ROZHOVOR: Molotov party 26. září 2017   (20:30)Rock-metalová kapela z Prahy

Letos jsem na festivalu Kačeři v Horčápsku objevila kapelu Molotov party. Slyšela jsem ji naživo poprvé a jak jsem ve fotoreportáži ZDE psala, tihle kluci mě moc bavili. Před festivalem jsem si je pouštěla na YouTube, ale live byli opravdu mnohem lepší a „něco“ na nich mě zaujalo. Proto jsem je oslovila a sešli jsme se v Praze na pár slov, abych o nich zjistila víc. 

Jak vznikla vaše kapela?
Karel: Já potkal Tomáše v první třídě na základce, potom když nám bylo kolem šestnácti, jsem zjistil, že Tomáš má bratrance, tady Ivana, kterej hraje na kytaru. Vzal jsem ho k nám do baráku v Nuslích, kde jsme jen tak hráli na bubny a na kytaru. Časem si Tomáš koupil basu a od tý doby… kolik?
Tomáš: Šest let.
Karel: Šest let, no.
Tomáš: Asi rok jsme hráli u Karla v pokoji, než nás vyhodili sousedi (smích). Pak jsme si našli zkušebnu a hráli hlavně covery písniček, co nás bavily. Ivan potom začal skládat a postupně jsme začali hrát jenom naše věci.
Ivan: Dlouho trvalo, než jsme si vyjasnili, co vlastně chceme dělat, jak to má znít, jakej má bejt tón textů, a pak jsme se to ještě museli naučit udělat (smích).
Tomáš: Dlouho jsme čekali, než seženeme zpěváka, což se nevydařilo, takže…
Ivan: Jsme si pak uvědomili, že Karel vlastně zpívá docela dobře (smích).
Karel: Já jsem vlastně začal zpívat při hraní tak trochu z nouze. Ze začátku mi to nešlo, ale dělal jsem to tak dlouho, až bubnování při zpěvu začalo bejt celkem automatický.
 
Mně se právě líbilo, že to tempo je dost rychlý, a ještě do toho zpíváš, to musí být těžký, ne?
Karel: Relativně jo, ale jak jsme říkali, už to děláme asi těch šest let, takže si člověk zvykne.

Vaše začátky známe, ale proč sis vybral basu, Tomáši? Zbyla na tebe?
Tomáš: Zbyla na mě, no.
Karel: Na basu nikdo hrát nechce, tak to musel skousnout.
Tomáš: Obětoval jsem se (smích).
 
Karle, jak jsi se ty dostal k bicím?
Karel: V sedmi letech mě vzal táta na první rockovej koncert. Od tý doby jsme chodili víc a mně se vždycky líbili bubeníci, takže asi v deseti letech jsem konečně dostal šanci to zkusit. Jenom to trvalo těch šest let, než jsem ve svým okolí objevil někoho, kdo hraje na kytaru.

Máte i zajímavý texty, kdo z vás je píše?
Karel: Hlavně Ivan.
Ivan: Je tam i něco od Karla.
Karel: Písničky, ke kterým jsem psal texty já, už tolik nehrajeme. Trochu se to obměnilo. Ivan pak měl období, kdy toho napsal hodně a taky se to vyvinulo víc do tohohle stylu, takže většina věcí, který teď hrajeme, je od něj.
 
A co tě inspiruje k takovým textům?
Ivan: My si na textech hodně zakládáme, minimálně pro mě osobně je to v rockový hudbě hodně důležitý. Já píšu texty z osobních věcí, což tomu dává sílu – když to jsou věci, co člověk cejtil, prožil. A stejně tak jsou to věci, co nejsou komplikovaný, věci, do kterých se každej dostal. Samozřejmě jsme metalová kapela, takže zpíváme spíš smutnější věci než ty veselejší. Mě to třeba hrozně baví, poslouchat kapelu, která se dotkne něčeho, co jsem taky prožil. Vždycky je fajn se v tom najít, pak to s člověkem rezonuje.
 
Takže do budoucna nějaká romantická metalová věc nás nečeká, jo? (smích)
Ivan: To je otázka… Já se teď mám hrozně dobře, takže nevim, jak budu skládat další písničky. Musim ještě vytahat nějaký kostlivce z minulosti, teď zrovna je to moc v pohodě (smích).

Proč píšete česky? Spousta kapel jede v angličtině, že to líp zní…
Ivan: Pokud člověk chce, aby texty byly hodně osobní, aby šly fakt od něj, tak to jde jenom v rodným jazyce. Vím to sám o sobě – když poslouchám českou písničku, tak už po prvním poslechu vím, o čem je, pamatuju si třeba refrén. S anglickejma písničkama ne. Je tam prostě nějaká bariéra, i když v dnešní době umí anglicky všichni, pořád to není úplně stejný, jako kdyby to bylo v rodným jazyce.
Karel: Já mám občas pocit, že kapely, který zpívaj anglicky, se snažej spíš využívat slova, který zněj dobře, než aby to mělo vyloženě hlubokej obsah. Aby člověk napsal něco fakt dobrýho v cizím jazyce, musí ho umět fakt perfektně.
Ivan: Navíc když člověk zpívá anglicky a má nějaký kapely jako vzory, tak snadno sklouzne k tomu, že kopíruje celý schémata jejich písniček, což jde hodně snadno. Pokud najednou člověk chce dělat tvrdší hudbu, ale v češtině, tak už ten samotnej jazyk ho přinutí k tomu, že musí skládat trochu jinak, a to ho potom tlačí k tomu, že to má zajímavější. To si myslim já. Je to poznat na českejch kapelách, co zpívaj česky, třeba jako vypsaná fiXa – tu mám hodně rád. Zpívaj česky a nezní to jako žádná jiná kapela. Pak jsou kapely, který zpívaj anglicky a člověk hned ví, aha to zní jako tahle zahraniční kapela. To mě potom nebaví.

Vaše letošní EP Láska je hodně zajímavý počin, můžeme se těšit na videoklip či celé album?
Ivan: Na EP jsou čtyři písničky a tři videa jsme už udělali – jedno live video, jedno lyrics video a jedno hraný na písničku Černá, takže nám zbývá jen jedna písnička, Láska, část 2. Videoklip je v plánu, uvidíme, jak se nám to časově podaří. Měl by to bejt ten největší, takže jsme si ho nechali nakonec, abychom ještě nabrali zkušenosti z těch předchozích. Na písničku Černá bysme rádi lidi pozvali, to je videoklip, na kterej jsme hodně pyšný.

Proč jste si na písničku Láska část 2. přizvali zpěvačku Veroniku Vénosovou?
Karel: To byla vlastně docela náhoda. Chtěli jsme tam mít ženský vokály, takže jsme se ptali kamarádky zpěvačky. Ta nemohla, ale doporučila nám Verču, kterou jsem shodou okolností znal přes kamaráda z jiný kapely. Což jsme ale zjistili, až když za náma přijela do studia.
Ivan: My jsme se s ní vlastně neviděli před tím studiem, co?
Tomáš: Ne, neviděli.
Ivan: Dostali jsme doporučení, poslechli si nějaký nahrávky, domluvili jsme písničku a ona přijela za náma do studia, kde jsme pak všichni zírali, jak hrozně dobře zpívá.
Tomáš: Verča byla hrozně vstřícná a spolupráce s ní byla skvělá. Vůbec jsme se neznali, musela za náma dojet až do Pardubic, kde jsme točili, a ještě s náma nahrála něco, co normálně nedělá.
Karel: Byli jsme překvapený, že do toho šla tak ochotně a že jí to bavilo, když takovou muziku asi tolik neposlouchá. Taky s náma zazpívala na křtu což byla super akce, no a teď jsme kamarádi.
Ivan: Zpívá skvěle a co mě udivilo ve studiu bylo, že nejenom technicky zpívá dobře, ale do hlasu dokáže i nacpat spoustu pocitů. Na EP Láska je zároveň vyfocená na obálce, protože kromě zpěvu se zabejvá i modelingem.

Kam si vás lidi můžou přijít poslechnout?
Tomáš: Teď aktuální koncert máme na VŠEFESTu, kterej bude na kolejích na Jarově 28. září, a další 25. listopadu v Chapeau Rouge na Malgym festu.
Ivan: Máme ještě další rozjednaný koncerty na podzim a zimu, ale ještě nemůžeme říct žádný konkrétní datum. Určitě je dobrý sledovat Facebook, tam vždycky všechno hlásíme.
 
Co byste vzkázali našim čtenářům, kteří vás teď uvidí a uslyší poprvé?
Karel: Ať poslouchaj metal (smích).Ať podporujou kapely. To je možná trošku klišé, ale něco vytvořit stojí úsilí a osobně si myslim, že pokud se fanouškovi aspoň trochu líbí, co daná kapela dělá, měl by to dát najevo. Já jsem třeba nedávno šel po ulici v Berlíně a viděl jsem skvělou kapelu, tak jsem si koupil dvě jejich cédéčka.
Ivan: Ale hlavně přijít na koncert. Těch kapel je dneska hrozně moc, na internetu jsou hned dostupný, ale potom se člověku už nechce zvednout prdel a přijít na tu akci. Přitom to hrozně moc pomůže.
Karel: Já bych si obecně přál, aby lidi zase kupovali muziku, protože když si to vezmeš, většina cédéček stojí asi tolik jako dva kebaby (smích).
Ivan: Jak to počítá v těch kebabech (smích). 
Tomáš: Je vidět, že žije v Berlíně (smích).

Jsem ráda, že jsem kluky z Molotov party poznala osobně, jsou vtipní a milí. Děkuji klukům za rozhovor a budu se těšit, že je zase někde uslyším naživo. Také děkujeme za jejich EP Láska, které darovali naší redakci a my je jistě vhodně využijeme. PS: To své již poslouchám v autě.

Kapelu Molotov party sledujte na Facebooku, Spotify, YouTube, Instagramu nebo Bandzone.