Závěrem snad mohu říci, že i z neživé placky lze cítit náboj nesmazatelně vepsaný do výlisku a energie sršící ze zpěváků je až hmatatelná. Možná je někde dominantnější bicí, možná bych někde raději slyšel více baskytaru – subjektivní pocit každého posluchače. Totem si určitě najde své posluchače, ke kterým jsem měl tento týden tu čest se také přiřadit. A hlavně, moc se těším na živý koncert s kapelou Black Hill, kde kromě výše uvedených charakteristik přibydou i emoce jednotlivých aktérů na pódiu. Kapele tímto děkuji za CD a přeji mnoho úspěchů do let budoucích v prezentaci vlastní tvorby.