Rozhovor s Jaroslavem Parči: Od rodinných oslav, přes muzikály, až po pódia co znamenají svět! 13. února 2025   (20:51)Svou lásku k hudbě objevil již jako malé dítě a postupně se vypracoval od rodinných oslav, až po účast v televizních soutěžích, jako jsou Česko hledá Superstar 2006, Československo má talent a The Voice. V rozhovoru jsme hovořili o jeho hudebních začátcích, kariérních milnících, muzikálových rolích i snech, které si chce ještě splnit. Jak hodnotí současnou českou hudební scénu a co pro něj znamená být umělcem? To vše se dozvíte v našem rozhovoru!

Pana Jaroslava Parčiho jsem potkala na Společenském plese, který se konal v Ostravě, tak jsem ho při této příležitosti trochu vyzpovídala a zde je náš rozhovor.

Dobrý den, pane Parči, dovolte mi začít tím, že se Vás zeptám na Vaše hudební začátky a na to kdy jste se rozhodl stát zpěvákem? 

No, ta láska k hudbě a ke zpěvu, ta už ve mně rostla, když jsem byl malé dítě. A vlastně už, když byly rodinné oslavy a mně bylo třeba 4-5 let, tak si mě vždycky postavili do prostřed místnosti a rodina byla okolo a řekla jenom, ať zpívám. Dědeček mě učil zpívat "Lidovky", takže jsem vyrůstal na "Lidovkách" jako správný Moravák. Však znáte:  Za tu horu a V širém poli, tyhle písničky zpíval Jožka Černý. Každopádně už v té době, už tenkrát jsem věděl, že chci zpívat. Ale nevěděl jsem, že to zajde až tak daleko, že se zpěvem a hudbou i divadlem následně budu živit. Takže už tenkrát.

Další moje otázka, kdo Vás nejvíce ovlivnil v hudební kariéře? Máte nějaké vzory? 

Vzhledem k tomu, že jsem se narodil v 80 letech, vyrůstal jsem obklopen různými plakáty ve svém dětském pokojíčku. Na těch plakátech byli: Lucie Bílá, Karel Gott, Petr Nagy a tyhle ty zpěváci v 80., až 90.letech se mnou rostly dál. Poslouchal jsem je v rádích, v televizi, v různých hitprádách atd. Ale úplně nejvíc Karel Gott a teďka současná Lucie Bílá, která je pro mě ikonou populární hudby, Eva Farná, která má skvělý hlas. Já si vždycky beru z těch umělců, z těch svých kolegů, to pozitivní. To znamená, že podle mě by umělec a zpěvák měl být skromný, měl být nadhled, měl by vyzařovat určité kouzlo, že když přijde,  tak strhne na sebe pozornost nejenom tím zpěvem, ale i tou osobností.  A to je pro mě spíš člověk, který by se měl označovat umělcem.

Jak vzpomínáte na účast v Česko hledá Superstar v roce 2006? Co Vám tato zkušenost dala do života? 

Rok 2006 byl pro mě skutečně průlomový, protože do té doby jsem nebyl veřejnosti vůbec známý. Každopádně poté, co mě přihlásila kamarádka do soutěže, to nabralo rychlý spád, protože jsem tam šel zpočátku jen pro zábavu, na její přání. Mě by nenapadlo se tam přihlásit. A přišel jsem tam a najednou jsem v top 20, ale nebylo to vlastně díky tomu jednomu konkurzu, protože tam bylo více kol. Mělo to tak rychlý spád, že to byla jedna píseň, druhá píseň, třetí píseň i lidovka už na prvním konkurzu, což bylo krásné vzpomínání na období, kdy jsem byl malé dítě a zpíval na přání pro rodinu lidové písně. Každopádně jsem se dostal až do top 20 a probojoval se na 11. místo, než mě vyřadili ze soutěže. A co mi to dalo? Dalo mi to zkušenosti, přátelství a především možnost se zviditelnit, což bylo důležité pro začátek mé kariéry.

Po třech letech jste se představil na Mezinárodním hudebním festivalu v Bělorusku. Prozradíte nám, jak k tomu vlastně došlo? 

Mám dlouholetého přítele Josefa Čermáka a ten má svoji hudební a modelingovou agenturu a věnuje se také mimo jiné i Mezinárodním hudebním festivalům. Díky němu jsem se mohl dostat na mezinárodní hudební festivaly v Bělorusku a také v Itálii. Josef Čermák je přesvědčený o tom, že mám talent, že umím zpívat, že to umím prodat na podiu a říkal si, že by mě chtěl představit právě na jednom z těchto hudebních pěveckých festivalů. A vyšlo to. Krásné a hlavně nezapomenutelné zažit festivaly, které byli na vysoké úrovni a vzpomínáme na ně společně velmi pozitivně.


Když se vrátím do minulosti, tak v roce 2010 jste se zúčastnil v soutěži Československo má talent. Jaké to bylo stát znovu před porotou? 

To je další kapitola mého života. Tam jsem se setkal s Lucií Bílou v porotě. Mimo jiné tam byl pan Jaro Slávik. Teď si nevzpomínám na třetího porotce, doufám, že mi promine. Každopádně to byla pěkná zkušenost, ale nebyla nijak zásadní pro mé působení. V té době jsem se hudebně hledal. Nevěděl jsem kam patřím, do jakého hudebního stylu, co chci zpívat, co nabídnu svým posluchačům a jestli vůbec mám nějaké posluchače. Takže to bylo spíš takové připomenutí.

Co Vám přinesla účast na Mezinárním festivalu Diamond Voice v České republice v roce 2013?

Diamond Voice je další produkt Josefa Čermáka. Je úzce spojen s pomocí lidem v boji proti AIDS, koncertem Červená stužka, pořádaným každoročně v Betlémské kapli, což je právě jeho dílo. Vystupovali jsme tam spolu s českými zpěváky, jako jsou Iveta Bartošová, Michal David, Jarek Šimek a další, také se zpěváky z Mezinárodního festivalu Diamond Voice, který se konal v Praze. Finále tohoto festivalu vždy vyústilo ve vyhlášení na Červené stužce, takže takto byly tyto události propojené. Byly to krásné, společenské, přátelské, multižánrové večery. Měli jsme možnost se znovu setkat s kolegy, se kterými jsme se kvůli práci i celý rok neviděli.

 

V současné době nehraji v žádném divadle. Účinkoval jsem v několika muzikálech, z nichž jsem měl nejraději muzikál Romeo a Julie, který jsme hráli v Hybernii v Praze. Dále jsem účinkoval v muzikálu Čas růží v Hudebním divadle Karlín a v muzikále Cyrano Hudebního divadla Ze:mě v Českých Budějovicích. Tyto muzikály jsem měl velmi rád, protože byly nejen hudebně krásně provedené, ale i činoherně. Navíc jsme tam byli skvělá parta lidí a herců.

Čas růží a Romeo a Julie.

Můžete mi povědět, co je pro Vás při interpretaci muzikálových rolí nejtěžší? 

To je taková široká otázka, široké téma. No, každopádně já si nevybírám ty role, nevybírám si co budu hrát, nebo kam mě zařadí. To je přímo na produkcích a na režisérovi, koho obsadí do rolí, kdo se mu vyloženě typově hodí, na jakou roli, na jaký charakter té role. A ono to jde tak nějak samo. Vám přiřadí nějakou roli, vy si nastudujete charakter té role a uchopíte jí tak, jak jí nejlépe můžete uchopit.

Máte nějaký rituál nebo zvyk před vystoupením?

Klid. Dostat se do svého mentálního a psychického klidu. Těsně před vystoupením neřešit nic, vyčistit si hlavu a pak předstoupit před publikum pozitivní a plný energie a dát jim moře energie, aby i oni z toho mohli čerpat.

Jak se staráte o Váš hlas a jaké máte tréninkové metody ohledně hlasu? 

O své hlasivky se starám jedině tím nejsprávnějším způsobem - držet je v klidu. Nenamáhám je v rušném prostředí se zvýšenou hlučností, protože tam není potřeba zvyšovat hlas, což by bylo největší zatížení pro hlasivky. V létě nepiji ledové nápoje, když je tělo vyhřáté, protože by to mohlo poškodit hlasivky. Důležité je dávat pozor na hlas a zbytečně ho nepřetěžovat. Když mám více vystoupení za večer, opravdu dbám na to, jak hlas používám. A pokud jsem unavený, volím klidový režim pro hlasivky.

Účastníte se různých festivalů a soutěží. Který zážitek pro Vás byl nejintenzivnější?

Když se vrátíme zpět do minulosti, jako je Diamond Voice, Československo má Talent a další soutěže, každé období pro mě mělo zásadní dopad. Ať už byl pozitivní nebo negativní, ale spíše ne ty negativní. Vystoupení v televizi samo o sobě je pro člověka, který nemá zkušenosti s televizí, velký zážitek. V Superstar nás připravovali na to, jak odpovídat redaktorům na různé otázky a jak se chovat. Na to jsou běžné kurzy, což jsem také nevěděl. A pak to bylo vystoupení před kamerami.

Pro několik milionů diváků, kteří sledují televizní stanice a tuto soutěž pravidelně. Poté bylo vystoupení v Bělorusku, na mezinárodním festivalu v Bělorusku, který se jmenuje Slavianský bazar. Takže každé vystoupení, každý muzikál na jevišti v divadle je pro mě výjimečný, protože člověk musí být vděčný i za maličkosti. A pro mě každý posluchač, každý divák, každý kamarád, každý přítel, každý fanoušek je pro mě moc, moc důležitý..

Máte nějaký sen nebo projekt, který by jste si chtěl v hudbě splnit?

Já si plním své sny postupně. Všechno má svůj čas. Člověk zraje jak profesně, tak i lidsky po dobu několika let. Dnes je mi 45 let a za tu dobu jsem se určitým způsobem rozvíjel a zrál. Někdy člověk udělá chyby, na které není pyšný, ale jsem velmi rád, že jsem si těmi chybami mohl projít. Právě tyto chyby nás posouvají dál. Držím se svého pravidla: Neopakuj chyby. A to se snažím dodržovat. Neopakuj své chyby. A to si snažím dodržovat.  A každopádně...

Jak zněla ještě ta otázka? Jestli máte nějaký sen nebo projekt, který by jste si chtěl splnit? 

To je můj sen, vidět své publikum, které si zpívá moje písně. A to je pro zpěváka, myslím, úplně ten největší dar. A největší odměna? Abychom byli všichni zdraví!

 

Jak hodnotíte současnou českou hudební scénu? 

Je to smutné, protože hudba nemá hranice. Hudba je nástroj, přes který nepotřebuješ rozumět jazyku. Je to otázka srdce a vnímání hudby. Anděl, Stejný jako já, atd.  Lidé se v těch písních nachází. Dnešní scéna a dnešní mladí zpěváci, já mám pocit, že už jsem asi starý, protože jednak výslovnost těch zpěváků není hezká, čeština je nádherný jazyk, ale musí se správně vyslovovat, aby mu bylo rozumět, to za prvé. Za druhé, ty písně jsou podle mě uspěchané. Je důležité, aby si člověk rozmyslel, o čem chce zpívat, jestli se to dotkne toho dalšího člověka. Mě přijde, že jsou ty písně takové, že je to zpět k těm lidem jenom, ne k posluchačům, ale k tomu umělci. Že ten umělec zpívá on sám za sebe a pro sebe. Zpěvák by měl hlavně a především zpívat pro své publikum.  A hlavně, aby to publiku vědělo, co mu zpíváš. Takže to je pro mě hodně zásadní. A ta hudební scéna je trošičku, neříkám, že každý čas je určený výjímkám, ale mám pocit, že se moc nepřemýšlí nad těmi texty, nad těmi písněmi. A je to smutné, protože hudba nemá hranice. Hudba je nástroj, přes který nepotřebuješ rozumět jazyku. To je otázka srdce a vnímání té hudby.

Jaký je váš názor na současné talentové soutěže? Doporučil byste začínajícím zpěvákům, aby se jich účastnili?

Tam je jedna taková maličkost, jeden takový detail. Pokud se přihlásí dítě, které je ve věku, kdy tomu ještě ani nerozumí, ještě je naivní, neví co chce od života. Některé děti mají informaci přes maminky. A tím nechci, samozřejmě, dehonestovat maminky, ale když vidí, že mají nadané dítě, že umí zpívat nebo hrát tak jejich sen se podotýká dítěte. To dítě opravdu neví, co se děje v tu chvíli. Jejich sen je, budu mu plnit to, že bude zpívat, bude hrát v muzikálech, protože to jejich dítě je nadané. Pak to dítě zjistí třeba, až mu je 13, 14, 15, že je v pubertě a že se jeho kroky životem ubírají jiným směrem. To ani neví, že chce zpívat. Já jsem to věděl, já jsem to cítil a věřím, že těch dětí je spousta, které to ví a které vydrží do té dospělosti. Ale bohužel většina těch dětí to neudělá. A ten sen matky se rozplyne. Takže nedoporučuji přihlášky dětem. Pokud se jedná už o dospělé lidi, kteří už tak nějak trošičku mají pohled na ten svůj život, na ten svůj svět, na tu svoji cestu, že chtějí zpívat, cítí to vnitřně, určitě ano, protože vystoupení v televizi samo o sobě propaguje. A je důležité na začátek.

Je to tak. Jaké jsou Vaše další zájmy kromě hudby?

Mimo hudbu jsou mé zájmy a můj vztah. Moje rodina. Mám pejska, Jacka, kterému je sedm let. Baví mě, protože pořád něco vymýšlí, je to takové torpédo. Je to parson teriér, takže je temperamentní. Miluji procházky v přírodě s Jackem. Občas mám rád dovolenou, nejsem přímo dovolenkový typ, který potřebuje být každý rok u moře, ale jednou za čas, když se letí, tak má člověk radost, že vypne. Takže to mám rád a mám rád kino. Nedávno jsem byl na nové pohádce, Zlatovláska. Prozradím na sebe vtipný moment. U každého filmu usnu. Děje se to jak doma, tak i v kině, ale kino na mě působí tak dobře, že tam relaxuji.

Kde Vás mohou fanoušci v nejbližší době vidět a slyšet Vaše vystoupení, pokud se znovu zaměříme na Vaši hudební kariéru?

Nebudu nyní zveřejňovat termíny svých dalších vystoupení na různých soukromých akcích. Co je však nejdůležitější, je to, že od 14. března letošního roku probíhají přípravy na můj koncert k 20. výročí mého působení na scéně. Koncert se uskuteční 14. března 2026 v hotelu Svornost v Dolních Počernicích a ponese název Večer plný emocí. Tyto emoce slibuji, protože se bude jednat o průřez celou mou kariérou.

Od roku 2026 co jsem byl v Superstar, první hit Ritmo Latino, Anděl a další muzikálové hity, to vše nabídnu během tohoto večera i spousty novinek. Dobrou zprávou pro fanoušky je, že po koncertě neodejdu, ale zůstanu na afterparty, kde se s nimi mohu pobavit, vyfotit se a zatančit si. Bude to večer plný emocí, na který se velmi těším. 

Plánujete vydat další vlastní album nebo nový singl v nejbližší době?
 

Nový singl, k tomu se dostaneme, ale byla tu otázka právě na nové album. První "Příběh života" vyšlo a nyní bych rád horizontu 2- 3let připravil kompilaci latinskoamerických písní, které jsem vydal ve spolupráci s různými producenty. Nyní navážu na další otázku. Spolupracuji čerstvě s producentem, který si říká AlMario. AlMario je producent z Kolumbie, žijící ve Španělsku. Je mladý, nadaný a oslovili jsme se pro vzájemnou spolupráci. On dělá dobrou hudbu, já jsem si poslechl jeho portfolio. Jeho hudba mě velmi oslovuje, je nádherná a umí mísit starý styl s novým. A mě to hrozně baví, takže jsme nyní ve fázi přípravy singlu. Singl by měl vyjít přesně na Valentýna, tedy 14. února, takže se máte na co těšit. Singl je nádherný, bude ve španělštině, ale později uděláme i anglickou verzi, ke které možná natočím videoklip. Víc neprozradím.

Co by jste vzkázal na konci svým fanouškům a lidem, kteří Vás podporují po celou dobu Vaší kariéry?

Mějme se rádi, neubližujme si, budeme skromní, mějme nadhled, neodsuzujme druhého a milujme hudbu. A buďte mi věrní, jako jsem já Vám.

Mockrát Vám děkuji za rozhovor pro náš hudební web. 

Já děkuji za pozvání a přejii hlavně dobré zdraví a přeji Vašemu webu, hlavně čtenáře a úspěchy, jak v číslech, tak v oblíbenosti.