Rozhovor s Vitacitem 27. října 2017   (15:00)S Danem a Luďkem jsme se na chvíli vrátili do historie Vitacitu.

S Danem a Luďkem jsme se na chvíli vrátili do historie Vitacitu. Vzpomínalo se na dobu, kdy dostali nabídku vystoupení na Rockfestu v roce 1986. Dozvěděli jsme se, jak to vůbec všechno bylo.
 
Ahoj Dane, jaké byly začátky Vitacitu z tvého pohledu? 
Dan: No, byla to mladá kapela, kluci z Roztok, který v podstatě hráli a cvičili svůj repertoár a moc nevystupovali. Já jsem nastoupil v roce 1979, a protože jsem byl už vlastně známej, tak se začaly shánět první vystoupení. No, bylo to skvělý, protože jsme zkoušeli v Roztokách, byli jsme strašně nadšený, milovali jsme to, zkoušeli jsme 3x týdně, když jsme pak vylezli na festivalu nějakých amatérských rockových kapel, tak jsme je smázli, protože jsme byli strašně sehraný. (smích) A taky jsme hráli vlastní repertoár, a protože v té době byla móda, že většina kapel měla klávesy a hráli takovou podobnou hardrockovou muziku... a my  jsme v těch dvou kytarách docela smažili, tak jsme byli rychlejší a tvrdší moc.

Jak to vlastně bylo se soutěží na Rockfestu v roce 1986?
Luděk:  Jak bych to řekl... my jsme byli v celku zdravě sebevědomí tenkrát. (smích) Byla to jiná doba a jinak to fungovalo a na ten Rockfest jsme byli pozvaný a tak jsme nějak s tím počítali, abych byl upřímnej. Akorát jsme počítali, že nepůjdeme na soutěž, ale, že půjdeme na nějaký festivalový vystoupení oni nás dali do nějaký debilní soutěže, a tam hrály kapely Obscaje, Bosanova, Krausbery… Jak takové kapely můžou spolu soutěžit? To je úplně jiná muzika. Prostě oni udělali multižánrový festival, bylo to poprvé a nevědeli co vlastně dělaj, tam se jim ukázalo, že ostatní kapely lidi vlastně nezajímaly, že je zajímal metal. Sešla se porota a v porotě byl tenkrát Michal Kocáb, Petr Havlík,... Tenkrát se nás chtěli zbavit, protože tam šlo o bytí a nebytí kapel. Chtěli bigbít zamáznout na tom Rockfestu. Taková ta česká kapela z obce, takový ty nesmyslný halekačky a brnkání na kytaru oni považovali za typickou českou tvorbu, umění.  A to oni chtěli, aby to tady zůstalo a bylo.  A celý ten bigbít chtěli zamáznout. O to celý šlo. Jediný, co nás tenkrát zachránilo, bylo, že Michal Kocáb prohlásil: Pokud nevyhraje Vitacit jsou debilové. (smích) Rozhodli se, že to udělají fikaně, že nevyhraje Vitacit, že dají prostě 4 laureáty a ty 4 laureáty oni potom museli dát na závěrečný koncert do velkého sálu v paláci kultury, kde teda proběhlo vše v pořádku.
Příští rok nás pozvali zase, bylo to v kulturním paláci, a protože nás chtěli furt strčit někam bokem, tak normálně Vitacit hrál pod nějakým schodištěm v chodbě. Mám z té doby fotky z toho foyer. Tam normálně ve 3 patrech na balkóně obsypáno těma lidma - tam snad bylo 5 000 lidí kolem dokola a na sále snad nikdo nebyl. Chtěli nás šoupnout do chodby a zbavit se nás, to se jim zase nepovedlo, a tak když viděli, že ten metal táhne, rozhodli se, že udělají metalový fest v Lucerně. Začali z toho dělat monstrakci.
Jednou v Lucerně jsem jim řekl, že můžeme udělat sportovní halu. Znal jsem se s těmi lidmi, který to tenkrát pořádali, znal jsem třeba Janu Rakovou s tou jsem se vsadil o basu šampaňského, že přijde 15 000 lidí. Pochopitelně, že prohrála. Už od rána chodily davy lidí a bylo to našlapaný strašně. Tenkrát tam hrál Torr, Titanic, Arakain,  Alisa. Dřív ty sály byly plný. Dnes, abys každého pomalu tahal za pačesy.

Jaké změny nastali za 31 let?
Dan: Veliký. Taková první éra, to bylo od 1979 do toho 1984. Byla to taková vlastní muzika, byla ovlivněna hardrockovou scénou a postupně to tvrdlo. V osmdesátých letech přicházela móda  heavymetalu a kluci začínali postupně tvrdnout. A pak přišel Dodo Křížek a muzika  se podstatně změnila. Pokračovalo to dál, přišly začátky devadesátých let a Luděk Adámek udělal Vitacit bez Doda a udělali takovou v podstatě hodně americkou desku se skvělým zpěvákem Fanym Stehlíkem. Takže on ten Vitacit prošel několika jakoby žánrovými etapami, ale vždycky hrál s výbornýma muzikantama, byla vysoká kvalita.

Co vás  přimělo se vrátit  na pódia po 35 letech?
Vzniklo to postupně v podstatě. Ten Vitacit, který teďka hrál s Láďou Křížkem 3 až 4 sezóny, se s Láďou rozkmotřil a Láďa odešel do do Citronu a my jsme si usmysleli, že vlastně uděláme sestavu, která bude sestavena ze všech těch muzikantů od těch nejstarších až do teď. Chceme lidem poprvé v historii naší kapeli poskytnout to, že můžou uslyšet celej průřez od začátku až po dnešní dobu.

Máte v plánu další koncerty?
Luděk: Tak samozřejmě pracuje se na tom moc. Nic není jednoduchý, ale je potřeba vědět, co a jak a pro koho a proč... A tím směrem jít no.
Dan: V podstatě my vlastně koncertovat začínáme, to znamená, že testujeme, jak to bude fungovat na lidi atd. Včetně toho, že tam jsou věci, který jsou ze začátku 80 let až do roku 1992. Je to hodně široký, ale tím, že ta nová sestava hraje tak, jak hraje s těma mladýma, tak to má obrovskej drive a uvidíme, jak to bude fungovat.

Chystáte nové album, nahrávky, videoklipy?
Luděk: Určitě. Tak jako to patří k věci a bez toho se člověk nepohne z místa. Je potřeba taky vědět, kam natočení videoklipu umístit. A dneska vlastně jediná rocková televize je Pařízkova TV a jaký on má názor na cenzuru nebo třeba na nás jako kapelu, jestli mu nějak vadíme nebo ne... podle toho se člověk dostane do televize nebo nedostane, podle toho, jak se líbíš Pařízkovi, protože dneska už jiná televize není.
Dan: Jiná rocková televize není. Pařízek samozřejmně pracuje s Křížkem to znamená, že tam jsou nějaký vazby.

Když by se podařilo nahrát album, budou tam i staré pecky nebo novinky?
Luděk: Byla snaha před, já nevím, pěti šesti lety z lidí ze starýho fanklubu, že by se natočil komplet celý repertoár Vitacitu. Třeba, já nevím, 200 nějakých písniček, jo. A že by vlastně ty písničky hrály vždycky v té sestavě, co je natočili. Tak řeči se kolem toho táhly, já nevím, 5 let. Ptali se mě všichni furt dokola, jestli do toho půjdu, já jsem jim říkal jasně, když to zorganizuješ, já prostě půjdu a zahraju, co znám. No a od té doby se nic neděje, protože to nikdo neuchopil a nic s tím neudělal, kde by byly právě ty staré věci. Ale to, co vlastně zajímá nás, je vlastně ta cesta novým směrem. To znamená, že pokud by staré věci natáčeli, tak my víme jednu věc, že lidi většinou chtěj slyšet osvědčený hity. Ve finále, když zahraješ celou novou desku, tak oni čuměj jako puci a nevědí. Chtějí slyšet furt osvědčené hity. Tak to je, no.
Dan: Ten trend bude tvořit nový věci, protože je to nová sestava a má spoustu plánů, nápadů...
Luděk: Samozřejmně ten základ tam bude vždycky větší z těch starších věcí, a ten výběr, co jsme udělali teď, můžeme klidně 10x obměnit, protože máme furt kde hrát. Takže do budoucna se budeme snažit přinášet ty věci, které lidi neznaj, protože jsme je třeba na živo vůbec nehráli. Třeba Vzhůru Přes Oceán si myslím, že jsme písničky na živo vůbec nehráli dvě nebo tři... a to samé s Máte se hnout, tam jsme taky nehráli 2 nebo 3 věci na živo vůbec. Tam můžeme prostě vybrat třeba některou z těch, kterou jsme na živo hráli. To je většinou pro pamětníky, ale musím říct, že hrávali jsme na různých festivalech s Křížkem a nebo jsme hráli v klubech.

Vzkaz od kapely pro fanoušky?
Luděk: Jak bych to řekl (smích)... Klasika. Přijdte se podívat. My prostě uděláme, co budeme moct, abychom vás pobavili. Abychom vám třeba zahráli písničky, které znáte... nebo neznáte. (smích)
Dan: Kdysi, když Vitacit fakt začínal, byla kapela, která měla 3x v týdnu zkoušení... profesní - velkej standard. Nová sestava ho má taky a to je to, co chceme lidem nabídnout. Kapela šlape jako motor, je to prostě dokonalej profesionální projev hudební. Máte se hnout, pak jsou těžký návraty domů. (smích)