pomalu skládat písničky o všem, co mi chybělo. Zhruba po stovce songů už jsme měli na našich stránkách: “Parťáci na cestách" sledovanost víc než dvacet tisíc. Bylo rozhodnuto, musí to jít ven. S ježděním jsem skončil a přemýšlel jak na to. Shoda náhod mě zavedla do ústeckého klubu „Motogaráž", kde jsem se setkal se Zbyškem Hazmukou. Pár hodin hovoru a na světě byl, do té doby mě neznámý, Pavel Bocheza, výborný kytarista a mandolinista.