Amfiteátr za Plazou v Plzni uvítal v pátek 12. 5. davy návštěvníků, kteří dorazili na kapely Ultima, Dymyty a Škwor.
Po šesté hodině bylo v areálu poloprázdno, ale během večera nacpáno k prasknutí. Hudební produkci zahájila skupina Ultima, která se žánrově o dost lišila s následujícími. Electronic – nu – metal si ale i tak před podiem našel své příznivce. V hlavě mi utkvěla píseň Slečna závislost, kde se mužské zpěvácké duo dobře doplňovalo. Více mé pozornosti sklidil závěr, kdy mi přišlo, že „šlápli do pedálů".
Po zatažení opony následovala přestavba pódia pro nadcházející Dymytry. Od první písně parádní zvuk, hudba i show, která byla podpořena podlouhlými svislými obrazovkami v pozadí. Zahráli staré i nové hity, na které „zfanatizované" publikum skákalo a tleskalo do rytmu. Scénou jako obvykle problikávaly ohně. Zpěv fanoušků se nesl přes celý amfiteátr a zamaskovaní pánové děkovali „své rodině". Z písně Občas pocit mám lezl mráz po zádech a na Ocelovou partu duněla země pod nohama. Ke konci měl samostatný vstup fenomenální bubeník Miloš Meier, kdy nám předvedl, jak vypadá opravdová hra na bicí v totálním nasazení. Dav div neutrhal Dymytry ruce, když rozdávali trsátka a podobné to bylo i u Škworů. V publiku se na zádech dospělých objevily také děti, které nadšeně zpívaly a hrozily rukama.
Následoval rychlý přesun ke stánkům s občerstvením. Když už začala panovat tma, na scénu přišla i skupina Škwor. To už však stál celý amfiteátr a nadšeně tleskal. Zpěvák nás po celou dobu provázel vtipnými větami a velmi přívětivě komunikoval s obecenstvem a zavládla rockově romantická atmosféra. Při prvních pár písních jsem však moc dobře neviděla, jelikož přesvícené pódium a umělá mlha udělaly dohromady kouřovou clonu, která naštěstí poté vymizela. Hlas fanoušků kolikrát překřičel samotnou scénu. Pomalé songy střídaly rychlé a nové zase staré. Došlo i na hity jako Mý slzy neuvidíš, Pohledy studený, Sraz nás na kolena, ale i písně z posledního alba. Také při slovech : „Tohle jsme nacvičili speciálně pro Plzeň „vytáhli akusticky romantický song Síla starejch vín, kdy zpívali naprosto všichni a ta atmosféra…… prostě nepopsatelná!
Husí kůži mám ještě teď, když si na to jen vzpomenu.
Těžce se popisuje něco, co je tak úžasné, že z toho člověku mrazí a hrnou se mu slzy do očí. Rozhodně kdo nebyl, přišel o legendární zážitek.