Předsilvestrovský koncert Turba a Gallilea v Plzni 2. ledna 2018   (14:38)Plzeňský klub Saloon Roudná se stal 30. 12. 2017 dějištěm posledního letošního vystoupení kapel Turbo a Gallileo

 Je 30. prosinec a my přišli zakončit skvělou rockovou sezónu 2017.  Stojíme ve frontě před Saloonem na Roudné v Plzni a čekáme, až se dav pohne tam, kam všichni moc chceme, na předsilvestrovské setkání kapel Turbo a Gallileo. Jsme natěšeni a připraveni na začátek parádního vystoupení a zároveň na poslední rockový mejdan v roce 2017. 

Krátce po 21 hodině se na pódiu představuje bigbeatová partička z plzeňska,  kapela Gallileo, která na počátku  letošního roku změnila svoji sestavu takřka komplet. Z původního složení zbyl jen  inventář Pepé Pazdera, bubeník každým coulem, který na každém vystoupení dá do toho všechno a dokazuje tím, že ho bubny hodně baví. Zároveň je i managerem kapely. Druhým stálým členem je  Michal Šamšula, ten se zase nestydí pořádně hrábnout do strun svojí kytary.  Zbytek kapely doplnil Pavel Hnídek svým výborným zpěvem,  Jarda Heřman se chopil se ctí basové kytary a Vít Lacina se předvádí s kytarou.

První písní, kterou dostávají publikum hned do varu, jsou Kouzla a čáry a všichni přítomní neváhají a hned zpívají s kapelou: „ Na kouzla a čáry nevěřím, nikdy nevěřil jsem, jen zatočit osudím a při tom padnout na zem, těžko se vstává, když ruku nepodává,...Tak si lásko pamatuj, že víra nedá světlo. Někdy i cesty do nebe musí vést přes peklo."  

Kluci to pěkně rozjeli a sázeli pecku za peckou, Lásko má, tak zavolej a Touha, všichni s nadšením zpívají: „Tak mi řekni, kde tě hledat mám, má lásko, moje touho. Je to dost těžký, jsem na to sám a mám na to, jen chvilku pouhou. Já čekám dlouho na tu chvíli, kdy ti zas budu moci říct, jak se mi s tebou dobře dejchá, ty asi nechceš slyšet nic. No tak mi řekni, kde tě hledat mám,...“

 Kluci házeli další hitovky Sama v noci usínáš, Jako stín, Modlitba, Sbohem a celý Saloon zpívá: „Já nevim co se v tobě děje, kam namířeno máš. Prej zvláštní pocit beznaděje, se mnou prožíváš. Víš holka všechno jednou končí, to nový začíná, dal jsem ti snad i modrý z nebe, to málo se ti zdá. Tak nech mě už jít, já sbohem ti dám, máš cos chtěla mít, život půjde dál. Vysálas ze mě všechny prachy, už nemám co ti dát. Odcházíš balíš kufry,  sbohem, jdeš od jinýho brát. Tak nech mě už jít, já sbohem ti dám, máš cos chtěla mít, život půjde dál,“  jo,všechno jsou to písničky ze života, proto je fanoušci tak milují pro jejich texty a správnou melodii, která se vryje pod kůži všem a už se nikdy nepustí.

 

Jako další zní Plnou parou vzad a Černá paní a všichni zas zpívají: „Já teď už znám, tvou lásku upíří, kam jdeš a proč mi odcházíš. Ty ve dne musíš spát, a v noci si chceš hrát, vždyť víš, lásko má, že mám tě rád.“    

A konečně jsme se dočkali, Svatý grál, je píseň, kterou všichni moc dobře znají, fanoušci se nenechávají zahanbit a nad celým sálem se vznáší hlasitý zpěv: „ Nevím, kde sláva čeká, svět na kolena kleká a osud můj si pohrává se mnou, mou duši ovládá, na očích kapky deště a mně snad zůstal ještě ďábel na ramenou, pod horou kamennou, zůstal jsem stát pod ním a s ním po světě chodím, dál jsem svou píseň hrál, že můžem jít dál až tam, kde jednou najdem svatý grál a bůh tam stál, někde opodál možná se bál že tebe ztratím, dřív než pochopí jsem králů král…“

 Pak nám kluci zahráli Když se blýská, Zůstaňme sví, Padesátka, Když muži pláčou, Popojedem a taky něco pro všechny ženy: „Ó, ženy, ženy, ženy, já vás mám rád, já bych vám chtěl dneska všem pusu dát…“ a to se holkám samo sebou moc líbí.

Ještě nás pohladily na duši písničky  Ahoj,  Pracovní, Na hradě a  tu, na kterou jsme čekali  Zůstat stát a celým sálem doslova burácí: „Já tu náhle zůstal stát ,proč jsem o tvou lásku hrál, bůh nevyslyšel má přání a tak jsem zůstal sám.“ 

Gallileo nás pořádně rozparádilo a rozloučilo se s písní Na věčný časy a celý Saloon zpíval: „Chci se s tebou jen smát, chci se s tebou jen smát,…a já polibek ti dám, já polibek ti dám,…až na věčný časy, až na věčný časy.“  Odměnou je veliiikááánskýýýý potlesk a radost v očích spokojených fanoušků.

Bylo to moc fajn vystoupení,plné energie, kluci,díky, byli jste jako vždycky výborní,  hraje vám to parádně, tak se těším na další příště a doufám, že jste tady  v čele s Pepém a Míšou pro nás na věčný časy.

…a škatulata, hejbejte se, během krátké pauzy je podium připravené k dalšímu vystoupení.

Turbo je poprocková kapela a hraje v této sestavě:  Jirka Lang – bicí a zpěv, Míra Chrástka – kytara a zpěv, Petr Bob Šťastný – basová kytara a Martin Laul – klávesy.

Sál potemní, jeviště zavalí mlha, valí se modrý dým a vchází všemi očekávaná kapela Turbo. Fanoušci ji vítají pískáním a bouřlivým potleskem a jedeemeee: „Vodopád krásnejch slov, parket patří jen nám. Nikdo nic nevnímá, kolotoč se roztáčí, dobýt svět se chystá se svou první vejplatou.
Nejmíň do svítání musí mi hrát disjokey, nejmíň do svítání my domů dřív nepůjdem, až ráno,“  a to my taky doufáme, že půjdeme domů až ráno  a že nás čeká pořádný ranec skvělé muziky.

Kolotoč se roztáčí a jedeme dál, čeká nás Měsíc, Přestáváš snít, Krásným dívkám všechno to jsou známé písničky, lidé se dostávají do varu a úplně celý Saloon zpívá: „Krásným dívkám zpívám, krásným dívkám zpívám, o tom že mám všechno co má správnej kluk mít, o tom že mám všechno co má správnej kluk mít, správnej kluk mít. Bílým břízám zpívám, bílým břízám zpívám, o tom že mám chuť ve dvou dál po světě jít, o tom že mám chuť ve dvou dál po světě jít, po světě jít. Po světě jít, po světě jít, po světě jít držet štěstí pod paží po světě jít, po světě jít, po světě jít držet štěstí pod paží a s ním se smát.“ A my se smáli a zpívali, vždyť  Turbo přineslo po Gallileu pořádnou nálož skvělé nálady pozitivní energie a hlavně výborné muziky. Křídla racků rozvášnily dav a všechny ruce byly nahoře.

S písní Slzy se publikum rozvlnilo do pomalejšího rytmu a s písničkou Do dolů, kterou nám zazpíval Jirka Lang, se zase v žilách rozproudila krev.
 Stejná atmosféra nás provázela i při písni Pekelná žízeň: „Mám pekelnou žízeň, mám chuť si hrát ten svůj rockenroll a potleskem žít, to jsem já.“  A jak jinak, pivko se popíjelo, no vždyť jsme v Plzni, městě piva a žízeň byla v tom horku veliká, hrála se výborná muzika a tleskalo se hodně a hodně.

Kluci mi udělali velikou radost, když zazpívali moji nejoblíbenější písničku Vrať se do snů, ještě teď mi v uších zní nádherná melodie a slova : „Schází, schází mě tvůj smích lež i pláč, pálím lásku, den i stín jako žhář, žár ten ti dám, ale já chci zůstat sám. Vrať se do snů, miluju křídla, věrnost nehlídám. Kroť svou krásu, klame a svádí, touhy proklínám,proklínám…,“ no co dodat, Turbo je prostě moje srdeční záležitost.

 

Turbo ještě přidávalo další a další písničky, slyšeli jsme Sára, nesměla chybět ani To bude pánové jízda, v podání Jirky Langa, dál Vrány, Slibem nezarmoutíš, Mléčná dráha, Ďábel a moje další srdcovka Motýl a svíce, nádherná hitovka z repertoáru, která nesmí nikdy chybět: „Hřej a záři, jak světlo svíce tak hřej a záři, tu krátkou chvíli. Jen hřej mě láskou a dál mě lákej tmou, tak hřej, ať lítám v tom dál už sám a děj se co děj. Pak já jak motýl šílený co spálil ho žár, tak rád ač křídel má pár. Jdu vstříc tou září zmýlený a nalétám dál a blíž i spálený. Tvou láskou…“ 

Ještě nám kluci udělali radost s písněmi Vážka, Láska z pasáží a Bludičky snů, které nesmí taktéž nikdy chybět, to by fanoušci byli zklamaní a nepustili by kluky z podia.

Pak přišla na řadu písnička, Je to jízda se kterou Míra Chrástka vzpomněl na Ríšu Kybice a ukázal prstem do hvězdného nebe a i já mu tímto vzkazuji: „ Ríšo, jestli nás slyšíš, v našich srdcích zůstáváš napořád.“  A ta je pro tebe: „Žijeme krátce, osud je vládce, nečeká, na rady tvý a mý, kdy chce přijde, světla stáhne, vypne zvuk, a ve chvíli utichne jakoby nic ten největší rock "n" roll.  Životní plány ti zastaví, bez varování já stojím tam, kde jsem, ve všech písních, každej tón ti náleží. Já budu je hrát, jak hrál bys ty sám, na to ti přísahám. Já to vím, jsi v těch mracích nade mnou, RÍŠO DÍK, já půjdu dál s tvou štafetou…,“  Míra jako vždycky nezklamal, zazpíval procítěně a Ríša má určitě se na nás z nebe dívá a má radost, že se zhostil úkolu s plným nasazením tak suprovej kluk, jako je právě Míra Chrástka.

Nezadržitelně se blíží konec večera, Turbo se  námi pomalu loučí s písněmi Díky, já jdu dál a jejich největším hitem Hráč, kterou si zpívají jak děti ve školce, tak babičky a dědové v domovech důchodců, zkrátka ji znají všechny generace, často ji slýcháme v rádiu a je to ta největší vypalovačka, tak jedeeeeem: „Život tě naučil hrát s kartama, které ti rozdával sám, občas si bez trumfů hrál a když si prohrál, tak se ti smál jen vstávej... ,to každý umí hrát jak král, když v rukou má jen samý trumfy, ale hrát prý se má jenom s tím, co máš, co znáš. Proč měl bys dát pro peněz pár všechno, 
co máš, tvá čest je víc,  zůstáváš dál férový hráč.“ A v životě to tak je, potkávají nás vrcholky, pády a různé nástrahy a překážky, ale aby na sebe mohl být člověk pyšný a podívat se hrdě na svůj odraz v zrcadle, musí vždycky  hrát čestnou a férovou hru.

Ještě jsme si vymodlili přídavek Kdo z nás je vinný a Chtěl jsem mít a je tu konec,… „ Chtěl jsem mít to, co chlapi mívaj za sebe, když zpátky se dívaj a když můžou říct, dobře jsem žil, ooooooo hooo,…“

Ooo, končí dnešní suprový večer, končí úžasný bigbítový rok a za pár hodin i rok 2017.  Děkujeme vám chlapi Turbo i Gallileo za všechny ty tóny písní, které nás provázely tímto výjimečným večerem a celým rokem, děkujeme, že vás máme a děkujeme za to, že šíříte pohodu a pozitivní energii. Přejeme vám do nového roku 2018 spoustu skvělých písniček, ať vám to hraje a budeme se moc těšit zas na příště. Děkujeme, že jste, máme vás rádi.