2. den festivalu Přeštěnice se nesl v duchu rockového rádia 11. července 2018   (21:00)Program tak byl, na rozdíl od pátečního, koncipován spíše pro starší a rockovější publikum. Několikrát se však představily mladé, úžasně talentované kapely, které by si určitě zasloužily mohutnější popularitu. Jedna otevírala sobotní program na hlavní stage, jiná zase uzavírala celkový program festivalu.

Program odstartovala na Muzikus & Sai stage mladá talentovaná partička Fusky Dus s příjemným rytmickým setem a teperamentní a půvabnou zpěvačkou.

Na Fajn rock music pódiu následovala brněnská punk-rock’n’rollová skupina Fancy Foxx s neméně sexy zpěvačkou, ale s podstatně tvrdším hudebním stylem. Fajnový začátek dne.

V poledne se rozjel program na hlavní stage, kde se představil obrovský talent mladé rockové scény, podbrdská kapela Rocksana. Profesionálně znějící zvuk, příjemně vystavěné písně ve spojení s neuvěřitelně mladým věkem (nejstaršímu frontmanovi Honzovi bylo čerstvých 18 let, Adamovi za bicími dokonce pouhých 11 let) udivoval nejednoho návštěvníka festivalu, který tyto hochy dosud neznal.

Kluci předvedli energické vystoupení, kterým rozehřáli všechny přihlížející. A sklízeli jeden aplaus za druhým. Dalším překvapením bylo vystoupení samotné, které bylo ohroženo bubeníkovým zraněním v podobě zlomené ruky. Adam předvedl neskutečný výkon a i se sádrou na ruce odehrál set, který byl k nerozeznání od "zdravého" výkonu. Kluci se pak vydali mezi své stálé i nové fanoušky a fanynky, potěšili je pěkným merchem, focením a podpisy. Celý den si pak užívali zbytek festivalu a sbírali inspiraci od zkušenějších interpretů.

Hned vedle se představila energická partička Narttu, která se na menší pódium skoro nemohla vejít. Byl to veselý kontrast s předchozím zážitkem, kde 4 puberťáci na hlavním pódiu téměř nebyli vidět, a tady se 6 urostlých chlapáků slušně tísnilo. Drobným překvapením pro nás bylo, že kluci z Narttu působili spíše drsným lookem, takže bychom předpokládali nějaký tvrdší nebo punkovější styl hudby, ale předvedli propracovaný, příjemný, melodický set velmi chytlavých emotivních písní.

Tradičním vedlejším programem tohoto festivalu je závod v Bike Dirt Jumpu hned vedle areálu a stanového městečka, letos nazvaný Open Dirt Jump. Kluci, ač většina z nich předchozí večer a noc statečně propařila, předváděli neuvěřitelné kousky. A tento program je už po mnoho let vítaným zpestřením festivalu. Jen byla škoda, že začátek finále se kryl s vystoupením oblíbené kapely Rybičky 48, a tak mnozí měli dilema, kam vyrazit. Nicméně finále, oblíbená mašinka a best trick contest, se protáhli až do 17 hodin, takže o ty nejlepší kousky jsme nepřišli.

Jak už bylo zmíněno, v 15 hodin se na hlavním pódiu představila, v dnešní době jedna z nejžádanějších kapel v ČR, kutnohorská partička Rybičky 48. Kuba Ryba se hned na začátku přiznal, že mu tento koncert komplikuje více než jeden handicap. Prvním problémem byla viróza či angína, která jej víceméně zbavila hlasu. Druhým byly vedlejší účinky prášků, které si vzal na hlasivky, aby mohl koncert vůbec odzpívat. Tyto prášky mu sice zachránily hlas, ale naopak způsobily střevní potíže, takže si Kuba nebyl jist, zda koncert ustojí bez přestávky na WC. Tento problém však zase vyřešily prášky proti průjmu. A posledním handicapem bylo, že Kuba není úplně zvyklý vystupovat bez trochy toho alkoholu, ale ten se s antibiotiky, prášky na hlas a prášky na zpomalení stolice kombinuje velmi složitě. Takže oblíbená lahvinka Kapitána tentokráte nepřipadala v úvahu. Nicméně jedno pivko na spravení chuti přece jen proběhlo.

I přes tyto komplikace a celkem brzký čas vystoupení, kluci předvedli velmi pěkný výkon. A přitáhli i za pařícího slunce slušný dav před hlavní pódium. Padly samozřejmě ty největší pecky jako Emily, Magdaléna i Zamilovaný, nešťastná. Stejně tak jako novinka „Američan z Poličan. Nesměla samozřejmě také chybět letní vypalovačka Léto, kde má své vyhraněné sólo Jimmy Vošoust v kápi a s černou maskou na obličeji. Běžně tuto postavu ztvárňuje manažer kapely Martin Řehoř, ale ten si nejspíš užíval léta někde jinde, a tak si zařídil záskok. Celý koncert byl jako vždy veselým a zpěvným vystoupením, které si užili všichni přítomní, od pubertálního věku po zkušenější ročníky.

Pak už jsme se mohli těšit na finále sobotního večera. Nejprve jsme si vychutnali legendu slovenského punk-rocku, partičku Iné Kafe,  z Bratislavy. Jak frontman Vratko několikrát zmínil, tahle partička působí na hudebních prknech už více než 23 let (s drobnými pauzami). A jak už je dlouho zvykem, padly písně tradiční, jako například 30. Február, Prečo je to tak, Ďakujeme Vám, i novější - Sínus dopadu či svižné i sentimentální Ráno.  A zahrány byly standardně, jak jsme zvyklí ze studiových nahrávek, i v netradičních aranžmá, jako např. unplugged pouze na španělskou kytaru, nebo v rytmu reggae.

Přestože kluci svůj objev roku a skokana slovenského Slávika získali již v letech 1999 a 2000, stále neztrácejí nic ze svého mladického nasazení a energie. Jejich koncert nás všechny přenesl do postpubertálních let, a tak jsme si ho užili jako za mlada.

Program na Fajn Rock Stage uzavřela mirovická metalová banda Hand Grenade. V kruzích milovníků tvrdé české hudby není třeba tuhle partu představovat, protože funguje už přes 10 let, a mohli jsme na ně narazil na mnoha festivalech a koncertech. Jejich vystoupení vždy doprovází nejen kvalitní hudba, ale také propracovaný osobitý design s všudypřítomným, kulatým logem (často i osvětleným) a také širokým merchem, plným zajímavých suvenýrů a oblečení.

Pak už přišlo jedno z nejveselejších a nejvtipnějších vystoupení, na které čekali všichni přítomní. Smích a radost je přece to nejkrásnější, co si člověk může užít. A pokud jsme výše psali o hudebních legendách, nyní se představila legenda z největších,  Ivan Mládek se svým Banjo bandem, rozveselují fanoušky už více než tří generací, vystupují již více než 50 let. Jejich vystoupení samozřejmě není pouze hudebním zážitkem představených, notoricky známých, písní Linda, Neopatrný křeček, Jez, Praha-Prčice, Prachovské skály, které nechyběly ani v Přeštěnicích, ale také představením plným veselých scének, vtipů a gegů.

Např. Jan Mrázek nám zarecitoval svou vlastní báseň o tom, jak si nerozumí se svou manželkou. Dle výrazů mnoha fanoušků bych tipoval, že v básni nalezli něco i ze svých životů. Lenka Plačková se pokusila napravit svou reputaci zazpíváním písně Když jsem já sloužil, kterou kdysi celou veřejně pokazila. Ani tentokráte to nebylo bez chyb, můžeme prohlásit, že asijsky zpívající stánkař Tonda ji zná lépe, ale Lenky podání bylo tradičně velmi úsměvné. I Lenka Šindelářová alias Kalamity Jane se nám předvedla v několika vtipných scénkách (např. s tradiční písní Včera večer u sila) a nemohla chybět ani Libuna Roubychová se svým vyprávěním o cestování po Americe.

Hlavním přídavkem pak nemohla být jiná píseň než legendární, snad již zlidovělá, Jožin z bažin, kde se Lenka Šindelářová představila v kostýmu s vousy, ve vzpomínce na Ivo Pešáka a na jeho nezapomenutelný tanec, který kdysi předvedl v klipu této písně. Bylo to bezpochyby nejroztomilejší zakončení programu hlavního pódia.

Na závěr, jen tak pro zajímavost, jedna vtipná hláška, vycházející z pravdivých údajů: Ivan Mládek je spolužákem Václava Klause. Studovali spolu pražskou VŠE. A je zajímavé,  jak rozdílně se mohou vyvíjet životy dvou spolužáků. Jeden je oblíbeným a uznávaným hudebníkem evropského formátu, a druhý je průměrným tenistou.

Závěrečným vystoupením celého festivalu byl koncert mladé kapely Brixtn z Olomoucka, která společně hraje něco málo přes rok. Jejich vystoupení mě osobně naprosto odzbrojilo a nadchlo. Tak emotivní, dokonale propracované a procítěné vystoupení jsem mezi mladými kapelami dlouho nezažil. A možná ani mezi mnoha zkušenými. Kluci dali do svého výkonu úplně všechno a jejich nadšení bylo cítit z každého tónu.

Jejich hudební styl je velmi těžké nějak jednoduše specifikovat, nicméně oni jej nazývají indie-electro pop. Písně jsou energické a melodické, s propracovanými, procítěnými texty, s ostrými kytarovými riffy okořeněnými zajímavými samply. Jejich vystoupení je lidské, uvěřitelné, bez jakýchkoli přetvářek, a i přes jejich mladý věk především profesionálně znějící. Navíc frontman Matěj umí dobře pracovat s publikem a v jednu chvíli přesvědčil většinu fanoušků, aby svými telefony rozsvítili prostor pod pódiem. Pro mě je tahle parta jedním z nejzajímavějších a nejpříjemnějších překvapení a jejich vystoupení bylo zcela jistě důstojným zakončením přeštěnického festivalu.

Festival Přeštěnice navštěvuji pravidelně už asi 15 let. Je to jeden z menších festivalů, ale s o to příjemnějším zázemím, prostředím a téměř rodinnou atmosférou. V posledních letech mi malinko chybí zajímaví interpreti z ciziny jako např. Donots (DE), Karamelo Santo (ARG), Jahcoustix (DE), Kontrust (AT), Green frog feet (DE), 3 Feet Smaller (AT), Die Happy (CZ/DE), kteří často okořenili program něčím zajímavým a netradičním. Jinak tomuto festivalu není v podstatě co vytknout. Jsou zde vždy fajn lidé, příjemné prostředí, zajímavý hudební i doprovodný sportovní program, a v dnešní době taky důležitý faktor – vstupenky jsou za rozumné peníze. Už teď se těším se na další ročníky.