Zakázaný Ovoce mezi Láskou a nenávistí 24. ledna 2026   (06:27)Kapela Zakázaný Ovoce vydává po delší době nové řadové album a rozhodli se ho představit novinářům a fanouškům v pražském Rock café. A my jsme s naším serverem byli u toho a vy tak máte jedinečnou možnost si přečíst co je v kapele nového.

Album Mezi Láskou a Nenávistí vychází po skoro šesti letech. A kdo zná kapelu zakázanÝovoce a zná jejich historii, tak ví, že kapela prošla nějakým vývojem a mně napadá otázka, jak je to v současný době v kapele s láskou a nenávistí?

Petr: Dobře (smích)
Štěpán: My se milujeme i nenávidíme.
Yaris: Nenávist jsme tímto albem uzavřeli do šuplíku a odteď se už jen milujem (smích).
Štěpán: Já myslím, že v procesu nahrávání alba proběhly obě ty emoce hodně krát. Láska i nenávist, takže to koreluje s tím, jak to vznikalo. Když ti třeba přetextujou písničku, tak je tam ta nenávist.
Filip: A když ti přinesou pivo na koncertě, tak je tam ta láska.
Yaris: Na to špatný jsme už dávno zapomněli. Písnička Mezi Láskou a Nenávistí je Štěpánův výtvor. Jak říkám vždycky na koncertech, hit píše maximálně jednou za 10 let. Teď otvíráme třetí dekádu a už byl potřeba jeho další mega hit. A stalo se. Podle mě teda. (smích) Díky týhle písni jsme pojmenovali celé album, protože jak třetí Štěpánův megahit, tak tohle album bude určitě nesmrtelný. K tomuhle pilotnímu songu jsme udělali i videoklip.
Štěpán: My už jsme ho točili? (smích)
Yaris: Miluji tyhle živý rozhovory. (smích) Je to taková ta stará škola, že člověk si normálně povídá, je u toho sranda a nemusí to pak doma ťukat do wordu. (smích)

Tak stejně to pak někdo musí přepsat.
Yaris: To já chápu, ale já to nebudu. (smích) Vždycky, když jsem psal tyhle rozhovory, tak jsem si to 10x po sobě musel opravovat. Ale nebudeme to protahovat, takže k tý desce. Já si myslím, že je spíš hodně o tý lásce než nenávisti. Ale ty dva pohledy, ty dva světy tam vždycky musí prostě bejt. 

Ještě před samotným vydáním alba vznikly tři klipy. Jeden z těch posledních je Jack a Sally. A jestli se nepletu, tak je to první klip, který je takhle animovaný?
Petr: První klip v historii naší kapely, nebo na světě? (smích)

Vaší kapely samozřejmě. A mě by zajímalo, co vás vedlo k tomu, že jste se vydali cestou animovanýho klipu?
Filip: Nebyl čas to natočit. Nám už se nechce stát před těma kamerama, hrozně nás to otravuje. (smích).
Yaris: Natáčení živých videoklipů je strašně náročný. Je to příprava, štáb, pak celý den točíš, musíš zajistit prostory, případně herce, osvětlovače, catering a další věci. To bylo snad poprvý, co jsme nemuseli tohle absolvovat a byla to pohoda. Chtěli jsme to i malinko odlehčit, protože ta písnička je samozřejmě taková pohádková. Inspirovaná Timem Burtonem, to všichni asi už ví. Miluju devadesátky, takže jsem to na desku nějak prosadil a kluky přesvědčil o tom, že to bude dobrý. A hlavně ta písnička má ještě takovou historii. Už jsme to říkali několikrát, že měla být vydána v roce 2014 na albu Automat na lásku, ale osud tomu tak nechtěl a takhle to prostě mělo být. Našla si to správný načasování právě teď.
Štěpán: A tady.
Yaris: A tady. A díky tý písničce vlastně vznikl animovaný videoklip a díky animovanému videoklipu vznikl přebal celý desky. Takže to vlastně dotvořilo koncept alba. A proč animovaný klip? My jsme ho chtěli natočit vždycky, ale nebyli k tomu ty správní lidi. Teď se to tak nějak sešlo.
Filip: Kdybychom chtěli tenhle klip nějak zahrát, tak si myslím, že by to nebylo tak dobrý. Tohle pohádkový prostředí k tomu prostě sedí.

A jak klip tedy vznikal?
Yaris: Dneska jsou ty technologie už tak daleko, že se s tím určitě dá dobře pracovat. Když jsme začínali, nic takovýho nebylo. Já měl tlačítkovej telefon a Štěpán nám programoval stránky v PHP a HTML. Dneska v době AI je to ale jiný. Donedávna jsem k umělý inteligenci neměl moc dobrý vztah. Začínám se s tím ale trošku učit, je to potřeba, aby člověk nezůstal pozadu. A dokonce nám i někdo napsal, že oproti reklamě od Coca-Coly je to dobrý.
Štěpán: A taky reklama na Rohlík. Nedávno jsem něco zaslechl, že mají nově AI reklamu a že to je hrozný.
Yaris: Takže vlastně obstáli jsme v takový konkurenci jako Coca-Cola a Rohlík. (smích) A nás to těší, že nám napíšou lidi, že to není sračka jako tady ty reklamy. Protože oni mají nebo spíš můžou mít samozřejmě jiný monstrózní rozpočty a přesto šetří. My ty rozpočty jako kapela nemáme, mít nikdy nebudeme a přesto nás to stálo víc než je. Víme, že AI má pořád svoje mouchy, i náš klip není dokonalý, ale trávil nad tím čas člověk, který vytvořil postavičky, prostředí a pomocí AI to vlastně jen oživil. Takže to není slátanina a má to nějaký děj. Nakonec je to celkem hezký pokoukání. Takže děkujeme tvůrcům, kteří to pro nás udělali.

Dalším z klipů jsou Drobný nedostatky, který, když se člověk na to podívá, tak svým způsobem boří nějaký zažitý mýty o tradičních rolích muže a ženy v domácnosti. Mě by zajímalo, jaký vy na to máte názor? Jestli třeba si myslíte, že do budoucna to nebudou nedostatky a bude to úplně běžný. Nebo proč zrovna tohle téma?
Yaris: Protože musíme bejt šťastný. (smích) My máme všichni ženy, nejsme teda ještě všichni sezdaný, ale tři z nás už ano. Námět na písničku přišel tak nějak sám. Text, který jsem k tomu napsal, vyplývá ze situace, když doma něco kutím, tak říkám „Miláčku, koukni se na to, co jsem udělal. A říkám, nevšímej si těch drobných nedostatků, protože ty jsou výsledkem kvalitní ruční práce.“  A ona si toho pak váží i s těma chybama. (smích) A z toho to vlastně vzniklo. Původně to mělo být o tom, jak my chlapi jsme v podstatě takoví patláci. A pak se to překlenulo, že generace mladejch můžu neuměj třeba ani zabít hřebík.
Filip: Tak hele.
Yaris: A ne, no samozřejmě, kromě tebe, Filipe. (smích) Jsou světlý výjimky. U nás doma třeba staví nábytek moje žena a o hrozně jí to baví. (smích) Náhodou je to super, když žena se práce nebojí a chlap třeba zase něco uvaří, uklidí a nebojí se těch holčičích prací. Je to cool. Jinak v klipu máme úžasný herce -  tanečníky, kteří vlastně dotvořili tu uměleckou stránku toho klipu, aby to nebylo jenom o těch nedostatcích.
 

Když jsme u vašich písniček a u začátků kapely zakázanÝovoce, máme tady písničky Irská, Groupie, Genocida, Pornostár a podobně.
Štěpán: To jsou takový mladický nerozvážnosti.

A teď tady máme Jack & Sally, Za naše sny, Nepřestanem snít. Mě by zajímalo, jak to vnímáte, ten posun té tvorby, tady oproti těm začátkům, kdy to bylo víc takový punkový.
Petr:Určitě rapidní posun, jak v hudbě, tak v tom cítění té hudby.
Štěpán:No mělo by to být tak, že to, co jsme napsali tehdy, tak už by přes nás teoreticky nemělo dneska projít, což se asi děje, takže to je asi správně. 

Ty jsi mi trošku nahrál na další otázku. Máte okolo 100 písniček, plus mínus, mě by zajímalo, jestli každej z vás máte nějakou písničku, kterou vyloženě nechcete hrát.
Štěpán: Stoprocentně. Jak se jmenuje ta, co chcete furt hrát, já nevím.
Yaris: Morfium.
Štěpán. Tak Morfium. Takže určitě jsou. Když jsem si teďka zkoušel doma playlist, který máme připravený na jaro, tak mě tam už nebavily ty, co hrajeme, jako vždycky. Já bych si řekl, že se to člověku ohraje. Zase Pornostar, já už to ani netrénuju.
Yaris: Lidi to chtěj.
Petr: Přemýšlím. To není vyloženě, že nesnáším, ale jak to člověk hraje, že některý ty zásadní jsou v tom playlistu na koncertě pořád, tak se člověku ohrajou a je třeba rád potom, když následující turné jsou tam písničky trošku jiný. Ale pak už mě zase začalo bavit, když je třeba rok nehrajeme.
Filip: Ty jo, já vlastně nemám něco, co by mě vyloženě vadilo, ale taky protože to nehraju tak dlouho, jako vy, no. Takže ten efekt toho ohrání se zatím nedostavil, no.  Budu se na něj těšit. (smích.)
Yaris: Ten já už asi mám. (smích) Zpívám většinu songů na koncertech a některý jsou docela vyčerpávající. V poslední době to byla třeba píseň Díky vám! S tou jsme záměrně měli chvilku pauzu v playlistu. Lidi jí samozřejmě chtějí, takže jí vracíme zpátky. Je to opravdu písnička, kde se zpívá od začátku až do konce. A na konci ještě musím do oktávy. Tam si člověk neoddechne. Takže mě vlastně štvou takový ty, kde je to prostě oddřený. Ale zase mě naopak baví ty, kde prostě najednou zjistím, že je konec, že mě to bavilo a ani se člověk nenadřel. Ty co prostě sedí do huby. Třeba Vem si mě, Zasdtávka na znamení, No problem, Suicide Girls, Pornostár a mnoho dalších.
Štěpán: Třeba Zastávka na znamení je moje nejoblíbenější. Právě proto, že jsem ji nikdy nehrál, takže pro mě byla nová a neohraná. 

Vraťme se k novému albu. Vydáváte nové album na CD, což si myslím, že je v dnešní době docela risk, přesto jste se rozhodli do toho jít?
Yaris: Naopak CD podle mě se vrací do módy. Jako před lety LP.

Já si myslím, že dnes jdou více do módy LP desky, nepřemýšleli jste tedy o vydání LP?
Yaris: Ještě jsem chtěl k těm CD. Nedávno na mě vyběhl na internetu takový přehrávač, kam dáš CDčko a je to průhledný. To CDčko se tam hezký točí a ty na to čumíš, jak bulhar do mlátičky. (smich) Můžeš to propojit s repráčkem nebo telefonem. Je to stylový a třeba si to taky jednou pořídím. Jinak lidi mají CD přehrávače aspoň ještě ve starších autech, já třeba v autě z roku 2016 ano, takže je to pořád živé médium podle mě. Někdo ale zase říká, že už si to nemá kde přehrát. Jako suvenýr z koncertu pořád super věc. Oproti LP to strčíš do kapsy. (smích) No a comeback LPček, ten byl už před léty podle mě a teď bych si přál, aby takový comeback měli i CD. Je to prostě skvělý, že si ty fyzický nosiče můžeš vzít do ruky, prohlídnout, má to hezký barevný obrázky a tak. Jinak CD Mezi láskou a nenávistí jsme už před Vánoci spustili předprodej a prodalo se jich opravdu hodně, více než jsme čekali, takže nám to podtrhuje teorii, že to mrtvý médium není a snad se toho comebacku dožiju (smích).
A k tomu LP? Naše kapela zatím žádný nevydala, ale chystáme se s výběrovou deskou, kterou už máme v plánu zanedlouho upéct.

Zůstanu u tématu lásky. Mě by zajímalo, jestli máte vyloženě nějakou kapelu nebo interpreta z český scény, se kterým byste si chtěli zahrát? A jestli je nějaký místo, kam se rádi, popřípadě vyloženě neradi vracíte hrát?
Yaris:Teď na jaře jedeme turné, kde máme spoustu hostů. A Já osobně se třeba těším na Tragedis, se kterýma jsme loni vyprodali nějaké koncerty. A kam se netěším? Já se těším všude, tedy kromě třeba nových míst, kde může být špatná technika, ale to nechávám na Petrovi, ten tyhle věci vždy okoukne a řekne. Ale stejně to vždy nějak zvládneme, ale je to vysilující. Takže postupně ty místa filtrujeme. Naštěstí nás čekají na jaře jen dobrý místa a v létě i nějaký velký festivaly typu třeba Vysočina Fest, Pivní slavnosti v Třebíči se Škworem. Slováské léto s Rybičkama a spoustu dalších pěkných fesťáků, kam se těšíme.
Štěpán: Třeba mám jeden klub, kterej miluju a zároveň ho nenávidím, protože z něj mám dva zážitky. Jeden byl, když před dvouma rokama jsme tam hráli a čerstvě napadal sníh a když jsme jeli v noci domů tak to byla nejhorší cesta v mém životě autem ever. No ale zároveň je to skvělej klub, kterej má prostě plameny a tyhle všechny efekty, je velkej a dobře se tam hraje. Takže ten klub miluju, ale zároveň nenávidím tu cestu do něj. A je to Lidové divadlo ve Svitavách.  
Yaris: A pak jsou ještě akce, kam jezdíme pravidelně a moc rádi. To je třeba festival našich kamarádů Totální Nasazení - Valník. Tam se opravdu velice těším, protože to je jedinej festival, kam můžu dojít v papučích. Já jsem se totiž přestěhoval do Slanýho a ten festival je asi 300 metrů od mýho baráku. Letos to opravdu chci udělat. Před loni, když jsem se přistěhoval, tak jsem chtěl přijít v papučích a pyžamu, ale neudělal jsem to. Byl jsem srab. Takže snad to letos vyjde. (smích). Uvidíme podle počasí, když bude aspoň třeba deset nad nulou, tak to možná zvládnu.

Já myslím, že správnej punk by byl, kdybys to udělal, i kdyby bylo deset pod nulou.
Yaris: Otázka je, jestli jsem ten správnej punkáč po těch dvaceti letech. Ale pod názvem kapely mám punk rock pořád napsaný a za tím stojíme. Protože tohle slovo je synonymum pro našeho kytaristu Štěpána. Štěpán je největší punkáč už dvacet let. Nebudem říkat proč. Ti, kteří ho znají, ví.

Dobře, tak asi poslední otázka. Mě by zajímalo, jestli je něco, co byste vzkázali nejenom vašim fanouškům, ale celkově lidem, díky kterým ta česká hudební scéna ještě furt nějakým způsobem funguje, žije. 
Petr: Já bych jim chtěl poděkovat, že chodí na koncerty a poprosit je, ať chodí dál na koncerty.
Štěpán: Na to není co dodat.
Yaris: Určitě ať chodí na všechny koncerty. Dneska jsme řešili takovou věc, že v každym tom městě jarního turné bude jiná hostující kapela. A v každym tom městě bychom hráli asi trošku jiný písničky z tý nový desky. Takže nebojte si udělat výlet. Třeba z Olomouce do Stříbra, dyť je to kousek. (smích) Každej koncert bude originál a prostě zážitek. Nenech si to ujít.
Filip: A taky na každym koncertě bude jiný pivo.

A když už teda mluvíš o tomhle, ještě taková otázka, nenapadlo vás třeba si v každém tom městě vzít nějakou místní kapelu?
Yaris: Napadlo, ale dělá to každej.
Štěpán: My jsme to dělali, ale ono je to na hovno.
Yaris: Hlavně ty lepší kapely, tak ty si ten koncert radši udělají sami, než aby hráli před námi. Protože pro ně by to samozřejmě nemělo takovou váhu. Ale jsou borci a světlý výjimky jako třeba kapela Hobití noha z Novýho Jičína.

Tu se přiznám neznám.
Yaris: Výborně, aspoň jim uděláme reklamu. Teď v rámci podzimního turné dělali kluci koncert doma v Novým Jičíně. Samozřejmě měli full house. No a pak jsme zjistili, že jim přišlo asi 50 lidí z rodin. No a těch 50 lidí si všichni koupili vstupenku. Žádnej guest. To se jen tak nevidí. Na Moravě je prostě svět ještě v pořádku. Takže choďte na koncerty a kupujte vstupenky. 
 

Já bych tímto chtěla klukům poděkovat za skvělý rozhovor a věřím, že se v rámci turné někde potkáme. Pokud byste i vy chtěli navštívit nějaký koncert třeba v rámci jarního turné, tak máte hned několik možností.

Celé turné odstartuje 13.3. v Uherském Hradišti a skončí velkým koncertem 6.6. v Praze. Kompletní přehled o koncertech, vstupenkách, novém CD a mnoho dalšího samozřejmě najdete na stránkách kapely

https://zakazanyovoce.cz/