Štěpán Hebík z Pub Animals nejen o jejich desce Fatherland 7. června 2017   (10:44)Pub Animals uslyšíme naživo už 9. června v Dejvicích na festivalu Praha žije hudbou

V poslední době jsem si nemohla nevšimnout skvělých Pub Animals, kteří slavili úspěch například na Motorfestu, kde nadchli stovky diváků svým podmanivým reggae. Kluky jsem potkala i na narozeninovém koncertě Monkey Business, pro které vytvořili Pub Animals remix písně Be A Man. Kapela vznikla v roce 2006 v Českém Krumlově na popud tehdejších gymnazistů, bratrů Štěpána a Jakuba Hebíkových. V roce 2010 vydala kapela debutové album Safar-I, za které získala žánrovou cenu Anděl. Skupina od té doby prošla řadou změn včetně personálního obsazení, nyní hrají ve složení Jaquin Step (Štěpán Hebík) – zpěv, RZEK (Michael Říha) – klávesy, vokály, Jakub Hebík – bicí, Petr Bidlo – basa, Vít Heřman – kytara, David Říha – perkuse, sampler.

V loňském roce vydali další album s názvem Fatherland, které bylo nominováno na žánrové ceny Anděl. Album se od toho prvního poměrně liší. Hudba je jakoby vyzrálejší a dotažená k dokonalosti. Jak už název napovídá, kluci se vrací ke kořenům, tedy k dub a reggae a snad i vlivu svých otců.

A hlavně o tomto albu jsme si s frontmanem Pub Animals Štěpánem Hebíkem povídali.

Vydali jste dvě desky, co říkáš té druhé? První a druhá je docela rozdíl...
Při nahrávání první desky Safar-I jsme v sobě měli více dítěte, takže je tam větší hravost, písničky jsou rychlejší a některé písně jsou trochu správně naivnější. Současná deska Fatherland je pomalejší, rytmy jsou táhlejší. Je to jiná muzika. Zatímco první deska měla blíže ke ska, tahle má blíže k dub a reggae. Doufám, že je to další pokrok. A třeba ta další deska bude zase o něčem jiném.

Mně to přijde, že jste velcí perfekcionalisti. Kam se chcete dostat?
Neradi vydáváme něco, za čím si kvalitou nestojíme. Když nahráváme nástroje a zpěvy, tak to drtíme, dokud si neřekneme: „Jo, to je ono.“ Nemá smysl dělat kompromisy, protože to pak ztrácí právě tu vymazlenost. Na druhou stranu…  U našeho plánovaného singlu, na kterém teď pracujeme, je více spontaneity. Nemá to tak moderní zvuk, ale je tam zase více autenticity. Takže cesty jsou dvě, buď to může být „špinavý“ nebo vymazlený. Nějak je dobrý to kombinovat.

Máš nějakou obzvlášť oblíbenou na albu Fatherland?
Hmm, tak to je dost těžký. Tím že jsem aktér, tak je mám rád všechny, na každé něco. Ale třeba naživo mám rád 1st May, protože to tak pěkně zapadá a šlape, stejně jako třeba píseň Fatherland. Záleží na aktuální náladě. Která píseň se ti líbila nejvíc?

Hmm, upřímně ta nejmíň reggae na celém albu tedy Love like this, ale skvělých je tam víc. Vaše obě cédéčka prošla spoluprací s Biotech Studiem. Jak se na nich tedy podílel Ecson Waldes?
Na prvním albu Safar-I se podílel jak zvukařsky tak i producentsky. Album Fatherland jsme si kompletně produkovali sami ve svém vlastním studiu. To hlavně díky našemu klávesákovi Rzekovi, kterého lze označit jako producenta desky. Na nové desce se tedy Ecson Waldes podílel finálním mixem a masterem. Ecson je třída a umí to zase poslat o ligu vejš.

Kdo vám dělá klipy? Jsou kvalitně zpracované, hlavně Fatherland je jiný…
Hele, ty si vesměs taky děláme sami. Protože na to samozřejmě nemáme prachy ani nikoho, kdo by nám je dal, takže...

Takže hledáme sponzory? (smích…)
To tím nechci říct, spousta věcí se dá udělat na koleni, když člověk má nápad, vůli a píli. Dneska jsou možnosti úplně jiný, než měl třeba před 27 lety můj taťka. Když nahrával muziku, musel jít do studia a nahrávat na pásky, který stály ranec. Ale dneska si můžeš nahrát muziku do telefonu a kvalita zvuku je skoro jako z mikrofonu. Jde o to mít nápad a přijít s něčím novým.

Do jaké míry máte vliv na grafiku a design?
Booklet a design desky dělal brácha Jakub Hebík a vlastně i design videoklipu. Grafika bookletu koresponduje s klipem Fatherland.

Takže rodinná firma… Prosím tě, řekni bratrovi, že starší ročníky budou mít problémy s tím bílým písmem na barevném podkladu. Já to vůbec nemohla přečíst. (smích…)
Já to bráchovi říkal… Tak asi naplánujeme limitovanou edici s lupou…

Ty jsi s bráchou jedním ze zakládajících členů?
Z těch zakládajících jsme zůstali jenom já s bráchou. Ale třeba Rzek už to s námi táhne taky pěkně dlouho. Jinak jsou v kapele dvě bratrské dvojice – já s bráchou (bratři Hebíkovi) a ještě klávesák s perkusistou (bratři Říhovi). Náš kytarista Víťa Heřman zase pochází z pětičlenné rodiny a všichni ti bráchové jsou muzikanti. Tuhle nám vypadl basák a tak jsme to odehráli s kytaristy bráchou. Tím vznikla unikátní show, kdy na pódiu stály tři bratrské dvojice.

Jste s bratrem z hudební rodiny, jak vás to ovlivnilo?
Jsem z hudební rodiny z mamky i taťky větve. Taťka (pozn. Jiří Hebík) má skvělou reggae/funky kapelu HeBand, která funguje 30 let. Táta byl v podstatě jeden z prvních v Čechách, kdo hrál reggae, ačkoli se o tom moc nemluví. To mě trochu štve… Kdo píše o historii reggae v Čechách, tak si říkám, že v tom má trochu bordel. Táta taky hrál přímo v Karibiku s místníma borcema na obrovský výletní lodi. To ho jistě taky ovlivnilo. A možná jeho spermie dostaly trochu jiný grády. Ale to už jsme s bráchou vlastně byli na světě. Takže grády měly zcela jistě i předtim.

Jak se hledá publikum pro reggae v Čechách?
Já si troufám říct, že docela špatně. Náš fanoušek vlastně ani reggae neposlouchá. Typickej českej reggae fanoušek si pod tímhle žánrem představuje trochu něco jiného než muziku, co hrajeme my.

Já si myslím, že třeba v Německu nebo ve Francii byste měli fanoušků spoustu.
Tam je skvělá a velká reggae scéna. Znám spoustu francouzských kapel, které jsou jakoby až „vzoři“… Třeba znáš Tiken Jah Fakoly nebo Seeed?... V zahraničí jsme pár koncertů měli a řekl bych, že tam naši muziku přijímají o něco lépe než v Čechách.

Byli jste zklamaní, že jste si neodnesli Anděla? Já jsem zklamaná byla, protože ta deska je opravdu výborná.
To se takhle nedá říct, zklamaní… Pro mě je každá pochvala, jako jsi ji teď vystřihla ty, takovej dílčí Anděl.

Zpívá se vám líp v angličtině? V češtině tam máte jen dvě písně…
Píše se to líp. Je lehčí zazpívat klišé v angličtině. Je to odpustitelnější než v češtině. Snažím se teď ale složit i nějaký další český texty.

Třeba Krále? Ta je taky moc povedená.
Děkujeme, ta je taková antibabišovská. Zaměř se na text, je to docela aktuální.

Řešíš na desce i společenské problémy. Je to záměr?
Reggae se vždycky vyjadřovalo ke společenským problémům, ale odpověď je vždy právě v těch kořenech. Píseň Fatherland je právě návrat k těm fotrovským manýrům. Ve 1st May je zase melancholická nálada toho, jak jsme dřív slavili májku. Vyjadřuje lítost nad tím, že jsme si nechali upálit čarodějnice, což je škoda. Upálili jsme si totiž všechny báby bylinkářky.

Jsme na narozeninovém koncertě Monkey Business a křtu jejich desky Kavárna de Luxe, pro kterou jste zremixovali píseň Be A Man. Jak je vnímáte?
Monkey Business vnímáme jako takový modly. Hrajou vlastně už 17 let a my jsme je jako malí prdi uznávali jako velký vzory. V té době nebylo mnoho kapel, který měly takovou úroveň a zároveň originální důvtip. Ani dnes jich stále tolik neni. No a o 17 let později se podílíme na něčem, na čem dělají Monkey Business. To je čest a pokorně to přijímáme jako velkou věc, o které se právě těm malým prdům ani nesnilo.

Na to má vliv Ecson Waldes?
No jasně, on Jirka, tedy Ecson Waldes z Biotech Studia, měl slovo Romana Holého a vybíral interprety, kteří se na deskce podílí. Jirka nám dal důvěru a vybral i nás. Navíc jsme celou spolupráci s Monkey Business poslali trochu vejš a snad teď můžu prozdradit, že k písni Be a Man vyjde společný videoklip.

To gratuluju! A už se těším, že Pub Animals uslyším v pátek 9. června od 20:30 na Praha žije hudbou, a to na stagi Kampus Dejvice viz www.prahazijehudbou.cz.