14. ledna 2026 bohužel do hudebního nebe odešel Pavel BOZEZ Novotný. 15. ledna 2026   (16:24)Vynikající saxofonista, veselý a lidský člověk, kamarádský zodpovědný hudebník, který vždy rád poradil svým kolegům, odpověděl fanouškům i novinářům, či rozesmát své přátele.

Po těžkém více než ročním boji se zhoubným nádorem mozku bohužel tento nerovný boj prohrál. A všechny, kteří ho alespoň trošku hudebně nebo osobně znali, tato zpráva velmi zasáhla.

V roce 2022 jsme dělali po koncertě s Dog Eat Dog (před The Offspring) s Bozezem rozhovor, ale protože jsme čekali několik týdnů na schválení fotografií managementem The Offspring, tak článek nikdy nevyšel.

Tak nyní oprášíme rozhovor na počest tohoto úžasného hudebníka a člověka.

Jaká je tvá hudební historie?

„Hudba mě bavila odjakživa a nejvíc klarinet. Takže standartní průchod základní uměleckou školou. Na saxofon jsem začal hrát až ve čtrnácti, kdy se mi zalíbily zkreslený kytary a vlísat se do nějakého zavedeného rokycanského punkového souboru s klarinetem se mi jevilo jako velmi nereálné.”


V jakých kapelách jsi působil dříve a v poslední době kromě Dog Eat Dog?

„Dříve: Malá lidová muzika Rokytka, Budulínek, Discoballs, Mr. Loco
V poslední době: Queens of Everything, Šumaři”


Jak jsi se dostal k hraní s Dog Eat Dog?

„Samozřejmě náhodou. Přes kytaristu Five O'Clock Tea. Původně mělo jít jen o záskok, ale pak se situace vyvinula jinak. Nakonec jsem musel kvůli kapele změnit zaměstnání, protože jim v kanceláři začalo trochu vadit, že jsem se tam dva měsíce neukázal a pracoval přes mobilní internet z dodávky.”


A jak dlouho s nimi hraješ a hraješ s nimi pouze v ČR nebo i za hranicemi?

„Pátým rokem, pouze po Evropě.”


Jaké to s nimi je mimo pódim?

„Mimo pódium jsou to úplně normální pánové ve středních letech.”

Vzpomínejme na něj s úsměvem jeho vlastním, a veřme, že teď už hraje v hudebním nebi s těmi největšími legendami a samozřejmě bez jediného falešného tónu.

Hodně sil všem, kterým byl blízký. A ty Bozízku odpočívej v klidu, pokoji a s tóny na rtech.

V nelehké chvíli osobní vyjádření naší fotoreportérky Marušky Hartmanové, která byla dlouholetou kamarádkou.

„Bozíska jsem znala no odhadem nějakých 13 let. Poprvé jsem ho zaregistrovala díky kapele Budulínek a už od začátku to pro mě byl člověk, který nebyl jen muzikant. Měla jsem ho ráda a zažili jsme spolu spoustu legrace.

Tuhle fotku si pamatuju úplně přesně, vznikla v Úvalech před koncertem Mr.Loco, kteří tam tehdy hostovali Divokýmu Billovi. Dodnes si pamatuji, že mi ještě Bozísek vynadal, že jsem si koupila lístky a neřekla jsem jemu. Tak jak jsem ho já měla možnost poznat, vím, že nikdy nikoho nenechal ve štychu a vždycky rád pomohl.

Tahle zpráva mě hodně bolí a ještě dlouho jí budu zpracovávat. V sobotu by slavil narozeniny a tak si na něj všichni alespoň připijme.”