Kdo se do 11:50 neráčil vyhrabat z kanafasu, celkem spolehlivě ho z něj vyhnala početná sebranka Cruadalach holdující folk metalu. Lidí je tam jako Hujerů, takže netřeba nijak zvlášť dodávat, že jsou schopni nadělat solidní randál. A taky, že ke spokojenosti všech přihlížejících, nadělali. Nežfaleš zase dovytáhli ze stanů případné opozdilce milující punk rock. I když tedy většina už byla poslušně na svých místech, aby kapelu podpořila.
Mezi představitele core scény patřili rozhodně Backfist s jejich nekompromisní, a hlavně kvalitní padesátiminutovou show, se kterou se na louku u Spáleného Poříčí přiřítili. Ono už je o nich v hudebních, a zejména těch hard core, kuloárech dost slyšet a není od věci říct, že tímhle stylem je bude slyšet stále hlasitěji.
Lidé pobíhající po areálu v jednorázových papírových overalech a řádně vybaveni toaletním papírem a záchodovou štětkou, mohli nezkušeného návštěvníka asi i překvapit. Ti, kteří jsou už znalí, věděli, že bude následovat fekální smršť světových rozměrů zvaná Gutalax. Ta provozuje gore´n´roll a její věhlas už dávno překročil nejen hranice státu, ale i kontinentu. Konala se velká show, při níž nezůstala žádná štětka suchá…
Septic people nebyli na Basinu po prvé a letos prifičeli se svým albem 7 let v bidetu. Nechybělo ani hudební dílo Zmrskací vzniklé za asistence Oty Hereše, který s rukama střihnul live featuring přímo na stagi.
Milý Ota se poté přesunul na vedlejší stage, kde se schylovalo ke koncertu profesorů hospodského rocku: Alkeholu. Tahle kapela je oblíbená mimo jiné i proto, že si její texty zapamatujete, a tedy můžete zvesela povykovat společně s muzikanty, i v případě, že máte trojku pod čepicí. Což se takhle třetí den festivalu v podvečer docela hodí. Nechybělo Non stop, Život je krátkej, Hospodo nalejvej nebo O chlastu.
Když stojíte dále od pódia, tak abyste tuhle drobnou ženštinu hledali pomalu dalekohledem. Ve finále to ale není třeba, protože jí možná všichni nevidíme, za to ji rozhodně slyšíme. A že jsme tedy slyšeli! Liv Sin, vlastním jménem Liv Jagrell, se po rozpadu kapely Sister Sin, kde působila coby zpěvačka, obklopila novou kapelou a může tedy na své fanoušky zvesela pořvávat dál. Ve Spáleném Poříčí ji na to, že zde byla poprvé se svým celkem čerstvým sólovým projektem, návštěvníci a posluchači přijali více než pozitivně. Odměnou jim byl solidní a energický koncert, skládající se hlavně ze songů z alba Follow me.
Na nedělní soupisce nechyběl ani Vilém Čok a kapela Bypass. No hele, jako Vilda ještě není rozhodně žádný stařec, ale taky už ledasco pamatuje, a i přes to jeho show patřila k těm nejztřeštěnějším a nejživějším, které nabízela nejen neděle, ale i celý víkend. Rozhodně jsme si ji užili my i mnoho fanoušků.
Následoval další programový přesun, který zavinilo opoždění letu kapely Mystic Prophecy. Na stage tak nastoupili pánové ze staré známé Dogy, což nikomu samozřejmě nijak zvlášť nevadilo a pařilo se jako o život. Někteří dost možná i Od soumraku do úsvitu a kdo ne, tak si právě tenhle song a spoustu dalších mohl poslechnout hezky live.
Početná „rodina Dymytry“ by už dávno spíš, než na jeden rodinný klan vydala na menší autonomní republiku, a byť se kolem kapely vedou různé sáhodlouhé diskuse na různá témata, faktem zůstává, že lidé na Prothea, Dyma, Gorgyho, R2Ra a storukého Miloše Meiera zkrátka rádi zajdou. A zašli i na Basinfirefestu. Poslední česká kapela přivedla publikum do řádného varu hned prvním songem, a to jim vydrželo až do konce.
Díky už zmíněným přesunům se pověstnou tečkou stali němečtí Mystic Prophecy, kde svého času působil i věhlasný Gus G. Parádní smršť powermetalu se na hlavy fanoušků snášela po celou hodinu, kterou měla skupina k dispozici. Evidentně se zpožděním nenechali nijak zvlášť rozhodit a v Poříčí předvedli skvělou show.
Pak už nezbývalo než zamířit k domovu, na pivo, do stanu nebo na Skutečná Liga stage, která fungovala po celou dobu festivalu (krátký report ZDE).
Sečteno podtrženo. Letošní Basin mírně kazilo počasí, což už ale pomalu patří k folklóru téhle západočeské akce. Zároveň se nedalo si nevšimnout, že se festival poněkud zmenšil, a ze soupisky zmizela, často téměř nadpoloviční, účast zahraničních jmen. Mínění, jestli je to dobře nebo špatně už si musíme udělat každý z nás sám. Doufáme, že snad nikoho nepobouříme, když za nás pouze zmíníme, že by se patnácté narozeniny jistě daly oslavit ve větším stylu. Zvlášť když se ohlédneme za neskutečně našlapanými předchozími ročníky.
Ať tak či tak, Basinfirefest na kalendář letních festivalů zkrátka patří, takže se budeme těšit na další ročníky.
Na našich webových stránkách používáme soubory cookies. Některé z nich jsou nezbytné, zatímco jiné nám pomáhají vylepšit tento web a váš uživatelský zážitek. Souhlasíte s používáním všech cookies?
Soubory cookie používáme k zajištění základních funkcí webu a ke zlepšení vašeho uživatelského zážitku. Souhlas pro každou kategorii můžete kdykoliv změnit.
Technické cookies jsou nezbytné pro správné fungování webu a všech funkcí, které nabízí. Tyto soubory zajišťují uchovávání produktů v košíku, zobrazování seznamu oblíbených výrobků, správné fungování filtrů, nebo přihlášení. Bez těchto souborů cookies nebude webová stránka správně fungovat a ve výchozím nastavení jsou povoleny a nelze je zakázat. Tyto soubory cookies neukládají žádné osobně identifikovatelné informace.
Umožňují nám sledovat souhrnné informace o návštěvnosti stránek a využívání různých funkcí. To nám pomáhá naše weby zlepšovat tak, aby Vám lépe sloužily. Analytické cookies jsou nastavovány třetími stranami - Google Analytics.