Avidity for... vydali i prožili svůj Restart 2. května 2018   (16:10)Do rukou se mi dostala zbrusu nová deska plzeňských Avidity for…, která funguje od roku 2009. Album Restart je prvním počinem s novým zpěvákem Lukášem Joy Justichem. Zdaleka však není prvním vydaným kouskem kapely. Ta má totiž na kontě už demo a desku Na svůj osud se nadřeš z roku 2015.

Album Restart sestává z osmi songů, které kapela nahrála ve studiu Accent Plzeň.
Hned na první poslech působí album uceleným dojmem a vykazuje nápadný známky symfoniky a industrialu. Ať už to bylo záměrem nebo ne, výsledek je zdařilej, takže proč ne.

První song Hirošima pěkně úderně vykrystalizuje z intra. A jediné, co bych mu vytkla, jsou zpěvákovy úvodní growly, protože jeho hlas se mi líbí spíše v čistějších polohách. Takže následující kousky Restart i Stát nebo jít dál jsem si díky tomu užila víc. A stejně tak i pomalejší a zajímavou věc Jak chceš. Následuje Přání – song, postavenej na nekompromisním a sympatickým bubnovým kvapíku a fajn refrénu se zajímavými vokály, který zaujmou hned na první poslech. Melancholičtější Křižák si pohrává s tématikou účastníků slavných kruciát. Ostatně tematika různých bojůvek, ať už těch vnitřních nebo vnějších, se táhne napříč celým albem a dlužno dodat, že mi ke klukům přesně tohle sedne. Pozadu (tématem ani hudbou) nezůstává ani předposlední ponurá píseň Ztracená duše. Jako poslední mě čekala vlajková loď celý desky (a jo, uznávám, zavání totiž nejvíc mým oblíbeným industrialem). V Banshee to sype od začátku do samotnýho konce, a tvoří tak více než povedenou tečku za celou deskou.

Jak už jsem zmínila, placka působí hodně uceleně jak hudebně, tak tematicky, což jsou rozhodně plusový body, protože s hledáním hudebního „sebe sama“ mívají problémy i daleko zkušenější harcovníci. Z druhé strany zůstává faktem, že by to leckdo mohl považovat za monotónní. Definitivní verdikt nechávám na každém z posluchačů a já se přidržím toho, že je dobře, že to není „každej pes jiná ves“. Pokud jste milovníky chorálů v refrénech, měli byste pro Restart rozhodně naklusat, protože právě na nich stojí většina songů a rozhodně to není na škodu. Naopak! Většinou jde totiž o melodický a chytlavý záležitosti, který se budou fanouškům dobře pokřikovat na koncertech.

Jedinou drobnou výtku bych směřovala k pocitu zvukový koule, který ve mně chtě nechtě budily mezihry např. v Přání a Křižákovi. Taky bych se nebála drobet počechrat volume u kláves. Z celkovýho hlediska je to ale pouze drobná vada na kráse jinak povedeného alba, za který se Avidity for… ve svým žánrovým rybníčku rozhodně nemusí stydět.