Tsunami dorazila i do Prahy a rozmetala Žluté lázně 29. června 2017   (20:22)Divokej Bill pokřtil novou desku TSUNAMI spolu s tisíci fanoušků

V úterý 27. června dorazil Divokej Bill v rámci Lobkowicz tour a s novou deskou Tsunami i do Žlutých lázní v Praze, aby zde předvedl tu nejvíc show a ukázal, co tahle TSUNAMI umí nadělat za paseku. Na pláni byly tisíce fanoušků a nejsem si jistá, že takový nátřesk Žluté lázně kdy zažily. Ač se celý den zdálo, že večer zmokneme, v půl sedmé večer se rozjasnilo a na pódium vtrhla kapela Poletíme?, aby rozbouřila nedočkavé publikum a připravila ho tak na tu největší vlnu. Kdo nezná kapelu Poletíme? Sami o sobě říkají, že jsou: „skupina dobře vypadajících mužů hrající original banjo punk future jazz kántry v turbošansonovém duchu“. V úterý byli vtipní a hráli skvěle. S Divokým Billem si rozumí nejen stylem hudby, kterou hrají, ale i jako kamarádi, a tak jsme si mohli užít jejich píseň Lokomotiva ve společném podání obou kapel. A že jim to šlo! V rámci Lobkowicz tour spolu měli již devět koncertů, takže to měli prostě vychytaný. Po písni Běž dál a Holky pitomý se s publikem rozloučili s pozvánkou osobního setkání u jejich červeného stánku.

Divokej Bill se nechal publikem doslova vyřvat na pódium. Kluci nám na začátku slíbili, že během koncertu zahrají komplet, co kdy vydali, a slovo splnili. Jelikož ve Žlutých lázních nebylo už ani místečko, museli si fanoušci asi pronajmout i parník, který u břehu přistál, a s ohlušujícím aplausem bylo tak slyšet i houkání parníku. No což, kluci si to umí zařídit… Za vydatné podpory fanoušků jsme si vychutnali písně Lásko, Pecka, která ti nedá spát a Šibenice. Před Tsunami, kterou nahráli ve studiu SONO, nacvičil Venda s fanoušky mexickou vlnu symbolizující vlnu mnohem větších rozměrů, od které prý kritici čekali, že je rozmete, ale kluci chtěli spíš potěšit a naladit lidi na tu správnou vlnu…
A jelikož na svůj kraj nezapomínají, následovala píseň Úvaly půl pátý ráno. Vzduchem zabzučel Čmelák a už i Divokej Bill vyzval Poletíme? ke společné písni, kterou bylo Požehnání. A opět to byl nářez! Na Vstávej lítaly francouzské hole vzduchem. Tahle muzika asi fakt léčí, aspoň se tento jev objevuje na každém koncertě Divokýho Billa. Jak to kluci jen dělají? Utrejchem jsme všichni oslavili narozeniny Šárky Dufkové. A jelikož kluci chtěli od fanoušků, aby dělali „pořádnej bordel“, tak na Malování bordel opravdu byl! Poslední refrén už zazpívali fanoušci kapele sami. A prý jsme byli skvělí, protože podle Vendy „není nad to, když se sejde několik tisíc dobrejch zpěváků…“ Krásné ocenění kvality... Snažili jsme se i během dalších písní, nebyli jsme jenom dobří zpěváci, ale i rytmus jsme vytleskali třeba při Cestě na jedničku. Jelikož skupina slaví letos 19. výročí, připomněli nám kluci pecku, podle který se pojmenovali. A pecka Divokýho Billa to byla!

Jelikož kapela věnovala několik písní fanouškům na přání, nezapomněl Venda ani na svou ženu: „Říkám jí to ve všem, Svatou pravdu máš. Znáte to, chlapi,ne?!“ Do roka a do dne zas věnovali budoucí nevěstě, která s nimi i po koncertě chtěla u stánku oslavit svou rozlučku. Jestli se jí to povedlo, fakt netuším, v té dranici o podpis jsem ztratila přehled i batoh.
Divokej Bill má i písně s praktickým návodem, jako např. Batalion radí, jak si vypěstovat svaly, Dolsin zas představí „léčiva, po kterých je vám vše u prdele“. Koně věnovali kluci přátelům Motorkářům Praha východ, aby se vždy vrátili v pořádku domů. Motorkářů v publiku bylo asi mraky, aspoň to nadšení tomu odpovídalo.
Kluci si hodně hlídali během vystoupení hodiny, protože magistrát prý pohrozil, že „jestli toho nenechají včas, tak zakáže v úterý ty Guns´n Roses“. Mají je asi rádi, skončili svůj nadupaný koncert přesně v deset, takže se zákazu bát nemusíte. O panáka pro nejlepší skokany se vsadil Štěpán před písní Znamení. Praha zatím vede! Po Plakala a za burácení publika kluci zmizeli z pódia, aby se po pořádném „bordelu“ fanoušků vrátili s Laborkami. Načež si uvědomili, že vlastně zapomněli pokřtít novou desku Tsunami, proto pozvali na pódium Pavla Karlíka ze studia SONO a Evu Müllerovou ze Supraphonu, kteří vyzvali dav, aby se snažil, protože chtějí klukům 2.9. na koncertě doma v Úvalech předat Zlatou desku. Na oslavu zahrála kapela novinku Naděje, při které nám zazpíval každý z členů jednu sloku. Na Pocit si Venda už musel sednout. Tahle píseň měla být poslední, ale dav si prostě vyřval tu nejposlednější Rozárku. Se slovy „Pražáci, díky!“ kapela pak zmizela naposledy, aby se posléze slitovala nad těmi nejtrpělivějšími, kteří si počkali s cédečky a podpisovými kartami v rukách u stánku. Takovou dranici jsem ještě nezažila. Díky, kluci, byli jste nezapomenutelní! Tsunami nás převálcovala ohromnou silou. Tak 2.9. s oslavou Zlaté desky naviděnou.