Zeptali jsme se na Jelena 10. února 2018   (23:06)Rozhovor s Jindrou Polákem před první štací jarního turné v Berouně

Kapela Jelen zahajuje právě svoje koncertní turné po 11 městech v české republice. Prvním místem pro setkání je KD Plzeňka v Berouně a já mám to štěstí se osobně potkat s Jindrou Polákem, zakládajícím členem a zpěvákem kapely a udělat s ním před prvním vystoupením krátký rozhovor. S radostí se o něj s vámi podělím, tak čtěte…

Jindro, prozraďte fanouškům, jak se těšíte na turné po vlastech českých?
Tak my se těšíme moc, protože vždycky je to takové, že my vlastně celý rok jezdíme a pak se hrozně těšíme na to, jak budeme mít přes vánoce volno, jak si odpočineme a budeme  s rodinama a pak jsme doma s rodinama a pak už za chvíli  říkáme ty jo, už bysme zas pomalu mohli někam jet. Takže se těšíme, těšíme se moc, je to vlastně pro nás víceméně začátek téhle sezóny, tohohle roku a těším se, jak to odpálíme a jak to zase bude fajn.

Povězte nám, jak vznikl název Jelen?
Jelen vzniknul vlastně když jsme se potkali poprvé s Martinem Kasalem a s Ondrou Málkem na jam session ve studiu u našeho kamaráda a producenta Martina Ledviny, tak jsme si padli do noty a rozhodli jsme se, že spolu dáme dohromady kapelu a když jsme pak začali dávat dohromady písničky a vypadalo to, že budeme hrát koncerty, tak jsme museli vymyslet nějakej název. A  vymejšleli jsme různý věci a někdo z kluků říkal , tak si pojďte říkat Jelen podle tý první písničky, co jsme dali dohromady a já jsem říkal, vy jste se úplně zbláznili, to jenom přes moji mrtvolu, no a pak jsem o tom přemejšlel a bavili jsme se o tom, a mně  vlastně došlo, že ten název je super, že je to hrozně pěkný, protože už když člověk vyleze na to pódium a řekne to slovo: Ahoj, my jsme Jelen, takže úplně ta energie naroste a je to super.

A jste pod patronátem ochránců přírody?
(smích)   Zatím ne, pokud vím, ale budeme muset na tom zapracovat,… ne ne, sezona na Jelena zatím nezačala, tak dobrý.

Jaké byly počátky koloušků, než se z nich stali Jeleni?
(smích) Tak já a my všichni jsme muzikanti od malička, a tak různě, tak já vyloženě jsem z muzikantské rodiny, čili jsem byl k muzice vedenej třeba už od pět let, kdy jsem chodil do nějakejch lidušek a pak jsem postupně hrál na klavír, na trumpetu, na trombón, než jsem vlastně objevil rockovou muziku. Začal jsem hrát na elektrickou kytaru a pak se dostal k tý akustický muzice, takže ta cesta byla spletitá a kluci to mají podobně. Kluci taky vlastně všichni před tím měli svoje kapely, měli kapelu Šatlava a tak. Je tam super, že vlastně každej z tý naší bandy má jiný to hudební zázemí, někdo má jako vyloženě rockovou muziku, někdo, třeba  Saša trumpetista,  je vyloženě filharmonik, je to klasicky vzdělanej muzikant, kterej zas naopak přináší ty inspirace z vážné muziky. Honzík, kytarista zase přišel z takových těch alternativních rockových kapel, takže tam přináší tohleto, každý máme něco, co do toho dáváme a to co vznikne nakonec, tak to je ten Jelen. (smích)

Máte před vystoupením nějaký společný rituál, třeba jestli si dáte  kafe někde nebo tak?
(smích)  My spíš takhle,… jeden rituál, který máme, vždycky než jdeme na scénu, tak si trkneme s klukama, uděláme takhle parohy a trknem.(smích)
 
Jaký je váš nejčastější akord?
No, já jich zas tolik neznám, (smích) ale ne,  máme nejčastější, ale spíš se ladíme do durových akordů, spíš se snažíme na veselou notu,… nám často říkají  že zpíváme vesle o smutných věcech.

A až toto turné skončí, co plánujete dál? Určitě budou nějaké festivaly,nebo nové CD?
My už teď máme naplněněj kalendář na léto vlastně, takže plynule přecházíme z těhletěch našich samostatnejch koncertů do té letní festivalové sezony, CD letos neplánujem, průběžně děláme na novejch věcech, děláme na písničkách takže nějakej materiál je, ale spíš si myslím, že to vyjde na příští rok, ale uvidíme, třeba se překvapíme.(smích)

Jindro, jak vzpomínáte na Irsko a co vám tato zkušenost přinesla?
No na Irsko vzpomínám moc rád, protože to bylo krásný, byl to pro mne takovej jeden velkej samostatnej výlet a jednak tam bylo skvělý, že v té době se u nás nesmělo hrát na ulici a my jsme se s bráchou rozhodli, že vyzkoušíme jaký to je a navíc Irsko nás lákalo vždycky, bylo nám to blízký, jak irská muzika tak vlastně všechno. A chtěli jsme se tam podívat, takže jsme se jednoho dne sbalili, vzali jsme kytary a vyrazili a byla to obrovská zkušenost. Byla to zkušenost jednak samozřejmě  hudební ,že to hraní na ulici je něco jinýho, tam člověk není oddělený žádným podiem, prostě stojí na tý ulici,  kde stojí postupně deset dalších kluků o kousek dál, a musí  upoutat pozornost, musí nějak bejt svůj, nějak výraznej a ty lidi zaujmout, aby zastavili. A pro mne bylo i třeba hrozně fajn zjistit, že jsem tam hrál svoje písničky, které už v té době velká část jich byla v češtině a ty lidi, opravdu  já jsem se trošku zase bál, jak budou reagovat, ale naopak je to zaujalo, zastavili se takže to bylo zajímavý. A pak bylo taky skvělý, že my jsme tam potkali spoustu muzikantů, že vlastně už jak jsme hráli na té ulici, tak za námi přišli kluci a říkali, jé hele super vás neznáme, tak přjďte večer a zahrajem si a postupně jsme tam tak jako do tý scény pronikli a opravdu jsme si  za nějaký čas pak zahráli na jejich koncertech jako hosti a tak, takže to bylo hrozně hezký.

Vy jste tam byli tři týdny?
No,my jsme tam byli tak jako vždycky tři týdny.
 
Takže jste tam byli víckrát?
Byli jsme tam víckrát.
 
Která písnička u vás vede ve vašem repertoáru,  co máte nejradši, co nejraději zpíváte?
To já neumím takhle říct, protože každá ta písnička má něco, každá  je nějak speciální, každá je jiná,   prostě to je jako kdyby člověk měl říct, který ze svejch dětí má nejradši. Mám hodně rád třeba Klidná jako voda, to je přímo písnička, kterou jsem napsal pro svoji dceru, ta je taková jako hodně osobní, pak zase spousta písniček je taková, že člověk ví, že je našláplá, že lidi budou reagovat, že je to bude bavit, že se bude tancovat, tak to mám taky rád, nemám jednu oblíbenou.

A co posloucháte sám za muziku a s kým byste si chtěli někdy zahrát?
Ty jo, já toho poslouchám, my toho máme všichni tak nějak,...  že toho posloucháme hrozně  moc, že to není opravdu jedna oblíbená kapela, že vlastně od úplně folkovejch věcí až vlastně po heavy metal máme záběr a já vlastně jak mám  tu rockovou muziku rád a přitom mám rád akustickou, takže všechno možný. No teď co mám poslední dobou, co jsem poslouchal, hodně Ed Sheeran, poslouchal jsem Foo Fighters, poslouchal jsem Brandi Carlile, to je taková moje hodně oblíbená zpěvačka americká, nezávislá, nebo Robert Plant má skvělé nové album,… spousta věcí, to je například.

Já mám ráda Traktor.
Taky dobrý. (smích)

Co na to vaše rodiny, když koncertujete a jste skoro pořád pryč?
Tak my máme opravdu štěstí, že  naše ženy, my, kdo jsme ženatí, a kdo už jsme opravdu uvázaní, že mají pro nás velké pochopení a že nás podporujou od začátku. Protože bez toho by to nešlo. Já, vyloženě, moje vlastní zkušenost je, že moje žena od začátku, tak se známe dlouho a věděla, že si bere muzikanta, tak fandí a spíš jako podporuje, než že by tam byl jakýkoliv problém a je to opravdu skvělý a bez toho by to nešlo takhle dělat.

A na závěr, co vzkážete posluchačům a fanouškům?
Já bych jim popřál spoustu štěstí do tohohle nového roku, spoustu dobré muziky, ať se mají krásně, ať se jim daří, ať se jim plní sny a budu se těšit, že se někde potkáme na koncertech, ať přijdou na podpisovku, rádi je uvidíme a popovídáme si s nima.

Jindro, moc děkuji za rozhovor.
I já moc děkuju.

Musím říct, že to bylo moc milé povídání se spoustou smíchu, děkuji Ti, Jindro, za něj a od teď slibuji, že vedle Traktoru budu určitě poslouchat i Jelena, to slibuji.

 A vy se těšte na další reportáž o první štaci z nového turné Jelenů v letošním roce, přijde co nevidět.